Zimní přechod jezera Inari ve finské části Laponska

Pokud chcete navštívit Skandinávii v zimě a máte v sobě dobrodružného ducha, který přežije trochu mrazu a pohled na polární záři za polárním kruhem, je pro vás přechod jezera Inari ve finské části Laponska ideálním plánem pro vyčerpání dovolené.

Ideální období k návštěvě je od ledna do dubna, kdy je jezero bezpečně zmrzlé. Celá trasa přes jezero je vyznačená oranžovými signálními tyčemi s reflexkou, rozmístěnými od sebe zhruba po 50 metrech.

Pomůže mi někdo v případě nouze?

Na jezeře určitě nebudete sami. Z blízkého stejnojmenného městečka Inari se sem vypravují skupiny buďto na skútrech, anebo psích spřeženích. Ale nebojte se, to se týká až druhé poloviny přechodu a reálně potkáte za tyto dva dny asi pět skupinek. Žádná promenáda s davy turistů to tedy není. Většina sem podniká jednodenní výpady, takže je malá pravděpodobnost, že byste se museli ve srubech tísnit. Nutno dodat, že vám tyhle skútry vyjedou stopu ve sněhu.

Jak moc je tam zima?

To je hodně o štěstí. Jezero jsem přecházel dvakrát a zažil jsem v rámci jednoho přechodu rozdíly i o 20 stupňů. Každopádně buďte připraveni na teploty kolem -20 °C. V o něco jižněji položeném NP Urho Kekkonena jsme spali ve stanu, když teploměr ukazoval -34 °C. Ale tyto extrémně nízké teploty jsou vyloženě noční. Přes den by měla být hranice kolem -25 °C. Je potřeba říct, že důležitější z pohledu pocitu zimy je vítr, a ten umí na rozlehlých planinách pořádně fouknout a srazit tak pocitovku o notných pár stupňů dolů. Takže se určitě koukejte i na povětrnostní podmínky a ne jen na teploty. Když je bezvětří, dá se jít i v -20 °C jen v mikině a tenkých rukavicích. Tělo si na chlad časem zvykne.

Jak trasu rozvrhnout a kde jsou přesně ty sruby?

Relativně pohodlný a přesto fyzicky zábavný je přechod podle tohoto itineráře:

1. den: Šlape se cca 18 kilometrů po polárním ledu s cílem dorazit do srubu Pisteri (69° 11.0535′, 28° 16.3208′), který má kapacitu 8–10 osob a je vybavený plynovým vařičem, krbem a poschoďovými postelemi.
2. den: Je z pohledu kilometrů s přehledem nejnáročnější, jelikož další srub Kärppätupa (68° 59.1159′, 27° 55.1840′) je vzdálený 27 kilometrů.
3. den: Koncovým bodem tohoto dne je srub Jääsaari (68° 52.1344′, 27° 43.5457′), ležící 17 kilometrů od předešlého nocoviště.
4. den: Posledních deset kilometrů už je relativně příjemných a nesoucích se v duchu závěrečné euforie. Jako konec přechodu jezera jsme zvolili tzv. „infopoint“ (N 68° 47.41510′, E 27° 38.69800′), kde se dva z nás zakuklili do spacáků a zbylí dva pokračovali kombinací stop/bus zpět na severní cíp k autu.

Byla by škoda urazit 2500 kilometrů „jen“ kvůli čtyřdennímu přechodu. Proto určitě navštivte jeden z mnoha parků, kde se mohou hodit sněžnice. My vybrali NP Urho Kekkonena, kde jsme strávili několik skvělých dnů ve srubu, u kterého byla navíc sauna.

Kde budu spát?

Při přechodu nebudete potřebovat stan ani peníze. Využívat můžete volně přístupné sruby, které jsou vybavené dřevem, kamínky, plynovým vařičem a všemožným dalším zařízením. Doporučuji si pečlivě nastudovat, kde sruby jsou, protože den je krátký a jejich hledání po setmění a bez navigace je obtížné (ještě že existují mapy.cz :-)).

Koupím si tam hambáč a colu?

Ne. Určitě si s sebou na přechod vezměte dostatek jídla, protože to nikde nedoplníte. Vodu jsme si vždy roztopili ze sněhu na kamnech, a to na celý den.

Co si zabalit s sebou?

Z toho všeho je vám asi jasné, že samozřejmostí je hodně kvalitní spacák, karimatka, silná péřovka, aspoň dvoje rukavice, čepice, něco na zakrytí obličeje, silné spodky a mikina, to vše zakryjete membránovými kalhotami a bundou proti profouknutí.

Další otázkou je pak samotný pohyb po jezeře. My zvolili „low cost“ variantu a místo drahých saní či nepohodlné krosny jsme si vzali velké „hokejové“ tašky, které jsme posadili na dětské boby. Ty jsme pak pomocí 6mm hrubé šňůry zapnuli za sedák. Boby po sněhu hezky kloužou a vy šetříte záda a sílu.

Samozřejmostí jsou pak trekové hůlky s širokými kotoučky a sněžnice. Místo sněžnic si můžete vzít běžky, ale vzhledem k bobům, které taháte, se moc nesklouznete a běžky mají spíše funkci „nebořící se“. Sněžnice se vám navíc mohou hodit i mimo jezero.

Pro sichr doporučuji mít s sebou i stan, kdybyste museli z nějakého důvodu nouzově spát na jezeře a mimo srub. No a pak klasické věci jako kvalitní litrová termoska, vařič + bomba, ešus apod. Ale to už určitě znáte :-).

Jak se tam dostat?

Na sever Finska je to štreka, ale nejlepší varianta je s ohledem na finance a logistiku auto. Z ČR je to nějakých 2500 kilometrů. Vzhledem k tomu, že jsme z Ostravy, jsme volili variantu přes Polsko a pobaltské státy s přejezdem trajektem na trase Tallinn – Helsinki. Trajekt doporučuji rezervovat dopředu online. Následuje povinná procházka Helsinkami, které jsou pro mě i po dvou návštěvách nemastné neslané, a pokračuje se v krasojízdě Finskem přes města Lahti, Oulu a Rovaniemi, za kterým je Severní polární kruh a na něm pověstná Santova vesnička, kde si můžete předeslat pohlednici, která dorazí na Vánoce (odzkoušeno). No a potom už je to relativně kousek k jezeru Inari, kde na „severním cípu“ (N 69° 16.12207′, E 27° 58.88890′) necháte auto a dál se vydáte po svých.