Žabí kôň (2 291 m n. m.): zvláštní název pro štít zvláštního tvaru. Tento vrchol se vypíná v západní části hřebene Vysokých Tater na Slovensku a je považován za nejhůře dostupný tatranský štít.
Vysoké Tatry – Slovensko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Výjimka z pravidla
Hlavní tatranský hřeben táhnoucí se od Kopského sedla (1 750 m n. m.) na východě po Ľaliové sedlo (1 947 m n. m.) na západě není, až na pár výjimek, lezecky náročný ani kompaktní. Žabí kôň je jednou z těchto výjimek. Turistu směřujícího na Chatu pod Rysy už při pohledu z chodníku u Žabích ples zaujme „kompaktní ploutev“, která je jaksi nepřirozeně zasazená do hřebene. Jižní strana hřebene, jakoby odlitá ze žuly, je sem tam přerušovaná schodovitými převisy. Spodní části těchto převisů se už dávno povalují pod stěnou rozbité na malé kousky.
Severní stěna, kterou uvidí jen turisti pohybující se v oblasti Mořského oka v polské části Tater, vypadá zdola až strašidelně nedostupně. A nedostupný se Žabí kôň zdál dlouhá léta i horolezcům, a to až do 12. září roku 1905, kdy jižní stěnou prostoupil horský vůdce z Mnichova Simon Häberlain s Katarínou Broske. Tímto výstupem byla první cesta k „nedostupnému vrcholu“ vytyčená. V létě roku 1907 se jeho hranou „probili“ Poláci Klemensiewicz, Kordys a Znamiecky. Pojďme se tudy probít taky my.
Nástup si musíte vybojovat
Nevýhoda Žabího kôňa je, že leží „dost vzadu“. Nástup od zastávky TEŽ Popradské pleso vám zabere tři hodinky. To ale není taková tragédie. Asfaltkou vyběhnete na Popradské pleso, kde odbočíte na červenou značku směřující na Chatu pod Rysy. Ještě chvilku kodrcání se po suti, sem tam kamenný mužík, a jste přímo pod nástupem na stěnu.
Nyní je potřeba vylézt na jižní stranu Věže nad Žabím sedlem, která se nachází hned vedle Žabího koně. Lezecky jednoduché, orientačně už méně. Po přelezení travnatých polic a strmého žlabu traverzujete ve výstupu do leva (na západ) na hranu Věže, kde objevíte „slaňák“. To je nástup na Žabí kôň.
Existuje ale ještě jedna varianta nástupu, která je sice o dost delší, zato bohatší na výhledy. Po červené stezce vyběhnete až na Rysy a odtud spektakulárně hlavním tatranským hřebenem na západ k tomu samému bodu. Do Žabího sedla je třeba slanit – seriózní nerezový štand od Vlada Tatarky vám to výrazně ulehčí. Slanění začíná příjemně pozvolna, ale pokračuje vzduchem a končí o 15 metrů níže v sedle ostrém jako žiletka.
Tady to začíná!
Ostrá hrana je při pohledu zblízka pěkně položený žulový monolit, na kterém perfektně drží podrážky bot, ruce se k hraně pevně tisknou a zrak se kochá pohledem na Czarny Staw pod Rysy. Možnosti jištění jsou jen sporadické, ale na druhou stranu, kdo by se pouštěl tak pěkné hrany?
„Když máme chyty, nepotřebujeme jištění,“ hovoří staré horolezecké přísloví. Celá tato položená část se nazývá Dolný kôň. Nablýskané nerezové štandy osázené JAMESem – Správou Vysokých Tater – přidávají na pohodě a bezpečnosti. Přelezete Dolního koně a pocit lehkosti vám dodá sebevědomí a jistou hrdost, že máte morál a sílu. Ale při pohledu na další úsek zamrzá úsměv, ruce se začnou potit a sebevědomí padá… kamsi dolů.
Druhý úsek, tzv. Horný kôň, je o dost strmější. Hrana podobně kompaktní, zato řádně do kopce. Jestli vám nevadí trocha chladu a stínu, strážícího severní stěny, přelezte si kousek za hranu do Polska a najdete ten nejjednodušší recept na překonání výšvihu. Pár metrů v říši stínu a hned zase zpět na sluncem zalité Slovensko.
Hrana stále ubíhá, strmost už je příznivější a je zde cítit blízkost vrcholu. Živly, které formovaly Tatry, jako by věděly, že se nahoře budou za slunečných dní tvořit zácpy a vytvořily místo pro dvě až tři lanová družstva. Pohladíte si hraniční kámen, zapíšete se do vrcholové knížky schované v pěkné schránce, dáte si hlt vody a je čas na sestup. A ne jen tak ledajaký…
Sestup vzduchem
Ze Žabího koně neexistuje chodecký sestup. Musíte slaňovat. Opět jsou tady kvalitní nerezové štandy. A dobrá rada pro ty, kteří jsou zde poprvé: při slaňování se stále držte blízko hřebene. Třemi krátkými slaněními a lehkým slézáním mezi nimi se dostanete na chodníček. Při dlouhém slanění doprava se dostanete do jihozápadní stěny, kde se s kratším lanem můžete dostat do problémů.
Sestupový chodník je sice chodník, ale pozor – je mimořádně exponovaný. Buďte pořád ve střehu! Když všechno dobře dopadne, přivede vás do Kotlinky pod Žabím koněm a odtud na červenou značku. Túra končí klasicky – happyendem s orosenou plzničkou na Popradském plese. Pokud se na to necítíte sami, klidně se mi ozvěte. Horám zdar!
- Čas výstupu je 3-4 hodiny, tento čas výrazně závisí na správné orientaci v terénu a počtu lezeckých družstev na samotném hřebeni. TOPO výstupu na Žabího koňa
Potřebné vybavení
- Lezecké vybavení: helma, sedák, trekové boty, lano jednoduché 60 m, 3-4 menší friendy nebo vklíněnce, ploché smyčky, 4 karabiny, 4 expresky, kyblík a prusík na jištění a slaňování (štanduje a slaňuje se na erárních štandech)
- Další vybavení: láhev s vodou, jídlo, větrovka, lékárnička, čelovka, mobilní telefon s uloženým číslem 18 300 na HZS. Pro jistotu.
Přístup na začátek
- Start: Popradské pleso v Mengusovské dolině
- Nástup: Od Popradského plesa po červeně značeném turistickém chodníku směrem na Rysy
Další možnosti túr v okolí
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
