Yushan: výprava za nejvyšší horou Tchaj-wanu

Na nejvyšší vrchol ostrova míří davy

Yushan (3952 m), anglicky též nazývaný Mt. Jade, tedy nefritová hora, je nejvyšším a velmi pěkným vrcholem Tchaj-wanu, kam ročně směřuje hodně turistů. Nejvíce jich je samozřejmě místních, ale velký podíl zde zaujímají turisté z Japonska, slabost Japonců k této bývalé japonské kolonii je ostatně cítit po celém Tchaj-wanu. Výjimečně potkáte turisty i z Číny či Koreji. Dosažení samotného vrcholu není nijak náročné, až na krátkou část téměř před vrcholem, kde je částečně zajištěná cesta.

Těžší než se dostat na samotný vrchol je zařídit si povolení. Existují případy, kdy se čeká na povolení i roky. Nám se podařilo získat povolení za dva měsíce díky výjimce pro „bílé“ turisty, kteří zde jsou pouze na dva dny s jednodenním přespáním na chatě Paiyun lodge (3402 m n. m.) zhruba 500 metrů pod vrcholem. Samotné povolení v důsledku nikdo nekontroloval, jde spíš o ubytovací kapacitu, která je dlouhodobě zamluvená.

Před samotným výstupem je ideální se aklimatizovat v okolí turistického centra Tataka (místní to též nazývají Tatajia, kde lze nechat zaparkované auto) a podniknout výlety do blízkého okolí na nádherné 2500 metrů vysoké vrcholy. Když si přivstanete brzy ráno (4:00) lze dosáhnout hlavní vrchol během jednoho dne (jde se kolem chaty, kde je i kontrola povolení) a sejít zpět do chaty.

Hlavní vrchol jsme stihli dokonce dvakrát, druhý den jsme ještě k tomu „načerno“ zvládli i North Peak, jehož hřeben je zčásti pokryt borovicovým lesem, kudy vede nádherná provoněná cesta. Ze samotného vrcholu North Peak se otevírá nádherný výhled na samotný nejvyšší vrchol Mt. Jade. Cesta dolů utíkala docela rychle a kolem 20:00 jsme už dole v okolí turistického informačního centra Tataka stavěli stan (na černo).

Přílet a odlet na Tchaj-wan: Velmi dobře vychází letenky z Vídně s různými přestupy s cílem přistání v Taipei – Tauyen mezinárodní letiště, což je asi hodinu busem do centra Taipei. Jen připomenu, že Taipei je na severu ostrova a celkově je podlouhlá nudle táhnoucí se od severu k jihu. Celá délka má přibližně 400 km. Na severu je více srážek než na jihu a teplota na jihu je i podstatně vyšší. Ve spodní třetině ostrova se nachází druhé velkoměsto – Kaoishung. Zde je možné taktéž najít letecký spoj do Evropy či jiných destinací.

Bezpečnost: Jedna z věcí u cestovatelů je vždy otázka bezpečí či nebezpečí. Můžu vás ujistit, že na Taiwanu je hodně bezpečno, a to až do takové míry, že budete cítit jistou míru nebezpečí, až se budete vracet zpět do Evropy.

Jací jsou Tchaj-wanci? Skvělý národ, kdybych to měl vystihnout pár slovy, tak bych zvolil: pokora, pracovitost, přátelskost a pohostinnost. Rychle si naleznete mnoho přátel.

Jak se na Tchaj-wanu žije? Vše cenově stojí jako u nás, jejich měna je však trochu slabší (2016) (0,73 CZK = 1 TWD – Tchajwanský dolar), takže elektronika či jiné spotřební věci vychází podobně jak u nás. Na ulicích se však najíte za velmi levně a všude naleznete malé pouliční obchůdky otevřené pozdě do noci a to po celý rok. Žije se zde především v noci, proto Tchajwanci milují noční markety. Jinak přes den přežívají v klimatizovaných kancelářích v práci.

Stanovat se zde dá všude, kde si umanete. Nic vás to nestojí, naleznete i kempy, tak se dá občas kvůli sprše ubytovat i zde.  Ubytování v hostelech se taktéž dá a vychází to od 200 do 500 Kč na osobu. Tchajwanci velmi rádi berou stopaře a nestalo se mi, že bych čekal dlouho, nejdéle 10 minut, a to na horské opuštěné silnici při sestupu z hory Yushan. Pak nás ještě řidič pozval na luxusní místní specialitu. Jinak celkový průměr čekání při stopování činí asi 1 minutu.

Jídlo: Já jsem si zde zamiloval mango, nikde jsem nejedl lepší, a když míříte na treky, tak doporučuji sušené mango, které se dá koupit všude, jako skvělý zdroj energie.

Pevnou obuv, jídlo a pití

Od turistického centra Tataka (místní to též nazývají Tatajia, kde lze nechat zaparkované auto)