Wicklow Way je nejstarší dálkovou trasou v Irsku a vede z předměstí Dublinu 130 km na jih přes pohoří Wicklow Mountains do městečka Clonegal. Prochází přes zvlněné mokřady a vřesoviště, přes pastviny s výhledy na moře, rurálním venkovem a zapomenutými vesničkami irského venkova.
Wicklow Mountains – Irsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Po studiích jsme s přítelem vyrazili na měsíční putování po Irsku a Skotsku. Začali jsme v milovaném Dublinu, na jehož předměstí – Marlay park – najdeme začátek nejstaršího irského dálkového treku Wicklow Way.
Marlay Park – Knockree Hill: 20 km
Pověstné irské počasí nám přineslo hned první den střídání deště a slunce. Po úvodní zalesněném úseku se otvírají první pohledy na rozlehlou zvlněnou krajinu mokřad a náhorních vřesovišť u Fairy Castle (Two Rock Mountain). Trasa se postupně houpe mezi vrcholky a údolími. Po 20 km pochodu nacházíme pod Knockree Hill schované místo, kde stavíme tábor. Pod kopcem byl skautský hostel, kde jsme si mohli doplnit vodu na večeři a na další den.
Knockree Hill – Lough Dan: 21,5 km
Další den nás pochod po asi dvou hodinách odměnil kouzelnými výhledy vrcholky hor na jedné straně a na straně druhé modrou hladinu moře na obzoru. Za chvilku jsme moře a Dublin nechali daleko za sebou a po dřevěných chodníčcích jsme pokračovali dál na jih. Z ničeho nic se před námi otevřel výhled na jezero Lough Tay, úchvatně zasazené mezi zelené svahy kopců. Jako oko nějakého obra, jedno z nejkrásnějších míst na oběd. Otevírali a zavírali jsme branky pastvin, přes které vedla většina cesty a utábořili se na skautském tábořišti na jižním cípu jezera Lough Dan poblíž osady Oldbridge.
Lough Dan – Glenmalure: 20 km
Další den nás bohužel dostihl postrach irské a skotské krajiny: tzv. midges, extrémně otravné mikro mušky sající krev na nás zaútočily v celých mračnech. Neodbytná hejna těchto malých bestií se vzdala jen ve chvíli, když začalo pršet. Historickým zlatým hřebem trasy je osada Glendalough, známá pro pozůstatky prastarého kláštera, který prý založil sv. Kevin. Míjíme dvojici jezer Lower a Upper lake a stoupáme k zalesněným vrcholkům.
Na Wicklow Way je několik přístřešků, kde můžete složit hlavu. Jeden z nich – Mullacor Hut – nedaleko Glenmalure jsme využili i my a potkali tam čtyři další spolupoutníky. Rozdělali jsme oheň a uvařili si čaj a dlouho do noci si povídali a dívali se do ohně. U ohně s ostatními mám najednou takový prastarý pocit blízkosti. Na poutích je hezká jak samota, tak různá setkání. Každá z těchto částí má svoji důležitost a bez nich by pouť pro mě nebyla úplná.
Glenmalure – Iron Bridge: 19,5 km
Iron Bridge – The Tallons Dying Cow: 21,5 km
Ráz krajiny se za osadou Iron Bridge postupně proměňuje. Zvlněná vřesoviště střídá farmářská krajina irského venkova tvořená poli oddělenými trnitými keři hlohu a trnky. Vlnící se stezka nás zavede do údolí řeky Derry nedaleko města Tinahely, my však míříme dál.
Jméno si tato vyhlášená putyka vysloužila podle místních historek tím, že se při jedné policejní kontrole v pozdních hodinách výčepní bránila, že neservíruje hostům po zavíračce, ale podává občerstvení sousedům, kteří jí přišli pomoct s umírající krávou.
The Tallons Dying Cow – Clonegal: 30 km
Na oslavu našeho putování jsem ještě museli zvládnout logistický oříšek, jak se dostat do civilizace.
Ubytování a jídlo
Táboření
Táboření je údajně možné se souhlasem majitele půdy. Reálně to samozřejmě není tak jednoduché zjistit. Místa na wild camping jsme našli a nebyl s tím nikdy problém. Pak jsou na Wicklow way tři přístřešky – Bursher’s Gap (před Glendalough u Paddock Hill), Mullacor hut (kousek za Glendalough) a Mucklagh hut (Glenmalure, před klesáním k řece Ow).
Voda
My jsme si vodu nosili – první den jsme si nabrali v Dublinu a pak v hostelu pod Knockree Hill, druhý den jsme tábořili ve bskautském kempu, poté jsme dobrali v Glendalough, Glenmalure v hospodě a pak až v té hospůdce na závěr. Voda se dá brát z potoků či řek, ale je nutné ji pro jistotu přefiltrovat nebo jinak upravit.
Jídlo
Obchod jsme po cestě žádný nenašli, měl být ve vesnici Glenmalure, ale místní nám říkali, že už tam není kolik let a asi zbyl jen na té mapě. Najíst se po cestě dalo – v Glendalough a Glenmalure. V hospodě Talons Dying Cow jídlo neměli, jen chipsy.
Mapa
Mapu jsme si kupovali v Dublinu. Stezka je poměrně dobře značená, na rozcestích byly směrovky.
Přístup na začátek
Na začátek treku na kraji Dublinu do Marlay Park jezdí z centra města autobusy.
Přístup z konce
Doprava z Clonegal je trochu oříšek. Nejezdí tu autobusy a nejbližší, které jsme našli, byly z městečka Kildavin, Bunclody nebo Tullow. My šli po poměrně frekventované silnici do Tullow (což nedoporučuji, spíš vybírat vedlejší silničky), odkud jel autobus do Carlowa, kde nám navazoval spoj do Kilkenny.
Orientační rozpis po dnech
- den: Marlay Park – Knockree Hill, 20 km – nocoviště – pod Knockree Hill
- den: Knockree Hill – Lough Dan, 21,5 km – nocoviště – skautský kemp
- den: Lough Dan – Mullacor Hut, 20 km – nocoviště – přístřešek Mullacor Hut
- den: Mullacor Hut – Ballyteige, 19,5 km – nocoviště – les pod Ballyteige
- den: Ballyteige – The Tallons Dying Cow, 21,5 km – nocoviště – na dvorku hospody
- den: The Tallons Dying Cow – Clonegal, 30 km
Další možnosti túr v okolí
Na dálkovou stezku Wicklow Way navazuje South Leinster Way. Obě stezky kopírují také trasu evropské dálkové trasy E8, která spojuje pobřeží Irského moře a Atlantiku (Irish Coast to Coast Walk) a pokračuje přes Anglii a pevninskou Evropu až do Turecka.
