West Highland Way: putování Skotskou vysočinou

Trasa West Highland Way se klikatí 154 kilometrů od jihu na sever skrz široká údolí a po úbočích hor Skotské vysočiny a patří k jedněm z nejkrásnějších dálkových tras v Evropě. Putování tajuplnou krajinou travnatých kopců, podmáčených vřesovišť a hlubokých jezer, v jejichž ocelově šedých hladinách se odrážejí těžká dešťová mračna, vzbouzí až magicky zádumčivou náladu.

West Highland Way spojuje Milngavie, ležící nedaleko skotské metropole Glasgow, a městečko Fort William, nad nímž se vypíná nejvyšší hora Velké Británie Ben Nevis (1343  m). Zhruba týdenní putování s nevelkým převýšením po starých honáckých a vojenských cestách provede ročně tisíce trekařů jedněmi z nejpoutavějších míst Skotska.

Kudy bájná West Highland Way vede

Trasa vede z Milngavie na okraji Glasgow až do Fort Williamu, druhého největšího města skotské Vysočiny. Je dobré trasu jít tímto směrem, tj. z jihu na sever, protože tak začínáte své putování v lehčím terénu v nižší nadmořské výšce a postupně se dostáváte k obtížnějším úsekům v horách. Také si troufám říci, že druhá polovina cesty je zajímavější. Obavy z toho, že snad zabloudíte, mít nemusíte – trasa je po celé délce značena dřevěnými kůly (méně často tabulkami) s nápisem „West Highland Way“ či se znakem bodláku.

Většina trasy využívá dodnes dochované zbytky kamenné  stezky v horách, tzv. military road, bývalé vojenské silnice, kterou v celkové délce 385 km postavili v 18. století angličtí vojáci, aby tak získali přístup do skotských hor s cílem mít Skoty pod kontrolou a zabránit případným protianglických povstáním. Mistrovským kouskem asi 450 vojáků pod vedením generála Caulfeilda bylo v r. 1750 vybudování tzv. Ďáblova chodníku, kterým vyřešili strmý výstup z údolí Glencoe.

Kromě již zmíněné vojenské silnice využívá WHW samozřejmě i lesních cest, v krátkém úseku i trasu zrušené železnice, v přístupu k vesnicím je nezbytná část trasy vedena v omezené míře i po asfaltových cestách či silnicích.

Start z Milngavie

Začátek trasy určitě nepřehlédnete – přímo v centru městečka Milngavie, kam se pohodlně dostanete z centra Glasgow vlakem, stojí obelisk, který oficiálně označuje začátek West Highland Way. Start je velmi pozvolný, první kilometry procházíte lesoparkem, a v duchu si možná říkáte – tak tohle je ta WHW? Pastviny se tu střídají s prastarými původními borovicovými lesy. Stezku značí piktogram bodláku, který je skotským národním symbolem a najdete ho na všem možném, od suvenýrů po architekturu. První den je trasa nenáročná, ale nebojte, větších výzev se dočkáte vzápětí. Již druhý den otestuje vaši fyzickou kondici výstup na Conic Hill, budete však odměněni krásným výhledem na největší skotské jezero Loch Lomond.

Stezka prochází vesnicí Balmaha a vine se po zalesněném východním břehu jezera dalších téměř 40 kilometrů až do vsi Inverarnan. Od břehu jezera je možné v osadě Rowardennan odbočit a vystoupat na Ben Lomond (974 m), nejjižnější z téměř tří set skotských munros, tedy vrcholů přes tři tisíce stop (zhruba 914 m). Z vrcholu se nabízejí neopakovatelné výhledy na jezero i okolní vysočinu. Oblast kolem jezera je součástí národního parku Loch Lomond and The Trossachs, proto se tu na rozdíl od zbytku trasy nesmí tábořit volně, ale jenom v jednom ze dvou oficiálních kempů v Milarrochy nebo Cashel.

Všechna nej WHW

Překvapivě, úsek u jezera Loch Lomond je nejtěžší částí celé trasy – zdoláváte zde strmý skalnatý terén v lese vysoko nad jezerem. Dobrá zpráva pro méně zdatné – nejobtížnější části tohoto úseku (za Inversnaid) je možné se vyhnout – stačí přejet lodí na druhý břeh jezera a autobusem do další osady (Inverarnan), kde se opět připojíte na WHW. Následuje dlouhý, nenáročný úsek údolím Glen Falloch až do Crianlarich, kde jsme došli přesně do poloviny celé trasy. Úsek severně od Crianlarich není náročný, střídá se cesta lesem s údolími.

Nejzajímavější částí cesty je patrně trasa z Bridge of Orchy přes Inveroran do údolí Glencoe. V těchto místech se okolní scenérie dramaticky mění. Za jezerem Loch Tulla trasa prochází nehostinnou pustinou mokřad a vřesovišť Rannoch Moor. V této rozlehlé a opuštěné části trasy jsou trekaři nejvíc vystaveni nepřízni drsného skotského počasí, které umí zaskočit poryvy větru nebo nárazovým prudkým deštěm i několikrát za den. Kvůli velké vlhkosti skotského podnebí se tu velmi daří drobným kousavým muškám midgies, česky muchničky, které dokážou pochod opravdu znepříjemnit.

DOPORUČUJEME: Nejširší nabídku průvodců a map treku West Highland Way (turistických, cyklistických a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo na e-shopu KnihyNaHory.cz

Na úpatí Ben Nevis, nejvyšší hory Spojeného království

Z vyvýšených vřesovišť sestupuje West Highland Way do impozantního údolí Glen Coe, nad nímž se jako strážce vypíná skalnatý vrchol Buachaille Etive Mor. Na jeho úpatí zamíří stezka znovu na sever a vyšplhá obávaným Ďáblovým schodištěm (Devil’s Staircase) několik stovek metrů na strmý skalnatý hřeben Aonach Eagan, který je s 548 metry nejvyšším bodem trasy. Pokud se počasí projednou umoudří, je možné odsud kromě vrcholů nad údolím Glen Coe v dálce spatřit i Ben Nevis. Z hřebene stezka po rozbité kamenité cestě klesá až do vesnice Kinlochleven, ležící na úrovni moře.

Závěrečný úsek do cíle cesty ve Fort William je nejdelší – 23,5 km, ale není zdaleka nejnáročnější. Úvodní pozvolné stoupání z Kinlochleven obchází vrcholy mohutného hřebene Mamores a odhaluje výhledy na nespoutanou scenerii divokých kopců na východě. Z průsmyku Lairigmor cesta klesá do zalesněného údolí Glen Nevis, pod úpatím nejvyšší britské hory Ben Nevis. Poslední kilometry zbývá už jen dojít po asfaltové cestě do Fort William, kde většina turistů nevynechá příležitost se na památku vyfotogratovat u sloupu, označujícího konec WHW.

Řada tekařů si ve Fort Williamu nenechá ujít nejvyšší horu ostrova a vypraví se na zhruba čtyřhodinový výstup na skalnatý vrchol Ben Nevisu (1344 m), který společně s horou Snowdon (1085 m) ve Walesu a Scafell Pike (978 m) v Anglii, tvoří „Trojici“ nejvyšších hor všech tří částí Velké Británie. Ročně sem ale míří davy, takže se samotou skotských hor nelze počítat.

Jak dlouhá je West Highlad Way?

154 km dlouhou turistickou trasu je samozřejmě nutné si rozdělit do více částí, většina pěších turistů projde celou trasu za 7 – 8 dní. Pokud přeje i počasí, a zrovna vás nepotkají dny, kdy nad Skotskem vládne „tekuté slunce“, jak Skotové humorně nazývají déšť, potom je pěší putování malebnou a zároveň i drsnou skotskou krajinou opravdovým zážitkem a balzámem pro duši. Skotsko je zkrátka zemí, kde si milovníci pěší turistiky přijdou na své.

Za fotky děkujeme Míše a Kubovi z discovertheworldcz.cz. Na jejich blogu si můžeš přečíst report z cestování po Skotsku a putování po West Highland Way zakončeném výstupem na Ben Nevis.

Táboření na West Highland Way

Po cestě je možné celkem dobře volně stanovat, pozor na soukromé pozemky nebo stanování v národním parku (např. v okolí Loch Lomod).

Spaní pod střechou

Možností, jak trasu smysluplně rozdělit, pokud chcete spát ve vesnicích, není příliš mnoho – mezi jednotlivými osadami obvykle procházíte dlouhé úseky, kde není žádná možnost občerstvení či ubytování, takže vždy volíte začátek a konec denní etapy tak, abyste zvládli dojít k další osadě, kde je možné získat nocleh.

Možnosti ubytování při trase jsou různé – hotely, tradiční ubytovací hostince či ubytování v soukromí známé jako B+B, levnější variantou jsou hostely či kempy. Nejméně zatíží váš rozpočet noc strávená v tzv. wigwamu, což je malá dřevěná chatka, obvykle v areálu farmy. Nutno však říci, že kapacita je u všech typů ubytování omezená a zejména v hlavní sezoně bývá problém sehnat nocleh bez předchozí rezervace. (Kontakty na ubytování v jednotlivých lokalitách při trase a další užitečné adresy najdete v každoročně aktualizované brožurce „The Official WHW Pocket Companion“, která je k dostání zdarma v infocentrech Visit Scotland).

Jídlo a voda

Vodu je možné nabírat téměř kdekoli, jen pozor na místa, kde se pasou ovce a voda může být znečištěná.

Nějaké základní potraviny je možné doplnit denně v kempech. Vybavte se vždy na začátku etapy, protože některé úseky jsou celkem dlouhé a možnost občerstvení může být až na konci. Větší doplnění zásob nabízí benzinka v Tyndrum a obchod Coop ve vesničce Kinlochleven. V obchodech, hospůdkách či hotelích při trase se vám obvykle dostane kromě možnosti občerstvení i zájmu a povzbuzení do dalších kilometrů, na určitých místech můžete požádat o razítko s motivem WHW, které je hezkých suvenýrem a dokladem, kam až jste došli.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. Skotské počasí umí být dost nevlídné – ani v létě proto nepodceňujte teplé oblečení a nepromokavé boty a bundu, stejně tak přibalte pláštěnku na batoh.

• Milngavie to Drymen: 12 miles/19 km
• Drymen to Rowardennan: 14 miles/22.5 km
• Rowardennan to Inverarnan: 14 miles/22.5 km
• Inverarnan to Tyndrum: 12 miles/19.5 km
• Tyndrum to Inveroran: 9 miles/14.5 km
• Inveroran to Kingshouse : 10 miles/16 km
• Kingshouse to Kinlochleven: 9 miles/ 14.5 km
• Kinlochleven to Fort William: 16 miles/24 km

Z Fort Williamu se dá podniknout jednodenní výstup na nejvyšší horu Britských ostrovů – Ben Nevis.

Další dálkové trasy Skotska Turisté, kteří úspěšně absolovují WHW,  mohou mít zájem projít si i další dálkové turistické trasy ve Skotsku. Bezprostředně na WHW navazuje ve Fort William 117 km dlouhá „The Great Glen Way“, která dále vede mj. kolem břehů jezera Loch Ness až do Inverness. Střední Skotsko poznáte nejlépe, projdete-li 126 km dlouhou trasu „The Rob Roy Way“ a severovýchodním Skotskem vede  135 km dlouhá trasa „The Speyside Way“. Dvě nejnovější a zatím málo známé trasy  jsou „The Kintyre Way“ (140 km) a „The Cowal Way“ (92 km), které obě vedou stejnojmennými poloostrovy ve středozápadním Skotsku.