Výstup na vrchol Zinödl v Ennstalských Alpách

Při současné rozloze kolem 11 000 ha zahrnuje jak masiv  Buchsteinu s vrcholem Großer Buchstein (2224m), tak i divoce romantický horský masiv Gesäuse  s nejvyšším vrcholem Hochtor (2370m), oddělené od sebe divokou řekou Enns (Enže) se svým romantickým údolím – monumentálně působícím průlomem mezi městy Admont a Hieflau.

Centrem dnešního Národního parku Gesäuse je mezi alpinisty velmi oblíbená horská chata Heßhütte, romanticky položená ve výšce 1699 m v sedle Ennseck, pod vrcholem Hochtoru.

Pro turisty, kteří jí chtějí dosáhnout bezproblémovým výstupem, vede z Johnsbachu z jižní strany masivu Gesäuse turistická cesta č. 601, jež stoupá strmým lesem přes polany Untere Koderalm a Stadlalm a chaty dosahuje po 2,5 – 3 hodinách chůze.

Ze severní strany masivu, z údolí řeky Enns vedou nahoru k chatě dvě velice hezké výstupové cesty; první, označená č. 665 stoupá soutěskou Hartelsgraben na planinu Sulzkaralm a pokračuje po č. 601 přes sedlo u Rotofen, přičemž chaty dosahuje po 5-6 hodinách. Tuto trasu lze doporučit v opačném směru pro nenáročný sestup z tohoto horského masivu do údolí řeky Enns.

Výstup cestou Wasserfallweg k chahtě Heßhütte

Velice působivým a krásným je však výstup z údolí Ennstal cestou Wasserfallweg (Vodopádová cesta), která překonává výšku 930 metrů a je nejstarším „klettersteigem“(zajištěnou cestou) v Ennstalských Alpách (1891-92). Tato červenými značkami vedená stezka č. 660 vychází od malého neplaceného parkoviště u mostu Kummerbrücke (572 m) na státní silnici údolím Ennstal (Gesäusestrasse) mezi městy Hieflau a Admont. Od něj vejdeme vlevo do lesa zvaného Kummerwald a zprvu mírným stoupáním pokračujeme k velkému balvanu u nepříliš širokého kamenného žlabu. Zde nás ukazatel navede k již poměrně ostřejšímu a delšímu výstupu do svahu po levé straně, pod skalní stěny.

zajištěný skalní stupeň a dostáváme se ke spodní části vodopádu, tříštícího se z vysoké skalní stěny. Odtud pokračuje značená pěšina vpravo, stále vzhůru po zalesněné plošině, podél vyčnívajících skalních stěn, až k prvnímu ocelovému žebříku ve výšce 1070 metrů.

Držíme se stále nahoru příkrým svahem až k místu zvanému Kanzel (1175m), odkud se otevřou první hluboké pohledy na údolní vodní nádrž se smaragdově zbarvenou vodou řeky Enže. Pokračujeme ve stoupání stále dál podél jisticího ocelového lana přes několik dalších žebříků, skalních stupňů se soutěskami a krátkou plošinu až na „Emesruh“ (1260m) s pamětní deskou v kolmé skalní stěně po pravé straně. Nyní následuje lezení po dvou žebřících, patnácti a dvacetimetrovém se sklonem přes 70 stupňů, vzhůru skalní rýhou pod nižším skalním převisem.Zde mohou nastat menší problémy, pokud jsme ověšeni velkou bagáží.

Po jejich zdolání se přehoupneme přes skalní stěnu a jsme na odpočinkovém místě na okraji lesa, s hlubokými výhledy do údolí řeky Enns i na protilehlý masiv Buchsteinu. Místy lesem, místy pěšinou mezi klečí přes rokliny s několika strmějšími stupni vystoupáme k chatě Heßhütte.

Dolinou Sulzkar na Zinödl

Vrchol Zinödl, vysoký 2191 metrů se vypíná ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru severovýchodním směrem od chaty Heßhütte. Vrcholu, z něhož se naskýtají hezké panoramatické výhledy lze dosáhnout od rozcestníku pod chatou výstupem normální cestou č. 662 s převýšením 500 metrů. Sestupem po delší, avšak méně svažité panoramatické cestě završíme po asi 3,5 hodinách chůze okruh opět dole u chaty.

Velice hezká, zajímavá a fotograficky vděčná celodenní túra vzniká při výstupu na Zinödlpo přechodu sedla u Kamenného psa (Sulzkarhund) a horských luk Sulzkaralm, při níž absolvujeme asi desetikilometrový okruh s celkovým stoupáním i sestupem 1000 výškových metrů. Započneme ji u chaty, odkud značenou cestou č. 601 mírně sestoupíme k horským loukám Stadlalm a pak se u rozcestníku před dřevěným korytem, napájeným vodou dáme vlevo mírně do kopce. Naskýtá se odtud nádherný pohled na vápencový masiv Hochtoru, bíle zářící mezi stromy, s chatou Heßhütte na úpatí.

Dál už stoupáme pěšinou kolem pramene vody Gamsbrunn přes menší zvlněnou louku, na níž lze místy spatřit popásající se kamzíky. Nahoře před námi se vlevo tyčí Zinödl (2191m), vpravo od něj pak skalnatý vrchol Rotofen (1951m), u něhož sedí na bobku zejména zdálky dobře rozeznatelný „kamenný pes“ (Sulzkarhund). Podle pověsti tu zůstal své zmrzlé paní věrný tak dlouho, až se proměnil v kámen. Po krátkém výstupu pěšinou mezi hustou klečí se dostáváme do sedla ve výšce 1800 metrů, z něhož se odkrývá výhled na druhou stranu do doliny Sulzkar, sevřené ze tří stran skalními hřbety. Střídají se v ní lesnaté části s horskými loukami a celou scenérii ještě dokresluje uprostřed doliny ležící jezírko Sulzkarsee.

Značenou kamenitou pěšinou vedoucí místy sutí se po sestoupání 200 výškových metrů dostáváme na horní okraj doliny, kolem pramene vody, svedeného plastovou trubkou do dřevěného korýtka pro krávy. Ty se tu mimochodem popásají na všech možných i nemožných místech a tak je třeba sledovat i cestu, do čeho člověk stoupne. Pěšina vede dál zalesněnými úseky i horskými loukami až k turistickému rozcestníku na louce Sulzkaralm, u soukromé chaty s pramenem pitné vody. Asi 200 metrů vpravo odtud se za lesnatým pásem nachází položené horské jezírko Sulzkarsee, s menší loveckou chatou mezi stromy. Vlevo nad loukami se tyčí 700 metrů vysoké skalní stěny hřebene vrcholu Zinödl, jejichž přelezení nás ještě čeká. Pokračujeme tedy od rozcestníku rovně po značené pěšině přes louku mírným sestupem ještě necelý kilometr až k velkému balvanu uprostřed kravami opásané louky.

Zatímco vyšlapaná značená pěšina, po níž jsme přišli, pokračuje stále mírně dolů loukou, na balvanu ze směru chůze přehlédnutelná šipka nás směruje vlevo nahoru svahem k okraji zalesněné části. Tady už začíná zprvu pozvolné, později strmější avšak technicky nenáročné stoupání značenou pěšinou přes severovýchodní stěnu hřebene pod vrchol Zinödl. Procházíme královstvím kamzíků, které je tu možno spatřit popásající se na okolních svazích či sledující náš pohyb ze skalních ostrohů.

Po vystoupání pěti set výškových metrů se dostáváme na okraj k severovýchodu ukloněné krasové náhorní plošiny ve výšce 1942 metrů, a k vrcholu Zinödlu nám zbývá ještě 250 výškových metrů a kilometr chůze při již pozvolném stoupání k vrcholovému kříži. Kruhový panoramatický výhled z vrcholu Zinödl (2191m), při němž získáme ucelenou představu o členitosti této části Ennstalských Alp a vychutnáme si pohled na masiv nejvyššího vrcholu –Hochtor (2370m), je příjemným zakončením dnešní túry. Nyní už zbývá jen sestoupit 500 výškových metrů turistickou cestou č. 662 k útulné chatě Heßhütte, což však ještě asi hodinku chůze zabere.

chata Heßhütte – ve správě OEAV, tel.0043 664 4308060, [email protected], www.hesshuette.at, otevřena od konce května do konce října, kapacita 45 lůžek v pokojích, 85 míst ve společných noclehárnách, cena ubytování: člen Alpenvereinu pokoj 11 €, noclehárna  8 €, nečlen  pokoj 24 €,  noclehárna  18 €

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Z Čech na dálnici A1, E55 Linz – Salzburg, na exitu Knoten Voralpenkreuz sjedeme na A9, E57 směr Liezen, za tunelem před Liezenem odbočíme do údolí Ennstal směr Admont a po č. 146 až na parkoviště u železn.stanice Kummerbrücke z Moravy na Vídeň a dálnicí A2, E59 na Wiener Neustadt, kde sjedeme na rychlostní silnici S6 směr Semmering a pokračujeme přes Mürzzuschlag na Leoben. Zde přejedeme na silnici č. 115 vedoucí do městečka Hieflau, v němž odbočíme vlevo na silnici č. 146, která vede údolím Ennstal do Admontu. Parkoviště u mostu Kummerbrücke je při cestě.

1. den – Neplacené parkoviště u mostu Kummerbrücke/Johansbach – Heßhütte

2. den – Heßhütte – Zinödl + sestup