Výstup na vrchol Tredjetoppen v Narvických horách

Rozsáhlý labyrint hor Narvikfjella najdeme, jak již název napovídá, v blízkosti města Narvik, ležícího cca 300 km severně od polárního kruhu. Toto nikterak zvláště zajímavé město se kromě návštěvy skvělého vojenského muzea většinou nestává delší zastávkou při cestách na sever. A to je škoda! Oč nudnější je město, o to zajímavější je jeho okolí. Hned v zázemí aglomerace se tyčí k nebi několik naprosto úchvatných hor, které by rozhodně neměli uniknout naší pozornosti.

Tredjetoppen – královna výhledů

Počátkem července postihuje Narvik nebývalé horko. Rtuť teploměru se šplhá ke třicítce, ztepilé blond Norky korzují městem Narvik jen v tom nejnutnějším na sobě. Ve městě jsem již podruhé a tak se vydávám jen v sandálech ke známé diskontní prodejně, ležící v blízkosti lanovky na výšinu Fagernesfjellet. Tak jako před lety zakupuji kyblík naprosto vynikající borůvkové marmelády, veku a jako bonus přidávám do košíku levnou, ale velmi chutnou kaviárovou pastu. Lanovka je kupodivu v provozu (není to pravidlem) a tak po sondáží cen za svezení vyrážím na krátkou vycházku po loukách s cílem pohlednout na Narvik s poněkud odlišné perspektivy. Počasí je excelentní, ocelově modrou oblohou sem tam přeletí jako velký rejnok bílý mrak, průzračný vzduch umožňuje daleké výhledy na atraktivní hory v blízkosti zálivu Ofotfjorden, který Narvik obklopuje. A jak už to chodí – člověk po chvíli propadne něčemu, co se dá nazvat jako „vrcholová extáze“. Najednou zatouží stoupat výš a výš a pohlednout na svět z míst, kterými okolní obzory končí. Také mne tento úkaz popadne a po dvou hodinách chůze po zelené strmině sjezdovky stojím jen tak bez ničeho s nákupem v igelitce a s foťákem na krku na vršku Fagernesfjellet, tyčící se dobrý vertikální kilometr nad mořem. Ale ani tady není touha po rozhledu naplněna podle představ. Výhled na mohutný zaledněný masív Skjomtinden je sice záplatou, ale jen skromnou a nedostačující. Od konečné stanice lanovky vede k velkému vysílači, stojícím na skalnatém vrcholu, vyšlapaná pěšina. Času mám habaděj a tak vyrážím znovu do útoku. Tentokrát je to o něco náročnější. Podmáčené louky a bažiny v úvodu výstupu překonávám díky průtokovým botkám hravě, skalní lezení v závěru je však už jiné kafe. Konečně vrchol, ale co to? Hřeben se táhne mírně stoupajícím svahem dále. To už touze po dokonalém výhledu propadám zcela. Ke skálám se přidávají sněhové pole, které s výrazem jogína překonávám se zatnutýma zuby. Na nechápavý výraz „žurnálově“ oblečeného Nora jen významně pozvednu obočí a věnuji mu krátký omluvný úsměv. Naštěstí po chvíli je tu velká mohyla z kamení signalizující dosažení vrcholu Aidarasšohkka/Tredjetoppen ve výši 1272 m. Stálo to za to. Dokonalé defilé Narvických hor, jakému není rovno. Při pohledu na spletitý labyrint nádherně formovaných štítů se ani nechce, že tyto monumenty dosahují výšky pouze kolem 1500 m (nejvyšším vrcholem je ledový obr Storsteinsfjellet – 1893 m). Sestup stejnou cestou je proveden vzhledem k sílícímu větru a přibývající oblačnosti rychlosti blesku. Kamarádi, kvasící u fjordu, mému nadšenému vyprávění sice příliš nevěří, ale doma…teprve tam jim to pak na skvělých diácích dokážu.

Mapy

Pohoří Narvikfjella najdeme na perfektní a pro potřeby turistiky a přechodů dostačující mapě švédské provenience Fjällkartan BD 6 Abisko/Kebnekaise/Narvik (1:100 000). Pokud bychom chtěli využít norských map Statens Kartverk, budeme potřebovat tyto listy: č. 1431 IV. Narvik a č. 1331 II. Kjøpsvik (1:50 000, topografické mapy bez zakreslených turistických cest).

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Narvické hory leží až na dalekém severu Norska. Od jihu se zde dostaneme magistrálou E 6 (Oslo – Nordkapp, cestou 1 x trajekt), železniční spojení je možné pouze ze švédské strany po Ofotské dráze (Kiruna – Narvik).

Výstup na Narvický Matterhorn v Norsku