Výstup na vrchol Sveti Ilija

Skalnatý val pohoří Biokovo je jedním z nejimpozantnějších chorvatských pohoří. Vyrůstá svými skalnatými stěnami doslova z hladiny moře po celé délce Makarské riviéry a patří k nejkrásnějším pobřežním horám na světě. První písemné zmínky o pohoří Biokovo pochází z r. 1382 v kronikách bosenského krále Tvrtka I. Krásu hor opěvoval také básník Andrij Kačič Miošič (ten o pohoří mluví v ženském rodě). V r. 1772 se do hor vypravil italský přírodovědec Alberto Fortis a sestavil první mapu pohoří (M Biocova). Původní název pohoří byl Adrion nebo Mons Slavorum, dnešní jméno pochází pravděpodobně ze slova „bijak“, což v dialektu obyvatel podhorských vesnic znamená „bílý sníh“ (název se užíval po 13. století).

Výstup na výrazný štít Biokova – Sveti Ilija je docela náročným prvním krokem k celkovému poznání tohoto zvláštního pohoří. Hřeben Sveti Ilija, který je spojen s dalšími impozantními štíty Štirovac, Ledenica a Kuranik se svým divokým a ostrým hřebenem odlišuje od vzhledu zbytku pohoří. Také je zde podstatně slabší turistický pohyb, než v oblasti nejvyššího vrcholu Sveti Jure. Náš výstup začíná v malé vesničce Bast, ležící u paty strmých skalnatých srázů severní části Biokova. Značená cesta má svůj počátek u kostela a po půlhodině mírného výstupu vyjde k pramenu vody Korita. Po necelé půlhodině dalšího výstupu nad suťovým srázem dojdeme k rozcestí. Rovně vedoucí stezka míří do sedla Motika pod dominantní skalnatou stěnou stejnojmenného vrcholu. My se stáčíme vlevo a velmi strmě sutí a kolem skalnatých útesů přejdeme do borovicového lesa, který nám poskytne na celou následující hodinu přívětivý stín. Stále velmi prudký výstup mnoha serpentinami nás dovede ke zděné lesnické chatce Osičine (1 353 m, z nedaleké skalní vyhlídky nádherný výhled na moře).V dalším postupu přetíná stezka ve velmi mírném výstupu dva strmé suťové srázy, později opět velmi prudce serpentinami vyjde na ploché sedlo v hlavním horském hřebeni. Dostali jsme se na cestu označenou jako BPS neboli Biokovska planinarska staza, která přechází napříč celým pohořím. Stáčíme se doleva a přes rozsedlinu přejdeme na kontinentální stranu hřebene, která je tvořena labyrintem homolovitých kopců a krasovými závrty.

Před námi se objevuje pyramida vrcholu Sveti Ilija s jasně rozeznatelnou kaplí na vrcholku. Stezka nyní stoupá a klesá kolem propastí a závrtů a vyjde na hřeben. Otevírá se první fantastický výhled na moře, ostrovy a pobřeží Makarské riviéry. K dosažení kamenné kapličky na vrcholu nám chybí sotva 10 minut výstupu po poměrně úzkém hřebeni. Díky poloze a výšce vrcholu Sveti Ilija jsou výhledy na všechny strany skutečně impozantní, za dobré viditelnosti můžeme dokonce dohlédnout až k italským břehům. Dále na západ pokračuje hlavní hřebenovka úzkým skalnatým hřebenem a přes vrchol Ščirevac sejde až do obce Donja Brela, ležící na samém okraji pohoří Biokovo (cca + 5–6 hod.). Po tomto hřebeni můžeme také pokračovat do sedla, které se nalézá nad zřetelně patrným lomem ve stěně Ščirovace. Odtud lze po špatně znatelné pěšině sejít do vesnice Bast. Ovšem zdaleka nejlepším řešením je využít dosažené výšky a pokračovat v přechodu pohoří dále na jih, přespat v útulně Lokve a další den dokončit výstupem na nejvyšší vrchol Sveti Jure. V tomto případě vedeme sestup až k rozcestí na hřebeni stejnou cestou. Hlavní biokovska trasa pokračuje přes vrcholy Korenik (1 556 m) a Culica (1 529 m) do blízkosti sedla Molika, kde se spojí s další výstupovou variantou od obce Bast.

V oblasti není žádná horská chata. Pouze nouzová útulna Planinarska kuča Slobodan Ravlič (1 467 m, známá také pod názvem Lokva, otevřená po domluvě na tel. +385 21 616 455). Druhou možností je zděná chatka Osičine (1 353 m), ležící cca 30 minut pod hlavním hřebenem Biokova při výstupové cestě z vesnice Bast.

Baška Voda leží přímo na Makarské riviéře na jadranské magistrále. V samotném městečku problém se zaparkováním. Největší parkoviště je pod areálem kempu v Baško Polje.