Výstup na vrchol Prutaš v pohoří Durmitor

Po pravdě řečeno, další nesjízdnost silnice v tuto chvíli vůbec nevadí. Naopak přišla nejen vhod, ale takřka v pravou chvíli. Sněhový jazyk totiž končí přesně u rozcestníku, navigujícího poutníka k dosažení tohoto nezvykle vyhlížejícího vrcholu.

Pohoří Durmitor je klenotem černohorské přírody. Na velmi malém území (32 000 ha) si daly rande snad všechny krásy světa. Vznešené vápencové štíty, křišťálové čisté smaragdové jezera, vodopády louky a já nevím co ještě. Jistě lze namítnout, že to všechno najdeme i jinde. To možná ano. Ale nikde jinde zcela jistě nenajdeme tak bizarní a fantasticky tvarované vrcholy. Strohou řečí geologů zde na povrch vystoupily vápencové sedimenty ve vertikální podobě. Skutečnost však předčí všechna očekávaní a pohledy na celou tu pruhovanou barevnou krásu zůstanou asi ještě dlouho zasunuty v našich myslích.

Prutaš (2401 m)

Způsobů jak dosáhnout vrcholu Prutaš existuje hned několik. Jedním z nich je výstup od Škrčkého jezera přes impozantní kaňon Sušica. Tato varianta je asi nejatraktivnějším způsobem, jak do velechrámu durmitorských hor vstoupit vůbec. Ale jak tomu již v takových případech bývá, každé „nej“ má své „ale“. V tomto případě ono „ale“ představuje velmi zdlouhavý a složitý přístup, probíjení se křovím a doslova lesem obřích kopřiv, rovněž výchozí bod není zrovna žádným frekventovaným dopravním uzlem (přístup ze Žabljaku nebo z údolí Pivy). Ovšem kaňon Sušica je skutečným fenoménem a v Durmitoru nemá sobě rovného.

Nejprve vyjdeme k malému Sušickému jezeru a po hodině až hodině a půl k nádhernému vodopádu Skakala, ohlašují prudký výstup k Velkému Škrčkému jezeru. Zde stojí kamenná chata (1723 m), která je v sezóně obhospodařována (vstupné do NP). Před námi je takřka 700 m vysoký výšvih, která dovede, především v horkém počasí, pořádně potrápit. jediným osvěžením jsou nádherné zpětné pohledy na neskutečnou barvu jezera. nedaleko vrcholu se sejdeme se značkou z doliny Todorov do a za pár minut jsme na vršku (veškerý popis parametrů v článku se váže k variantě od jezera Sušičko).

Pokud však toužíme poznat skutečnou podobu vrcholu Prutaš, tedy včetně jeho slavných „prutů“ neboli vápencových vrás, které daly hoře jméno, musíme vyrazit k vrcholu z opačné strany. Výstup ze zvlněné náhorní planiny Todorov do je docela jinou kapitolou. Až k nástupu na vrchol můžeme dorazit po pohodlné, částečně asfaltované silnici, spojující osadu Trsa (resp. údolí Pivy) s největším durmitorským střediskem – městem Žabljak. Prutaš jako dominantní a naprosto nepřehlédnutelná travnatá pevnost je prvním opravdovým vrcholem, který se nám postaví do cesty. Od západu nejsou samotné „pruty“ až tak markantní, třebaže už i z této strany můžeme obdivovat toto nevšední dílo dávných geologických tlaků. Pásy vápence zde spíše jen decentně umocňují již tak nevšední vzhled hory. Výchozí bod najdeme zcela snadno podle malého jezírka, či spíše kaluže a pramene vody Pišket (rovněž možnost táboření). Značení je ve velmi dobrém stavu, rovněž stezka je solidně vyšlapaná. Nic na tom nemění množství sněhu, které ve svém důsledku spíše urychluje výstup.

Prvním krokem je dosažení sedla, dělící od sebe vrcholy Gruda a Prutaš. Poprvé se otevře výhled do impozantní vany doliny Škrka, bohužel samotné jezero je ještě skryto za travnatým valem. K vrcholu Prutaš odtud vede značně strmě stoupající chodník, který místy v pěkné, ale bezpečné expozici přechází po hraně východní stěny. Závěr je pak zcela jednoduchý a zvládneme jej i při zhoršených podmínkách. Na vrcholu plně pochopíme, proč je Prutaš považován za nejlepší výhledový bod Durmitoru. Jistě, nalezneme zde vrcholy vyšší a možná i dramatičtěji formované, ale odnikud jinud si nevychutnáme omračující panoráma tzv. Nebeského oltáře (Soa nebeska).

Tento poetický název patří více jak 2 km dlouhé a úctyhodných 800 m vysoké skalnaté bariéře, tvořené vrcholy Bezimeni vrh (2487 m), Bobotov kuk (2523 m) a Devojka (také Soa, 2440 m), což je vlastně jakási „koruna“ nejvyšších bodů Durmitoru. Stejnou pozornost pak asi přitáhne vizuálně až neskutečná západní stěna masívu Šareni pasove. Jakoby v přímém přenosu můžeme pozorovat zemské tlaky, které ve formě lomících se vln vápencových vrstev modelovaly tuto horu. Zajímavý je rovněž pohled na mnoha pahorky zvlněnou pláň doliny Todorov do, připomínající tak trochu srst Šarpeje. Skutečně to vypadá, jakoby krajině poněkud „nadbývala“ travnatá kůže.

Durmitorské počasí je nevyzpytatelné. Výstup v krásném slunečném dni se s blížícími, vodou nasáklými mraky mění v urychlený úprk. Snad právě díky rychlosti sestupu jsem objevil skutečnou krásu vrcholu Prutaš. Dolů totiž sjíždíme přímo po hraně pověstných kolmých „prutů“, které daly hoře jméno. Přes poněkud odstrašující vzhled tudy vede asi nejkratší cesta dolů. Ale to již vítr rozehrál na těchto kamenných varhanách svou hrozivou fugu a zdá se, že bouři stejně neunikneme. Kupodivu stále neprší, jen vzdáleně hřmí a skutečný liják se spouští až po dosažení bezpečí salaše, postavené v údolí.

Mapy a průvodce

Celé pohoří najdeme na sice jednoduché, ale dostatečné mapě Durmitor (1:25 000, vydavatel neznámý, v prodeji v Trse a Žabljaku). Precizněji zpracovaná je mapa Durmitor i Kanjon Tare (Geokarta Beograd,1:25 000), kterou zakoupíme i v ČR (Kiwi Praha). Pohoří Durmitor se věnují dva průvodci – Bosna a Herzegovina/Černá Hora (nakl. SKY) a Hory Balkánu (nakl. Mirago).

chata Planinarski dom a kemp u jezera Škrčko

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Nejsnadněji se pod vrchol Prutaš dostaneme od přehrady na řece Piva (bosensko-černohorský přechod Ščepan Polje). Vzhůru do hor vede odtud úzká, ale dobře sjízdná a na několika místech skutečně závratná silnice do osady Trsa. V místním bufetu (rovněž slušné levné tábořiště na hřišti) si můžeme u hromotluka Gorana zakoupit pivko, mapy a pohledy. Kdysi makadamová, dnes již asfaltová horská silnička obchází celý hřeben Durmitoru po jižní straně a dovede nás až k obou nástupům na túry (v r. 2006 nebyl vyasfaltován pouze asi 3 km dlouhý úsek cesty v blízkosti nejvyššího bodu Sedlo).

Výstup na vrchol Lastva v pohoří Morača planine