Výstup na vrchol Olševa

Hřebenovka Olševy patří mezi nejhezčí túry v blízkosti Savinjských Alp. Není nijak obtížná, pouze ve vrcholových partiích musíme překonat několik skalnatých a místy i závratných úseků. Celý přechod lze rozdělit do několika samostatných celků. Prvním a fyzicky nejnáročnějším je hned úvodní výstup na chatu Koča pod Olševo. Na poměrně krátkém úseku (cca 2 km) musíme překonat převýšení 600 m, což ponesou nelibě především naše kolena. Ze Solčavy půjdeme nejprve necelé 3 km ve směru vstupu do Logarské doliny. U statku Lašekar odbočuje vpravo značená stezka, která velmi prudce stoupá lesem nad potokem Lašek. Po 2 hodinách docházíme ke skupině domů, tvořící romantickou roztroušenou obec Podolševa. V blízkosti kostela Sv. Duh stojí náš první cíl – chata Koča pod Olševo.

Od chaty Koča vyjdeme nejprve na pahorek ke kostelu Sv. Duh, odkud je skvělý pohled především ke skalnaté stěně Raduhy na jihovýchodě a na hlavní hřeben Savinjských Alp, třpytící se ve své vápencové nádheře nad zelenou Logarskou dolinou. Pokračujeme podél Olševské panoramatické cesty směrem na severovýchod, po cca 10 minutách ji opustíme a stoupáme dosti příkře značenou stezkou. Dostáváme se do severozápadního úbočí, kde se cesta lomí vlevo a vede ke státní hranici s Rakouskem. V místě, kde se terén částečně narovnává však pokračujeme mírným obloukem doprava a vyjdeme ke křižovatce cest. Zleva přichází rakouská cesta, vedoucí přes nesmírně zajímavé skalní brány pod Olševou (viz dále). V tomto místě máme na výběr ze dvou variant dalšího výstupu. Pokud se dáme vlevo vedoucí pěšinou, dojdeme po chvilce na státní hranici a místy vzrušující stezkou s několika lezeckými místy vyjdeme na skalnatý předvrchol Obel kamen (1 911 m). Odtud po hřebeni snadno přejdeme na nejvyšší vrchol masívu. Druhá varianta výstupu vede od rozcestí doprava a dojde ke skalnatému portálu jeskyně Potočka zijalka (1 700 m, dlouhá 110 m a široká 20–40 m). Jeskyně byla v době 40 000–30 000 let př. n. l. obývána pravěkým lovcem, jak o tom svědčí nálezy kostí (před jeskyní příjemné posezení). Chodník traverzuje po kluzkých trávách a přes skály jižních srázů Olševy a posléze vystoupí krátkým výšvihem na nejvyšší vrchol Olševského masívu – Govca (1 930 m). Vynikající kruhový rozhled, který nás ostatně bude doprovázet po celou dobu přechodu hřebene.

O poznání méně znatelnou a také hůře značenou stezkou pokračujeme přes prostřední vrchol Visoka peč (vlevo odbočka do doliny Koprivna). Chodník přechází výšinu Gladki vrh (1 849 m), kde je možno celou cestu zkrátit příkrým sestupem jižníni svahy do osady Podolševa (lokalita Ošovnik, 2 hod. z vrcholu Govca). Třebaže tento sestup je značně příkrý a v konečném důsledku i výhodný pro návrat do výchozího bodu, hřeben masívu Olševa ještě nekončí. Stále otevřeným terénem zvolna klesáme v trávě přes vrchol Odenički hribor (1 853 m), později lesem na kótu Lepi vrh (1 616 m). Směr sestupu se stáčí k jihu a klesá k silničnímu sedlu Zg. Sleme (1 308 m). Po cestě můžeme sejít do roztroušené osady Podolševa nebo pokračovat po další cestě do spodního sedla Sp. Sleme (1 254 m). Silnice má hliněný povrch, za deště se mění v blátivé kluziště. Nedaleko leží nejvýše položená osada ve Slovinsku – Bukovnik (1 327 m). Ze sedla sejdeme nejprve dolů k jihu ke stavení Osojnik, později značenou cestou přímo do Solčavy. Místy další skvělé rozhledy, především do soutěsky Savinje.

Výstup od severu (Koprivna)

Na Olševu je možno také vystoupit z údolí Koprivny na severu území.Z města Dravograd jedeme do obce Mežica, odkud pokračuje úzká silnice do Črne na Koroškem a dále údolím Meže k chatě Zavetišče na Pucu (755 m), ležící ve spodní části údolí Koprivna (bez ubytování, pouze občerstvení, otevřeno denně mimo pondělí). Přestože tento přístup není příliš využíván vede nádhernou čistou krajinou kolem kvetoucích luk a bohatými lesy. Od chaty vede spíše špatně značená cesta kolem kostelíku Sv. Jakub a samoty Mežnar na sedlo Zg. Sleme (1 308 m, lesní cesta). Zde se stáčíme na sever, výstupem přes les dosáhneme vršku Lepi vrh, a po hřebeni vyjdeme na nejvyšší vrchol masívu.Celkem 3,5–4 hod.jen ve výstupu.

Výstup z rakouské strany přes skalní okna

Při této mimořádně atraktivní variantě výstupu na Olševu bude výchozím bodem rakouské město Eisenkappel (Železna Kapla). Odtud lze autem vyjet po slušné cestě až do osady Remšenik (malé parkoviště v lokalitě Šmarjete/Sankt Margarethen – 925 m, nástup na značenou cestu). Překročíme potok Remšenik (Remsechenigbach) a vystupujeme podél něj poměrně strmě přímo na východ. Na rozcestí se dáme vlevo (ukazatel Felsentore/Naravni okna). Nejprve přejdeme napříč spodní a asi nejkrásnější skalní bránou, později horním oknem a nakonec posledním třetím oknem (místy jištění, snadné). Přes les vyjdeme do sedla Pod Strevčovim vrhom. Překročíme hranici a napojíme se na cestu vedoucí od Solčavy k jeskyni Potočka zijalka. Na vrchol Govca pokračujeme dle předchozího popisu.

V samotném masívu Olševa najdeme jedinou turistickou chatu – Koča pod Olševo (1 232 m, otevřeno o prázdninách a o víkendech, kapacita 12 míst, tel. +386 2 83 86 020). Původně hospodářské stavení bylo v r. 1954 upraveno na turistickou chatu a stojí u prašné Olševské panoramatické cesty, vedoucí z údolí Koprivny přes sedlo Sleme do údolí Savinje (prvotřídní cykloturistický terén).

Větší a milá vesnice Solčava (660 m, 590 obyvatel), noblesně postavená v údolí řeky Savinja v nádherné kulise Savinjských Alp. Na návrší nad vesnicí najdeme půvabný bílý kostel Marije Snežne z druhé poloviny 15. stol. s neogotickým oltářem. Kostel doplňuje kaple Sv. Ane z roku 1610.

Do obce Solčava, ležící nedaleko Logarského údolí, je možný dojezd pouze od jihovýchodu po silnicí vedoucí z města Celje (příp. z Ljubljany přes Kamnik a Ljubno). Nejbližší žel. stanicí je Paška vas na trati Celje – Velenje (41 km) nebo stanice v městě Kamnik (trať Ljubljana – Kamnik, 54 km). Již samotná cesta do Logarské doliny je veskrze příjemnou záležitostí, neboť vede po celý čas nádherným údolím řeky Savinja. Čtyři kilometry od města Luče vstupuje cesta do úzké soutěsky a vede pod 50 m vysokým skalním útvarem zvaným Igla. Silnice je zde doslova vtesána do kaňonu (stavba cesty pochází z r. 1894). Po dalších 3 km míjíme odbočku do překrásného údolí Robanov kot (od r. 1954 přírodní rezervace). Nedaleko odtud již leží samotná vesnice Solčava, silnice pak pokračuje k závoře při vjezdu do Logarské doliny. Cesta od severu po Olševské panoramatické cestě je možná (asfaltový povrch není po celé délce cesty).