Výstup na vrchol Nízkých Taur – Hochgolling

První výstup na nejvyšší vrchol Nízkých Taur je datován již rokem 1791, dnešní klasická a nejvíce chozená cesta vede od chaty Gollinghütte ze severní strany masívu. Jižní varianta přes nádhernou zelenou dolinu Göriachtal je o poznání méně chozená a také podstatně delší. Tato část hor patří do svérázné oblasti Salcburska zvané Lungau. Zde ještě narazíme na „živý“ folklor a mnohé zvyky a obyčeje se s pravidelností opakují rok co rok. Např. v letních měsících a o Božím těle se vydává na pouť lungauskými vesnicemi obr Samson (až šest metrů vysoká figura nesená jediným mužem) v doprovodu dvou trpaslíků s obřími hlavami. Také málokde jinde jako právě zde narazíme u stezek a cest na takové množství kapliček a křížů. 

Vraťme se však na sever hor a vydejme se na Hochgolling nejvíce chozenou trasou. Od hostince Riesechfälle jdeme po cestě č. 778 po široké svážné cestě na louky Steinwender Alm. Horskou stezkou vstupujeme do sevřeného údolí kolem potoka Steinriesen Bach, v závěru poněkud prudčeji v serpentinách vyjdeme k dřevěné chatě Gollinghütte, stojící na malé travnaté terase nad údolím. Kousek za chatou je rozcestník značených cest, kde se napojíme na hlavní alpskou trasu 02 (702), která zde sestupuje z krásného skalnatého vrcholu Greifenberg (viz dále). Pěšina pokračuje dále do údolí Steiriesental do velkého a impozantního kotle Gollingwinkel, nad nímž se tyčí gigantická 1 200 m vysoká severní stěna nejvyššího vrcholu Nieder Tauern. Z několika ve svazích zavěšených teras spadají stříbrné stužky vodopádů, které dodávají krajině až jakýsi „skandinávský“ rozměr.

Turistická cesta vede velmi strmým suťovým svahem, jehož konec se zdá až někde v nekonečnu a dotýká se oblohy. Rovněž rozsáhlé plochy sněhu jsou zde hostem dlouho do léta. Zdlouhavé stoupání končí v úzkém skalnatém sedle Goling Scharte, odkud se otevírá poněkud překvapivý pohled do zelené kotliny Göriacherwinkel s jezery Landawirsee. Zároveň zde dospěje zn. cesta č. 775 z polany Goriach Alm (počátek cesty je na okraji osady Hintergöriach na jižní straně pohoří). Výstupová stezka odbočuje prudce doleva a obchází obloukem západní svah Hochgollingu (zajištění ocelovými kramlemi) a stoupá k velké kamenné mohyle. Po krátkém výstupu přes skalní práh dojdeme k místu, kde se cesta dělí na dvě varianty. Vlevo vedoucí cesta zvaná Nordwestgrat je označena tabulkou „Nur für Geubte“ neboli pouze pro zkušené, ale žádné drama se nekoná. Nejprve musíme překonat několik skalnatých stupňů a dospějeme na hranu hřebene. Přejdeme přes nevýrazný předvrchol hory a po okraji rozervané severní stěny dojdeme na hlavní vrchol (v závěru společně s normální cestou). Normálka neboli cesta Historischer Weg je sice možná snadnější, ale to při určitých podmínkách nemusí být pravda. Trasa několikrát překračuje příčné žleby, které mohou být vyplněné ledem či sněhem. Také zde narazíme na pár zajištěných, ale zcela snadných míst. V závěru se na hřebeni obě cesty spojí a vyústí u velkého vrcholového kříže. Gigant Hochgolling jako největší vrch Nízkých Taur nezůstává své pověsti špičkového rozhledového bodu nic dlužen. Protože převyšuje všechny vrcholy v okolí až o několik stovek metrů, je výhled daleký a neomezený. Zde se vyplatí nespěchat a vychutnat si v plné míře celou přehlídku horských krás. Sestup vede stejnou cestou.  

Pokud sestupujeme zpět k chatě Gollinghütte, je vhodné zde zůstat na noc a druhý den pokračovat v přechodu po dálkové trase 702 do úchvatného skalního kotle Klafferkessel. V tomto nevelkém skalnatém amfiteátru se ukrývá jeden z nejkrásnějších přírodních klenotů Nízkých Taur. Na ploše necelých 3 km2 leží vedle sebe 20 nádherných jezer a jezírek, která navíc díky zvláštnímu, pouze zde vládnoucímu mikroklimatu jsou až do poloviny léta částečně zamrzlá nebo po hladině plavou mocné kry ledu. Navíc při cestě vystoupíme na mohutnou horu Greifenberg, odkud je nádherný pohled nejen na všechna jezera v kotli, ale také na impozantní severní stěnu Hochgollingu. Trasu přechodu dokončíme dosažením pěkné chaty Preintalerhütte, odkud již snadno sestoupíme do výchozího bodu u vodopádů Riesenerfälle. Chata je také ideálním opěrným bodem pro následující túru.

V oblasti nejvyššího vrcholu Nízkých Taur stojí na jeho severní straně Gollinghüte(1 641 m, majetek spolku Preintaler, kapacita 82 míst, v provozu 15. 6.–30. 9., tel. 0043 676 5336288). Druhou chatou je Preintaler Hütte(1 657 m, soukromá, 156 míst, v provozu 15. 6.–30. 9., tel. 0043 664 1448881). Poslední chatou centrální části Nízkých Taur je Grazer Hütte (1 897 m, majetek OeAV, kapacita 25 míst, otev- řeno 1. 6.–30.9., tel. 0043 316 822266). 

Mapy: ÖK č. 127, 128 a 157 1:50 000, Kompass č. 31 Radstadt/Schladming, č. 67 Lungau/Radstädter Tauern – obě 1:50 000, f&b č. 201 Schladminger Tau- ern/Radstadt /Dachstein 1:50 000, AV Karte č.45/2 Nieder Tauern II – 1:50 000

Údolím Enns na severní straně Nízkých Taur vede silnice č. 146 (výjezd z dálnice A 9 „Gesäuse“ nebo z dálnice A 10 „Ennstal“). Jižní stranu pohoří zpřístupňuje silnice č. 96 z Murau do Tamswegu (výstup na Hochgolling od jihu a turistika v oblasti vrcholů Roteck a Preber). Železniční tratě lemují pohoří jak na severu, tak na jihu. Vhodnými sta- nicemi pro přístup do hor jsou Schladming a Tamsweg. 

Hlavním výchozím místem do hor je významné město a středisko zimních sportů Schladming (749 m, 4 000 obyvatel), ležící na severní straně pohoří v údolí Enns. Za svůj rozkvět vděčí město objevu ložisek mědi a stříbra, které se zde začaly dobývat již v r. 1304. Ze stavebních památek zaujme především jeden z největších kostelů ve Štýrsku Evangelischekirchen z r. 1862 a římsko – katolický farní kostel z r. 1532. Historické jádro města je tvořeno krásnými hornickými domy s mnoha pěknými zákoutími. Ze Schladmingu vede lanovka na blízký vršek Planai (1 894 m, Schladminger Hütte), který je velmi dobrým startovním bodem pro mnoho horských túr v Nízkých Taurech. Hlouběji do hor vede lokální silnice údolím Untertal, končící v blízkosti vodopádu Riesachfälle (1 079 m, hostinec, parkoviště). Tato lokalita je nejlepším výchozím bodem jak pro výstup na Hochgolling, tak na Hochwildstelle. Hory jsou samozřejmě přístupné rovněž od jihu. Funkci výchozího místa zde plní malé městečko Tamsweg(1 021 m), resp. osada Hintergöriach na spodní části údolí Göriachtal (autem je možno vyjet až na horskou louku Untere Piendl Alm – 1 329 m). K výstupům na vrcholy Preber a Roteck je ideálním východištěm horský hotel Prebersee u stejnojmenného jezera. Z Tamswegu vede k jezeru prudce stou- pající silnice (až 14 %) do osady na bře- zích jezera Prebersee. Autem je možno pokračovat po úzké klikaté horské cestě až k chatě Grazer Hütte, čimž se výstup zkrátí o dobré půldruhé hodiny.