Výstup na vrchol Lastva v pohoří Morača planine

Černá Hora je malá balkánská země. Malá rozměrem, velká svým bohatstvím. Bohatstvím hor, krásné přírody a pohostinných lidí. Jedním z plošně rozsáhlých, ale turisticky zcela nedotčených pohoří jsou tzv. Moračke planine. Původ pojmenování je jasný – právě v těchto místech totiž pramení jedna z významných černohorských řek Morača a slova „planina“ znamená jednoduše hora nebo pohoří. V případě Moračských hor, ostatně jak již množné číslo napovídá, to tak zcela jednoznačné není. Moračke planine jsou totiž složeny hned z několika samostatných horských celků – Lola, Žurim, Maganik a Kapa Moračka. Do srdce tohoto značně spletitého systému se nyní podívejme.

Lastva – pro oči pastva

Lastva (2226 m) je nejvyšším vrcholem pohoří Moračke planine. Ke Kapetanovo jezeru se dostaneme od osady Velje Duboko. Od Kapetanovo jezera pokračuje zpočátku slušná cesta, která se však později ztrácí ve volném terénu mohutného neckovitého údolí Morački dolovi. Směr a cíl je jasný – salaše Kepa, nalézající se podle mapy na úpatí nejvyššího vrcholu pohoří Lastva. Samotné salaše Kapa jsou pak dokonalou ukázkou významu slova „mimikry“ Prakticky až do poslední chvíle díky své kamenné konstrukci naprosto splývají s okolím a pokud by člověk doslova nevrazil hlavou do stavení, tak by si jej snad ani nevšiml. Tábor mezi nesmírně pohostinnými pastevci (viz úvod) je více jak příjemnou tečkou za dnem, kdy „v ráji pršelo“.

Tábor v blízkosti salaší Kapa je výhodný hned z několika důvodů – leží přímo v blízkosti nejvyššího vrcholu pohoří, do civilizace v údolí to odtud již není daleko a třetím, nikoli nevýznamným faktorem jsou místní, řekl bych až agresivně pohostinní pastevci. Setkání s turisty, kterých tu mnoho asi nemají šanci potkat, berou jako výzvu. Pozvání do sucha a tepla salaší neberou konce a člověk jen s obavami čeká, co s ním kombinace kyselé mléko + jogurt + rajčata + rakija provede (naštěstí nic).

Další den s obavou soukám hlavu ze stanu, na který celou noc bubnoval déšť. Modro, jasno! Rychle nahoru, než se zase něco přižene. Na nejvyšší vrchol Lastva (2227 m) sice nevede žádný viditelný chodník, ale výstup travnatým, jen tu a tam skalkami prošpikovaném svahu však není žádný problém. Bereme to „přímo na komoru“, tedy takřka přímým výstupem na protáhlý hřeben. Výstup na samotný vrchol není nijak obtížný či nebezpečný, přesto pohledy do severních skalnatých kotlin vyplněných sněhem vzbuzuje úctu. Ranní obloha již však vzala za své, ale ty divoce se prohánějící mraky dodávají krajině zcela nový dramatičtější rozměr. Pohled na zvlněné, skalnaté, ale také zelené hory je jedinečný. Především blízké, v těchto místy divoce rozbrázděné pohoří Sinjajevina nemá chybu. Moračke planine jsou nádherným, ale (naštěstí) doposud neobjeveným „ztraceným světem“. Mapy a průvodce Ke koupi žádné mapy nejsou. Naštěstí je zde internet a skvělý server www.pdunlimited.org, kde je celé pohoří znázorněno hned na několika podrobných mapách (1:25 000). Na našem trhu najdeme pouze Hory Balkánu (MIRAGO), kde je pohoří věnována jedna kapitola, v ČH pak vyšel před nedávnem průvodce „Crnogorske planine“, kde najdeme také mnoho praktických informací (pozor, vydán pouze v cyrilici!).

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Velmi nesnadný přístup. Na východě je to silnice Šavnik – Kolašin, na níž leží osada Dragoviča Polje, sloužící jako ideální výchozí nebo cílový bod pro přístup do oblasti Kapa Moračka. Výše poležené silniční sedlo je pak vhodným místem pro nástup do masívu Lola. Na jihu je to především osada Međuriječe (silnice a žel. trať Kolašin – Podgorica), odkud pronikneme do hor přes kaňon Mrtvica. Osady na severu a západě jsou od hor dosti vzdálené, přesto je možné využít dopravy s pastevci přímo na salaše do hor.

Výstup na vrchol Zebelac v pohoří Morača planine