Výstup na vrchol Kepa

Vrchol Kepa (něm. Mittagskogel) je třetím nejvyšším vrcholem pohraničního pohoří Karavanky. Svým tvarem připomíná obrovský zvon, který jako absolutní vládce hor zcela dominuje svému okolí a výrazně jej také převyšuje. Díky tomu je z něj impozantní rozhled, který sahá od hradby rakouských třítisícovek přes Dolomity po blízké Julské Alpy.

Z obce Dovje, ležící na výšině nad sousední Mojstranou, jdeme po lesní cestě východním směrem. Po cca 500 m od obce odbočíme podle značení ostře doleva, čímž zkrátíme úvodní serpentinu cesty, stoupající vzhůru do doliny Mlinica. Značená pěšina vede takřka přímým výstupem lesem stále nad potokem Mlinca a výrazně tak zkracuje silnici, která v dlouhých serpentinách vede k chatě na planině Mlinica. Na louce opustíme lesní cestu, která nás doprovázela na posledním úseku  (odbočuje doprava na louky Mlinica), pokračujeme severním směrem přímo svahem a vyjdeme k boudě Erjavčev rovt. Před námi je strmý výstup po spádnici svahu, obcházíme výšinu Na Brvogah (1 481 m) a vyjdeme ke křižovatce značených cest (pramen vody). Napojíme se na cestu, přicházející ze sedla Mlinca (od vrcholu Dovška Baba) a obcházíme zajímavě formovanou homoli vrcholu Visoki Kurjek (1 979 m). Cesta nyní stoupá podél hřebene, při obcházení skalnatého vrcholu Gubno (203 m) narazíme na několik úseků zajištěných ocelovými lany a kolíky. Stometrovým výšvihem dosahujeme nejprve vršek Dovška Mala Kepa (2 077 m), po chvíli se zprava připojí rakouská cesta vedoucí od chaty Bertahütte a konečně za chvíli vyjdeme na třetím nejvyšším vrcholu Karavanek s velkým, z nerezového plechu zhotoveným křížem (vrcholová schránka stojí opodál).

Skvělý výhled na lesknoucí se plochy korutanských jezer – malé Faaker See s ostrůvkem uprostřed, jako fjord protáhlé Ossiachersee pod travnatým masívem Gerlitzen s vysílačem na vrcholu a nejdelší rakouské jezero Wörthersee. Nad tím vším září do dáli ledovce Vysokých Taur, při troše štěstí rozeznáme také ostrou jehlu nejvyššího rakouského vrcholu Grossglockner. Nejfantastičtější je však pohled do severních vertikál Julských Alp. Jako na módní přehlídce se předvádějí kamenné varhany Škrlatice, hrotitý Špik, mohutný Prisojnik a překrásný hranol Jalovce.A samozřejmě Triglav, který celou tu horskou krásu diriguje. Polkud se nevracíme stejnou cestou, pak pokračujeme v přechodu dále na západ. Stezka zde v serpentinách klesá suťovým chodníkem holým jihozápadním úbočím. Cestou krásné pohledy do divoce rozervané severní stěny Stolu (vede tudy závratná jištěná cesta od chaty Bertahütte).

V dalším úseku opět narazíme na několik míst zajištěných ocelovým lanem, ale pak již snadno sestoupíme kolem bývalého celního stanoviště Annahütte (jedná se o kamenný bunkr, v blízkosti stojí malý dřevěný bivak Jepca (1 550 m) s pár stoly. Značená cesta se dělí. Jedna její větev překračuje výšinu Jepca a schází do sedla Sedlič (1 438 m), kam ústí sjízdná lesní cesta z lokality Belca (orientačně snadný, ale nezaživný a poněkud dlouhý sestup do údolí Savy Dolinky). My se od rozcestí stáčíme vlevo (na jih) a dosti příkře klesáme po louce, později přes les (2x překračujeme lesní cestu, pozor na orientaci, pozorně sledovat šipky). Zanedlouho dojdeme do údolí potoka Belca, kde se setkáme s širokou štěrkovou cestou (závora). Po té se vydáme vlevo do údolí, přecházíme skalnatou soutěskou Regelj a po dalších 4 km sejdeme k osadě Belca. Po hlavní silnici dojdeme do Dovje (aut. zastávka leží necelý kilometr od ústí lesní cesty na hlavní afaltku).

V celém masívu není žádná turistická chata. Nedaleko vrcholu Dovška Baba najdeme na planině Dovška Rožca pěknou soukromou chatu, která však neposkytuje nocleh. Nedaleko sedla Sedlič stojí přímo na hranici malý dřevěný bivak ve tvaru stanu (kapacita 4 osoby).

Silnice E 651 vedoucí z Ljubljany na hraniční přechod Rateče. Do horní obce Dovje je nutno odbočit z hlavní cesty na sever a vyjet vzhůru. Omezené možnosti k parkování. Nejbližší žel. stanice Jesenice (10 km).