Výstup na vrchol Hochkalter

Hochkalter je v mnoha ohledech zajímavou horskou oblastí. Najdeme zde sice skromný, ale přece jen nejseverněji položený ledovec Alp – Blaueis, masív se navíc v minulosti stal svědkem několika velkých přírodních katastrof, které významně poznamenaly jeho současnou tvář. V průběhu dvacátého století se díky silnému zvětrávání zdejšího vápence, tvořící základní stavební prvek hor, zde došlo k několika velkým sesuvům, které si naštěstí nevyžádaly žádné oběti na životech. Vzhled vrcholu Hochkalter nejvíce poznamenal velký skalní odtrh v r. 1908, kdy se z vrcholu odlomil skalní blok o rozměru 100x80x30 m, dalším přírodním zásahem bylo zřícení 30 m vysoké skalní věže v hřebeni Blaueisspitze (rok 1954), rovněž zřícení asi 40 m vysokého skalního pilíře v r. 1964 v masívu Schartenspitze zcela změnilo průběh do té doby populární výstupové cesty. Tyto skutečnosti bychom měli vzít na vědomí, neboť podle odborníků podobné katastrofy hrozí v této oblasti stále.

Od parkoviště u jezera Hintersee jdeme po jasně značené cestě (směr Blaueiskar) nejprve přes les, později otevřeným skalnatým terénem až ke kamenné chatě Blaueis. Výstupové cesty na Hochkalter jsou v současnosti dvě, při ústupu ledovce Blaueis v posledních letech se využívá spíše pouze varianta přes severní hřeben. Od chaty Blaueis Hütte vyjdeme vzhůru kotlem ve směru ledovce Blaueis až do míst, kde stála původní chata Blaueis, která byla v roce 1955 zničena lavinou (zbytky zdí). O něco výše se dostáváme do míst, které nesou výrazné znaky ústupu ledovce (vyhlazené skály) a kde se jen sotva znatelný chodník stáčí prudce doprava (červené tečky nebo lépe řečeno skvrny a mužíci) a po suťovém nánosu dojdeme k výrazné suťové a skalnaté rampě, která míří napříč stěnou doprava směrem k hřebeni. Takto se dostaneme až na hřeben (posledních 20 m náročnější lezení přes skalní plotny – II. st. UIAA) na místo zvané Schöne Fleck (cca 1 hod. od chaty, krásný výhled na pohoří Loferer Steinberge a vzdálený Grossvenediger ve Vysokých Taurech).

Následuje výstup širokým hřebenem na vrchol Wasserwandkopf (také Rotpalfen, kříž věnovaný památce padlého vojáka). Cesta je znesnadněna mohutnými bloky skal, výstup je místy poněkud „vzdušnější“ (jeden úsek přes skalní stěnu obtížnosti II. UIAA). Pokud nechceme vystupovat na vrchol Wasserwandkopf, můžeme jej obejít po pravé (západní) straně. Také následující, stále poměrně široký hřeben by nám neměl působit výraznější problémy. Takto vyjdeme na vrchol Kleine Kalter (2 513 m, 2 hod. od chaty). Následuje pokles do sedla Kleinekalterscharte a užší vrcholovou hranou vyjdeme na špičku Hochkalter s nádherným kruhovým výhledem na celé Berchtesgadenské Alpy a planinu Steinernes Meer s dominantní homolí vrcholu Schönfelderspitze. Při dobrých podmínkách dohlédneme ke hradbě Vysokých Taur s Grossglocknerem a Grossvenedigerem.

Pokud se nechceme vracet stejnou cestou, využijeme sporadicky značený sestup přes údolí Ofental k jezeru Hintersee, čímž dostaneme krásný, ale dlouhý a náročný okruh. Z vrcholu sledujeme červené značky, které postupují hřeben dále na jihozápad přes několik malých sedel (suť) a kolem skalních bloků (výšková ztráta cca 100 m). Pozorně však sledujeme cestu, abychom nezašli příliš daleko na jih. Směrodatné je nalezení výrazné, takřka horizontálně vedoucí rampy vyplněné sutí (kamenní mužíci), která nás dovede do úzkého skalnatého údolí Ofental. Sestup je vedený nepříjemnou ujíždějící sutí a rozhodně se nedá charakterizovat jako příjemný. Vše je však vynahrazeno krásnými pohledy na protější věže a hroty masívu Reiteralpe, které si po právu vysloužily přezdívku „Ramsauské Dolomity. Jakmile dosáhneme travnatého dna doliny (osamělé modříny, dokonalé výhledy) narazíme na znatelnou stezku, která nás serpentinami v lese dovede na dno doliny k chatě Lahnwald-Diensthütte (bez obsluhy), stojící u silnice spojující Ramsau a rakouský Weissbach (uzavřená pro veřejnou dopravu). Po cestě nebo po souběžně vedoucí pěšině sejdeme k jezeru Hintersee (výstup na vrchol Hochkalter se po této trase příliš nedoporučuje).

Jako opěrný bod k výstupu na Hochkalter poslouží Blaueis Hütte(1 680 m, majetek DAV, kapacita 90 míst v cenách od 15 €, v provozu od 5.–20. 10., tel. 0049 8657 271 info:www.blaueishuette.de).

Mapy:Kompass č. 14 Berchtesgadener Land/Chiemgauer Alpen 1:50 000, f&b č.102 Untersberg/Eisriesenwelt/ Königsee 1:50 000, f&b č. 5 Berchtesgaden/Bad Reichenhall/Königsee 1:25 000

Výchozím místem je obec Ramsau. Z Ramsau musíme přejít na jihozápad ke krásně položenému jezírku Hintersee (789 m, parkoviště, autobusová zastávka), kde má svůj počátek značená cesta k chatě Blaueis Hütte a na vrchol. 

Ramsau leží na tzv. Deutsche Alpenstrasse (cesta č. 305) procházející nejkrásnějšími partiemi Bavorských Alp. Příjezd je zcela snadný. Ze Salzburgu vyjedeme podél řeky Salzach po cestě č. 160 (výjezd z dálnice A 10 „Salzburg Süd“), která pokračuje jako cesta č. 305 přes Berchtesgaden až do Ramsau. Nejbližší žel. stanicí je Berchtesgaden. 

Mimo již popsané cesty existuje na území Berchtesgadenských Alp ještě několik dalších cest s označením „klettersteig“. V oblasti masívu Reiteralpe najdeme jednu z těch méně náročných, ale na překrásné a atraktivní okolí mimořádně vděčnou cestu na vrchol Wagendrischlhorn(2 251 m). Nástupním místem je jako v předchozí kapitole vesnice Ramsau, odkud vyjdeme k jezeru Hintersee (parkoviště). Odtud pokračujeme po silnici (nebo vedle ní) směrem na jih až na louku Engertalm, kde odbočíme doprava na značenou cestu č. 473 Schafsteig, která nás dovede do sedla Hochgscheidsattel (asi 100 m jištěný úsek – lehké). Následuje krásný, opět částečně zajištěný úsek (ocelová lana) na samotný vrchol Wagendrischlhorn. Sestup do výchozího bodu stejnou cestou nebo na rakouskou stranu mnoha dalšími chodníky. Pozor – celá trasa bez vody!