Výstup na vrchol Halti

Na nejvyšší finskou horu vedou dvě cesty. První a delší vede z Finska z vesničky Kilpisjärvi. Tam a zpátky trvá 5–6 dní. Protože jsem neměl tolik času, rozhodl jsem se pro kratší cestu z Norska od jezera Guolasjárvi. 

Jediný problém se zdoláním hory Halti je navigace. Na vrchol z Norska nevede žádná stezka, a proto se člověk musí spolehnout jen na mapu a na vlastní instinkty. Nechtěl jsem se ztratit v mlze někde ve finských horách, a tak jsem počkal do poledne, až se počasí vyjasnilo. Cesta po kamenitém terénu byla příjemnou změnou od vyšlapaných cestiček na jiných horách. Po úvodním tříkilometrovém stoupání jsem se ocitl na náhorní plošině s menšími vrcholky okolo. Jedním z nich byla i Halti.

Zkontroloval jsem svou polohu podle mapy a vydal se k hoře, o které jsem předpokládal, že bude nejvyšším finským bodem. Pro jistotu jsem také zašvindloval a zapnul aplikaci v mobilu s názvem Movescount, která mi potvrdila, že moje domněnka byla správná. Tuto aplikaci mimochodem vřele doporučuji. Jsou v ní vyznačeny perfektně všechny turistické stezky.

Zanedlouho jsem byl na hoře Halti. Smutná zpráva pro všechny Finy však je, že vrchol hory není ve Finsku, nýbrž v Norsku. Nejvyšší bod je tak o několik desítek metrů vedle a o pár metrů níže. Naštěstí za hezkého počasí nejde minout. Pyšní se sloupem postaveným z kamenů a finskou vlajkou.

Jak je mým zvykem, vytáhl jsem své vrcholové pivo, abych výstup oslavil, když najednou vylezl na vrchol jeden Fin. Chtěl jsem se ním přiťuknout, ale pan Ylko mě zarazil: „Já nepiju alkohol.“ Následně se mi svěřil, že se vydal na nejvyšší horu Halti, aby skoncoval s pitím. Pochlubil se mi, že za poslední rok vypil 6000 piv a symbolicky tak vynesl na nejvyšší finský vrchol poslední pivo, které přede mnou navíc vylil. Tím ukončil své pijácké období. Z jeho odhodlání jsem cítil, že mu předsevzetí nepít vyjde. Doufám, že mu to dodnes vychází.

Od jezera Guolasjárvi, Norsko.