Výstup na vrchol Gamila v řeckém pohoří Pindos

Z vesničky Mikro Papigo stoupáme po značce č. 03 k chatě Astraka pod stejnojmenným vrcholem (převýšení cca 1000 výškových metrů). Od chaty už je cíl jasný – nejvyšší vrchol Tymfi. Travnatá kra, vyhrnutá čtvrtohorními ledovci a erozivní činností vod do výše takřka dvou a půl kilometru se vypíná na severním konci planiny. Stezka vede nejprve k mělkému jezeru Xeroloutsia, kde se připojuje vyšlapaný chodník ze severních hloubek údolí Aoos. Nedaleko odtud leží pod impozantními srázy hory Plaskos jeden z klenotů pohoří Tymfi – Drakolimni (Dračí jezero). Podle legendy je pojmenováno po haštěřivé dvojici místních draků Gamila a Smolikas, kteří po sobě vrhali skály a stromy přes řeku Aoos tak dlouho, až vznikly stejnojmenné horské masívy. Možná, že právě jejími potomky jsou zde dodnes žijící vzácní vysokohorští mloci Triturus alpestris.

Klasická výstupová trasa k vrcholu Gamila odbočuje z hlavní stezky planinou v blízkosti překrásného jezera Loutsa Robozi. Výstup není nijak výrazně značen, ztrácející se pěšina kličkuje kolem krasových depresí a skal, ale vcelku jasně stoupá k vrcholu, který je zcela jasně široko daleko nejvyšší. Nejkrásnější varianta výstupu pak vede nikoli středem travnatého svahu, ale po jeho skalnatém severním okraji. Teprve zde si plně uvědomíme výrazný krajinný kontrast mezi zcela kolmými skalnatými srázy pohoří a takřka karpatskou pohodou vysoko vyzdvižené náhorní planiny. Zde vládne jen slunce a vítr. Rozhled ze špičky vrcholu pak vše jen umocňuje. Dále k východu se táhnou rozeklané vápencové štíty Timfi s mnoha bočními věžemi a zasněženými stržemi, na severním obzoru nás zdraví zelená kupka nejvyššího vrcholu Pindu – 2686 m vysoký Smolikas.

Sestup je již pohodovou turistikou mezi koberci zářivých květů všech možných barev. Návrat do výchozího bodu – vesnice Mikro Papigo je možný jednak stejnou cestou nebo přímým sestupem k ústí rokle Magas Lakos a stezkou Filakio dospět do půvabného kamenného hnízda vesnice Vradeto. Trasa je sice zakreslená v mapě Anavasi, ve skutečnosti však vůbec neexistuje a záleží pouze na našich orientačních schopnostech, jak se s tímto rébusem vypořádáme. Není to snadné, přesto mohu na podkladě vlastní zkušenosti potvrdit, že to možné je (což někteří bodří členové naší výpravy bohužel nemohou konstatovat).

chata Astraka

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Letadlem do Atén, Soluně nebo na některé z regionálních letišť. Následně do Ioánniny, kam je ze všech větších řeckých měst dobré autobusové spojení, většinou několikrát denně, z Atén i Soluně každé 2-3 hodiny. Trochu nepříjemně vysoká je cena pozemní dopravy v Řecku, z 250 km vzdálené Soluně jede autobus přes 3 hodiny za 30 Euro, z Atén ještě dráž. Z Ioánniny nejlépe autobusem směr Konitsa (několikrát denně) a vystoupit zhruba po 20 minutách v Metamorfosi u odbočky označené „Zagori“, případně „Vikos Gorge“. Dál buď taxi nebo autostop, který zde je velmi použitelným způsobem dopravy.

1. den – Mikro Papigo – chata Astraka

2. den – chata Astraka – Gamila – Mikro Papigo

Trek skrz nejhlubší kaňon světa v Řecku