Střední část pohoří Taurus nabízí scenerie, které se naprosto liší od běžné představy o Turecku. Zvláštní krasové a horotvorné procesy vytvořily na jihu Anatólie podivnou krajinu, která návštěvníka ohromí nejen nečekaně zelenými hvozdy, ale především jinde v Malé Asii nevídaným množstvím obrovských jezer.
Taurus – Turecko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Střední část pohoří Taurus nabízí scenerie, které se naprosto liší od běžné představy o Turecku. Zvláštní krasové a horotvorné procesy vytvořily na jihu Anatólie podivnou krajinu, která návštěvníka ohromí nejen nečekaně zelenými hvozdy, ale především jinde v Malé Asii nevídaným množstvím obrovských jezer. Turci této části své země říkají výstižně Göller Bölgesi – Jezerní oblast. Popisované území teprve čeká na svoje objevení turistickým průmyslem. Přitom jde o kraj snadno dostupný, kam se lze dostat z Antalye i dalších center turecké riviéry za pár hodin.
Pro milovníky hor jsou skutečnou lahůdkou dosud málo známé vrcholy, jež jako hradba oddělují jednotlivá jezera, z nichž ty nejvyšší dosahují výšky téměř tří tisíc metrů. Západnímu břehu jezera Egirdir dominuje hřeben Barla. Kromě vzácných druhů dřevin (souvislý porost končí ve výšce 1800 m) jsou chloubou těchto této část Tauru také divoce rostoucí krokusy a tulipány, jež kvetou brzy na jaře na holých vrcholech. K nejběžnějším zástupcům fauny patří divoká prasata, lišky a svišti. Žijí zde i medvědi, ale jen výjimečně se podaří najít jejich stopy, natož pak tuto plachou šelmu spatřit.
Pod horou Barla nejsou žádné turistické chaty ani přístřešky na přespání. Stan je proto na cestu sem naprostou nutností. Divoká krajina je jen málo obydlené. Většina vesnic leží hluboko v údolí a do vysokých svahů se vyhánějí horalé pást ovce pouze v létě. Některé yayly (horské pastviny) slouží dodnes také Yorukům – kočovníkům tureckého původů, pro jejichž tábořiště jsou typické kulaté stany z bílé plsti. Setkání s nimi patří k příjemným zážitkům, neboť jsou to obvykle velmi milý a pohostinní lidé. Vrchol Barla (2799 m) se tyčí asi 20 km na severozápad od Egirdiru a domorodci jej někdy také nazývají Gelincik Dagi (Hora vlčího máku).
Na úpatí hory leží i stejnojmenná vesnice, v jejímž okolí je k vidění mnoho zajímavostí. Mimo jiné se zde nacházejí záhadné skalní hrobky a pozůstatky nezastřešeného řeckého kostela Ayios Georgius z roku 1805. Velkou atrakcí je také dřevěný dům, kde svého času žil kontroverzní muslimský světec Sait Nusri, náboženský kazatel sekty Nurculuků (Následovníků světla). Jako výchozí bod pro výstup na Horu vlčího máku se však vesnice Barla příliš nehodí. Z Egidiru raději zamiřte do obce Barogören, odkud dojdete po několika hodinách stoupání na pastevecké tábořiště Kocapinar Yaylasi.
Cesta je z části vyjetá od traktorů a míjí malé horské jezero. Ještě ten samý den snadno dosáhnete průsmyku Kalkan Geçidi a následně nejblíže vrcholu položeného tábořiště Çukur Yayla, kde je pramen pitné vody. Většina turistů se vrací do Egirdiru stejnou cestou, ale lepší alternativou je zakončit cestu v obci Barla a prohlédnout si tamní památky. V Barle lze také snadněji sehnat mikrobus zpět do Egirdiru.
Ubytování a jídlo
Nezbytný je vlastní stan a zásoby jídla. S pitnou vodou nejsou v horách problémy
Potřebné vybavení
Nezbytný je vlastní stan a vhodná obuv. Hodit se mohou trekové hůlky.
Přístup na začátek
Mikrobusem z (do) Egirdiru. Pokud nechcete čekat na málo frekventovaný spoj, pak si najměte taxi.
Povolení, poplatky, omezení, zákazy
Základní trasa
Orientační rozpis po dnech
- Barogören – Kocapinar Yaylasi – Çukur Yayla
- výstup na vrchol
- Çukur Yayla – Barla
Další možnosti túr v okolí
Teoreticky lze pokračovat na jih, kde leží hora Davraz. Oba horské masivy však odděluje několik kilometrů nepříliš zajímavého terénu a silnice z Isparty do Egirdiru. Davraz je populárním cílem tureckých lyžařů a stojí zde i několik vleků a horských chat. Pro treking se hodí spíše jižní a východní svahy, kde rostou v rezervaci Kashnak Oak vzácné anatolské duby.
