Slunce pomalu uléhá do zelené peřiny jen mírně zvlněných pahorků při albánsko-řecké hranici. Loučí se posledním, měkce rozptýleným světlem a neobyčejně plasticky vykresluje záhyby a „faldíky“ řeckých kopečků.
Voreja Pindos – Řecko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Ve vesničce Mikro Papigo se nám nad hlavami tyčí k temně modrému nebi zubaté věže Pirgi hory Astraka – výzva a další cíl cesty. Dobře značený chodník (součást dálkové trasy s označením 03) stoupá přes skromná políčka pastevců kolem stád ovcí s nezbytnými, ale přátelskými ovčáckými psy. Dnešní potomci původních Valašských a Sarakatských pastýřů dodnes praktikují tzv. „diavu“, starověkou tradici využívání stále nových a výše položených luk ke spásávání. Pastevci si podnes udrželi staré zvyky, žijí spíše kočovným způsobem života a jejich jazyk je více podobný italštině či rumunštině nežli řečtině. Především Sarakatsové jsou dnes považování za nejčistší potomky prapůvodních Řeků. Pravidelně první víkend v srpnu pořádají ve vesnici Gyftokambos (Centrální Zagoria) zajímavé folklorní festivaly. Upravený pramen vody Krouna je posledním zdrojem tekutin a tu je nutno dostatečně „nabrat do hrbu“. Nedaleko odtud míjíme odbočku mířící k vrcholu Astraka. Je to zároveň stezka, která by nás dovedla k jedné z nejhlubších vertikálních propastí Evropy – 393 m hluboké Provatině. Po krátkém strmém výstupu se dostáváme na okraj rozsáhlé, mírně zvlněné náhorní planiny Astraka.
Strohá a pokroucená krajina překvapí svou monotoností. Výsledný dojem zachraňuje vápencová bariéra masívu Astraka, uzavírající jižní horizont pláně. Velké zděné stavení turistické chaty Astraka (1950 m, 28 lůžek) je otevřeno pouze v letní sezóně, výjimečně o víkendech. Naštěstí okolí chaty je obklopeno hebkým travnatým kobercem, který přímo vybízí k postavení stanů. Vždyť co může být krásnějšího, než vysoko položený tábor kdesi uprostřed zapomenutých hor na konci světa. To jsou ty nezapomenutelné chvíle, kdy nad namodralým plameni vařiče stoupá k nosu vůně polévky, tváře kamarádů pod celodenním náporem slunce pomalu splývají s kradoucí se tmou a drobné jízlivé vtípky oživují horské ticho. Nelze nevzpomenout na slova mého dávného dobrého přítele – faráře z podroháčské Habovky, že: „nepotkává se hora s horou, ale člověk s člověkem“. Od chaty je pak rovněž možné směřovat k vrcholu Astraka, a to jižním směrem. Sestup buďto stejnou cestou, anebo JZ, kdy se dostanete na odbočku, kterou jste po cestě míjeli.
Ubytování a jídlo
chata Astraka
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.
Přístup na začátek
Letadlem do Atén, Soluně nebo na některé z regionálních letišť. Následně do Ioánniny, kam je ze všech větších řeckých měst dobré autobusové spojení, většinou několikrát denně, z Atén i Soluně každé 2-3 hodiny. Trochu nepříjemně vysoká je cena pozemní dopravy v Řecku, z 250 km vzdálené Soluně jede autobus přes 3 hodiny za 30 Euro, z Atén ještě dráž. Z Ioánniny nejlépe autobusem směr Konitsa (několikrát denně) a vystoupit zhruba po 20 minutách v Metamorfosi u odbočky označené „Zagori“, případně „Vikos Gorge“. Dál buď taxi nebo autostop, který zde je velmi použitelným způsobem dopravy.
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Trek skrz nejhlubší kaňon světa v Řecku
