Výstup na Vorder Grauspitz – nejvyšší vrchol Lichtenštejnska

Vzhledem k obtížnému přístupu a absenci jakýchkoliv značených turistických tras vystoupí na tento vrchol v pohoří Rätikon za celou sezonu jen několik málo jedinců, o čemž svědčí sporé zápisy ve vrcholové knize. Jedná se přitom o velmi pěknou, ačkoliv značně namáhavou, celodenní túru v atraktivním velehorském prostředí skalnatých štítů.

Vrchol je přístupný ze švýcarské strany. Ideálním výchozím bodem je vesnice Jenins (635 m), ležící ve východní části Švýcarska, při hranicích s Lichtenštejnskem a Rakouskem. Auto lze zaparkovat na velkém parkoviště těsně před obcí, anebo projet centrem obce až ke křižovatce ulic Muhleweg a Sagenstrasse, odkud začíná stoupat užší silnička Alpenweg – na ní, za posledním stavením, je možné zaparkovat auto na okraj cesty a vyrazit. Silnička je sice sjízdná pro auta, ale vjezd je povolen pouze na speciální povolení, pro místní občany.

Na kole do 2000 m

Jelikož první polovinu výstupové trasy tvoří zpevněná šotolinová cesta, používaná místními pro obsluhu vysoko položených salaší, rozhodl jsem se toho využít a absolvovat tuto část na horském kole. Startuji ráno v 7.30 od auta z nadmořské výšky 700 m. Cesta stoupá pravidelnými serpentinami v pásmu lesa, po pár minutách míjím zříceninu hradu Neu-Aspermont, po hodině usilovného a namáhavého šlapání do pedálů, ubývá stromů a vynořují se alpské louky a pastviny, hluboko pode mnou v údolí vidím řeku Rýn. V této fázi není kde zabloudit, cesta má stále stoupající tendenci, střídá se štěrk s asfaltem a šotolinou.

Ve výšce cca 1.800m se zprava napojuje pěšina vedoucí od horní stanice lanovky Alphibahn. Touto sedačkou se  lze vyvézt z údolí ze sousední vesnice Malans a ušetřit tak přes 1.000 výškových metrů.

Stoupání neustává a po další vyčerpávající pasáži dosahuji sedla Kamm pass ve výšce přes 2.000 m, odkud se mi otevírá krásný výhled na hradbu horských štítů s dominantním Grauspitz po levé straně, a na silničku klesající do údolí na druhé straně. V sedle je lavička, kde si můžete na chvíli odpočinout a vychutnat si panoramata.

Od horské salaše Ijes pěšky na hřeben

Ze sedla silnička klesá cca 200 výškových metrů a míjí osamocené horské farmy a salaše.  Klíčovým místem při tomto sjezdu je cesta odbočující vlevo ze silnice ve výšce cca 1.780m. Jedná o zpevněnou cestu, dobře sjízdnou pro horské kolo. Odtud cesta začíná opět stoupat a projíždí skrze dva skalní tunely, přičemž zejména ten druhý je poměrně dlouhý a neprostupná tma si vyžaduje použití čelovky. Při výjezdu z tunelu je už na dohled horská farma Ijes, ležící na konci kotliny. Zde zamykám kolo k dřevěným sloupům (se svolením místních sedláků), převlékám se do trekového oblečení a s oporou trekových holí vyrážím do druhé etapy výstupu. Jsem nyní ve výšce cca 1.930m.

V této fázi již chybí jakékoliv cesty i značení. Proto je potřeba před túrou detailně nastudovat popis výstupu a dostupné fotografie.

Kousek nad farmou, spíše lehce vlevo, se zvedá viditelný travnatý hřbet, který se v dálce napojuje na hlavní hřeben. Po tomto hřbetu začíná stoupání, a jelikož není viditelná žádná stezka, tak nejjednodušším způsobem přímo vzhůru. Jedná se o celkem strmý a namáhavý výstup ve vysoké trávě (jsem zde na konci července).  Ve výšce kolem 2.140 m hřeben jakoby končí, terén se na chvíli mírně narovná, objevuje se úzká stezka, která se opět začíná zvedat více doleva, lehkým skalnatým terénem až do místa, kde se tento malý hřebínek kolmo napojuje na hlavní vrcholový hřeben ve výšce cca 2.360 m. V tomto sedle je potřeba učinit rozhodnutí o dalším postupu.

Na výběr je ze dvou možností.  Jedna varianta představuje nástup na hřeben, a ostrý výstup na vrchol Hinterer Grauspitz, následný exponovaný traverz těsně pod hřebenem a sestup do sedla pod Vorder Grauspitz. Z tohoto důvodu mi připadá lepší druhá varianta – sestoupit ze sedla několik desítek výškových metrů do kotliny, kterou vidím přímo před sebou. Nesestupuji až na úplné dno kotliny, ale suťový svah traverzuji zhruba v jeho polovině tak, abych se dostal pod sedlo mezi oběma vrcholy Grauspitz. Z tohoto místa začínám stoupat přímo vzhůru do sedla. Cesta přes kotlinu není úplně jednoduchá, kameny jsou nestabilní, hrozí podklouznutí.  Trekové hole poskytují výraznou podporu. Ze samotného sedla mezi oběma vrcholy Grauspitz je to již snadné a pohodové lezení po skalních plotnách po úzkém hřebeni až k vrcholovému kříži.

Užívám si nádherné výhledy na úzké hřebeny okolních skalních masivů, přes které se převaluje mlha stoupající z údolí, pode mnou v kotlině leží jezírka Oberer See a Mittlerer See. Zapisuji se do vrcholové knížky, letos teprve 11. zápis.

Sestup vedu stejnou trasou. Výhodu horského kola ocením zejména při dlouhém sjezdu ze sedla Kamm Pass zpět k autu do vesnice Jenins.

Závěrečné shrnutí

Z mého pohledu se jedná o fyzicky velmi náročnou túru. Velkou část sil mi bere tříhodinový výšlap na kole k farmě Ijes. Nicméně pro urychlení dlouhého nástupu, a zejména při návratu do údolí, je kolo nakonec dobrou volbou. Samotný pěší výstup je jen lehce technicky obtížný (zejména závěrečná etapa výstupu suťovým polem do sedla pod Grauspitz) avšak náročný na orientaci a fyzickou kondici. V případě špatného počasí rozhodně výstup nedoporučuji. Základní podmínkou je dobrá viditelnost.

Časová náročnost činí 6,5  hodiny výstup v kombinaci horského kola a pěší túry. Sestup mi zabral 3 hodiny.

Vrchol je přístupný ze švýcarské strany. Ideálním výchozím bodem je vesnice Jenins (635 m), ležící ve východní části Švýcarska, při hranicích s Lichtejnštejnskem a Rakouskem. Auto lze zaparkovat na velkém parkoviště těsně před obcí, anebo projet centrem obce až ke křižovatce ulic Muhleweg a Sagenstrasse, odkud začíná stoupat užší silnička Alpenweg – na ní, za posledním stavením, je možné zaparkovat auto na okraj cesty a vyrazit. Silnička je sice sjízdná pro auta, ale vjezd je povolen pouze na speciální povolení, pro místní občany.