Výstup na Volušnicu v pohoří Prokletije

Královna výhledů Volušnica

Tato nenápadná túra, může mnohé překvápit množstvím výhledů. V této vlastnosti je Volušnica naprosto nepřekonatelná. Zde se dostáváme do bezprostřední blízkosti albánské hranice. Albánští pohraničníci údajně rádi zatahují turisty na svou stranu hranice a požadují pak tučné výkupné. Volušnica je horou protikladů. Zatímco do doliny Grbaja spadá impozantní, více jak 600 m vysokou skalní stěnou, na straně opačné budeme překvapeni pastorální pohodou luk se stády ovcí, potůčky s několika skromnými vodopády, ale především neskutečně bohatou květenou. Vegetace vegetuje až oči přecházejí, vždyť jen na území Prokletije bylo objeveno a popsáno na 30 endemických rostlin. Pohodlný a přehledný chodník končí na skalnaté terase s dech vyrážejícím rozhledem přes půlku pohoří.

Dole z údolí Grbaja se ozývá střelba. Zvědavě nahlížíme přes okraje skal a rozeznáváme tečky černohorských vojáků, jímž se dolina stala místem cvičení. Trasu je možné spojit s výstupem na osamělý vrchol Karaula (1915 m), který rozhodně patří do rozhledového „top ten“. Výhled odtud není sice tak závratný, ale je mnohem rozsáhlejší. Přehlédneme odtud nejen celý hřeben Karanfil, ostrou Vezírovou bradu, pohraniční hřeben Trojan a královnu Volušnicu, ale i zrcadlo Plavského jezera a městečko Gusinje.Po sestupu jdeme „na kus řeči“ k našim známým – pastevecké rodině obývající velkou salaš na severním okraji doliny Grbaja.

Tito nesmírně milí a přátelští lidé zde nevidí turisty zrovna často a tak je stále o čem debatovat. Příjemné atmosféře dopomáhá skvělá vychlazená syrovátka podávaná pro lepší komunikaci ve spojení s domácí rakijí. Kombinace vražedná nejen pro mozek a centrum řeči, ale i pro střeva. Na vojenské stanici vyzvídám další podrobnosti k možnostem pobytu v horách. Lákavým cílem je hřeben Bogičeviča, který je na rozdíl od vápencového Karanfilu tvořen břidlicemi a z pohledu z dálky připomene spíše Roháče. Zde je situace snad ještě o něco obtížnější. Oblast se nachází na styku hned tří hranic – Černé Hory, Albánie a Kosova. Přestože neexistuje žádný oficiální zákaz vstupu do této části hor, vojáci jej však příliš nedoporučují.

Po několika dalších kratších „folklorních“ výletech je naše krátká černohorsko – albánská mise u konce. Starý pán Šekularec si podle předchozí domluvy přichází přebrat klíče od chaty a k našemu překvapení nechce přijmout žádné peníze. Čeští „planinci“ prý neplatí. A tak jej alespoň odvážíme do Gusinje, kde mu v místním krámě zakupujeme láhev té nejlepší slivovice. Ať na nás vzpomíná v dobrém, tak jako my na něj. Před námi leží bezcestné hory Visitor a nádherné hory Komovi se stejně nádhernými lidmi. Ale o tom někdy příště…Výlety do hor Černé Hory jsou samozřejmě cestami za novou krajinou a zážitky. Jsou to však především cesty za lidmi. Setkání s nesmírně pohostinnými a milými obyvateli této malé a chudé zemičky patří k nezapomenutelným.

Mapy a průvodce

Pro pohoří Prokletije neexistuje v současnosti žádná pořádná mapa. Mapa vydána v r. 1966 PD Plav je již dávno dokonale rozprodána. Turisté tak mohou čerpat pouze ze starých ruských! vojenských map (poslední vydání z r. 1977), které jsou ke stáhnutí na www.mapy.mk.cvut.cz. V r. 2002 vyšel v nákladu pouhých 1000 ks skvělý turistický průvodce Crnogorske planine (Hory Černé Hory), podávající vyčerpávající informace o všech pohořích na území státu. Jedinou nevýhodou této publikace je fakt, že je psána v azbuce (cyrilici). V češtině jsou na trhu publikace – Hory Balkánu (Mirago Ostrava, 2003) a Bosna a Hercegovina – Černá Hora (SKY, Ostrava 2004)

chata – Eko katun Grbaje

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

lakem rychlíkem Pannonia přes Budapest do Bělehradu a odtud po jedné z nejúžasnějších železnic na světě do černohorského Baru (do Gusinje se dostaneme z Podgorice autobusem – 4 spoje denně). Vlastním autem (busem) přes Bosnu (Sarajevo) na Nikšič a Podgorici. Odtud po hlavní silnici do Ivangradu a přes Plav (povolení) do Gusinje. Jinou, dobrodružnější a zajímavější variantou je přesun po horské silnici z pohoří Durmitor přes Žabljak a sedlo Trešnjevik (velmi chatrná silnice s ještě chatrnějším dopravním spojením).

Trek Karafiátovými horami na hranicích Černé hory a Albánie