Výstup na Visoki Kanin

Nejzápadněji položená horská skupina slovinských Julských Alp má v rámci celého horstva výjimečné postavení. Je to totiž krajina plná neuvěřitelných kontrastů, které jinde v takové formě a bohatosti nenajdeme. Vedle sebe tu stojí zubaté cimbuří vysokých štítů i pravá velehorská poušť, bělostné štíty zde soutěží s jediným opravdovým ledovcem Julských Alp (leží na italské straně hory – Ghiacciao del Canin). Navíc vyprahlému kamennému světu konkuruje bujná, místy středomořská vegetace. Kanin je nejstarším pojmenovaným vrcholem Julských Alp. Již v r. 1070 je uváděn jako Caninum qiu termitum versum Pletium (Pletium – dnešní Bovec). Italsky znamená Kanin „Psí hora“, srozumitelnější je však překlad slovinského názvu – Kamenná hora. Celá skupina je málo členitá. Do oblasti výrazněji zasahuje pouze jediné údolí Možnica, od východu je ohraničuje hluboké údolí Val di Resia, po hlavním hřebeni pak vede státní hranice s Itálii. Prvním krokem k dosažení vrcholu je výjezd lanovkou na horní stanici pod Prestreljenik (v provozu 8–16 hod., doba jízdy 40 minut, 1 800 m převýšení, cena cca 12 €!). Po celou dobu jízdy se otevírají nádherné pohledy do údolí Soče a na okolní hory.

Od stanice lanovky vyjdeme severozápadním směrem po stezce, ze které jsou krásné pohledy na slavné skalní okno v masívu Prestreljenik. Zakrátko dojdeme k prvnímu rozcestí. Zde odbočíme vpravo a pod stěnou Hudi Vršič pokračujeme nejprve k odbočce, po které můžeme zakrátko vystoupit do slavného skalního okna. Jakmile se vrátíme zpět na hlavní chodník, pokračujeme podél hlavního pohraničního hřebene, míjíme další odbočku mířící k chatě Petra Skalárka a postupujeme až pod výrazný žleb vedoucí na hřeben (převýšení cca 100 m, zajištěno, snadné). Po dosažení hřebene přichází na řadu nejhezčí úsek cesty, neboť stezka je pěkně vedená přímo po úzkém hřebeni, poskytující více jak skvělé rozhledy na všechny strany. Přestože cesta často překonává hluboké štěrbiny, jistě si vychutnáme kontrasty mezi dvěma zcela odlišnými krajinnými typy po obou stranách hřebene. Zatímco na italskou stranu spadají až 350 m vysoké skalní stěny, slovinská strana již tak monumentální není, neboť vrcholový hřeben vyrůstá z rozsáhlé náhorní plošiny. Vcelku snadno dosáhneme vrcholu ve výši 2 587 m. Na severu leží před námi známý Kaninský ledovec. Z vrcholu Kanin se otevírá jeden z nejobsáhlejších výhledů na italskou část Julských Alp. Sestup z vrcholu volíme nejlépe po výstupové trase s tím, že za úsekem vedoucím pod stěnou Hudi Vršič odbočíme vpravo k chatě Petra Skalarja výši 2 260 m. A od chaty přejdeme zvlněným krasovým terénem k horní stanici lanovky.

Jinou variantou sestupu z vrcholu je přechod přes velkou náhorní plošinu Kaninski podi. Nejprve přejdeme z vrcholu Visoki Kanin obtížněji pod vrchol Visoka glava (2 311 m) a scházíme na jih divoce rozbrázděným kamenným bludištěm, takřka měsíční krajinou. Stezka kličkuje kolem propastí a škrapů, kamení je ostré jako břitva. Jedná se o velkolepě rozvinutý velehorský kras, jakési kamenné moře, nejvýstižnější pojmenování by snad znělo „zkamenělý ledovec“. Při sněhové nadílce (např v časném létě) je přechod některých trhlin usnadněn díky přítomnosti sněžných mostů. Ale při tání pozor na proboření. Na rozcestí pod kupou Kačarjevy glavy (2 034 m) odbočíme vlevo a přes muldy a trhliny dojdeme ke z dálky viditelné chatě Petra Skalarja a následně k horní stanici lanovky (nebo na mezistanici Postaja C). Od rozcestí je možno také sestoupit až do Bovce, ale cesta není ničím zajímavá, není příliš dobře značená a je opravdu nekonečná.

Celkový přechod masívu Kanin

Tato skutečně jedinečná okružní cesta bývá realizovaná teprve v posledních letech díky uvolnění hraničního režimu. V rámci jediného, ale značně náročného dne můžeme poznat všechny tváře této nádherné hory. Důležitým faktorem k absolvování cesty je perfektní stabilní počasí (nejlépe v druhé půli září) a vybavení, ve kterém by neměly chybět mačky, cepín a pomůcky pro překonávání jištěných cest. Prvním krokem je opět výjezd lanovkou do výše 2 202 m (Postaja D). Nejprve snadno vyjdeme do sedla Škrbina pod Prestreljenik a serpentinovým chodníkem, vedoucím stále v blízkosti hřebene sejdeme do sedla Prevala (1 966 m).

Dostáváme se tak na hranici s Itálii a po území tohoto státu se budeme pohybovat i nadále. Sejdeme suťovým chodníkem dolinou Piano del Prevala k chatě Gilberti, odkud opět stoupáme chodníkem do sedla Bila Peca (možný výstup na rozhledově bohatý vršek Bila Pec (2 148 m). Po široké, bývalé vojenské cestě se vydáváme na jihozápad až dojdeme k rozcestí.Vojenská cesta pokračuje dále k západu, my však odbočujeme doprava a míříme ke strmému ledovci Ghiacciao del Canin (Kaninski led). Ten v posledních letech již hodně ztratil ze své krásy a objemu a v současnosti se jedná spíše o strmé špinavé firnoviště. Ledovec je poměrně strmý a tak mačky a cepín nemusí být jen pro okrasu. Přejdeme úvodní ledovou pasáž a nastupujeme do dosti náročné zajištěné cesty, stoupající po skalních žebrech a policích severní stěny vrcholu Veliki Kanin.

Jakmile dosáhneme pohraničního hřebene, stáčíme se doprava a snadněji vyjdeme na hlavním a nejvyšším vrcholu. Sestup vedeme buď normální cestou ke stanici lanovky nebo můžeme pokračovat po zajištěné cestě Alta via Resiana (velmi dlouhé a náročné). Čas přechodu: konečná lanovky – sedlo Prevala 0,5–0,45 hod. – Rufugio Gilberti – 0,5 hod. – sedlo Bila Pec 0,5 hod. – Visoki Kanin 2 hod. – horní stanice lanovky 2 hod. Celkem 6–7 hod. (varianta po jištěné cestě Alta via Resiana o 4 hod. delší).

Na slovinské straně masívu Kanin najdeme jedinou turistickou chatu. Planinarski dom Petra Skalarja (1 690 m, majetek PD, kapacita 82 lůžek, v provozu od půlky června do prvního týdne v září, tel. +386 31 227 199) stojí na výšině Konjic nad krasovou pouští Kaninski Podi. První chata pochází z r. 1894 jako Gorzerhütte (DÖAV), po první světové válce ji převzal CAI – Rifugio Timens Fauro a dnes je konečně majetkem slovinských turistů a horolezců. V r. 1986 byl v blízkosti chaty objeven vchod do jeskyně Skalarjevo Brezno (hloubka 911 m, délka 320 m).Skutečným výchozím místem pro túry v oblasti je však horní stanice kabinové lanovky (tzv. „Postaja D“, 2 202 m).

Bovec je dobře dosažitelný celkem ze tří směrů. Od severu po silnici vedoucí z italského Tarvisia přes sedlo Predel. Od pobřeží Jadranu po silnici č.10–11 vedoucí z města Nova Gorica stále proti proudu Soče a konečně z Kranjske Gory přes komunikačně významné sedlo Vršič. Všechny tři přístupové cesty jsou samy o sobě krajinově překrásné a jejich absolvování je hezkým zážitkem.