Výstup na Smolikas v pravlasti Řeků, krajem tichých kamenných vesnic, kde se zdánlivě zastavil čas

Jednou z nich je Agia Paraskevi. Malé zapomenuté sídlo na severním konci pohoří Pindos. Dostat se tam není snadné. Silnice, bláznivě se kroutící nad údolím nesměle tekoucí říčky, je místy zničená sesuvy půdy, navíc stoupání několikrát dosahuje značné hodnoty. Osada je však ideální severní bránou pro výstup na druhý nejvyšší vrchol Řecka – 2637 m vysoký Smolikas.

Vesnice na severním okraji pohoří Pindos zdaleka nepůsobí tak romanticky jako v kraji Zagoria, tedy v oblasti masívu Tymfi a kaňonu Vikos. Přesto tak zcela půvabu nejsou. Největší obcí je zde Kerasovo, místo proslulé muzikálnosti svých obyvatel a kterou v mapě najdeme jako Agia Paraskevi. Ovšem pozor! Lokalit se stejným názvem najdeme v oblasti hned několik. Slovo „paraskevi“ znamená řecky „pátek“, místa se však vztahují ke Svaté Paraskevi, která je patronkou pro uzdravení očí. Na její počest je v obci vždy 26. července pořádána veselá folklorní slavnost, lákající turisty z celého světa.Centrum osady tvoří obligátní kašna s pramenem vynikající vody, několik taveren, pár obchodů s typicky řeckým sortimentem (vše od špendlíků po jaderný reaktor) a několik taveren. Ty už ostatně od rána praskají ve švech. Čoudící stařečkové v černých oblecích, pár turistů, ale i vyšňořené dámy v nejlepších letech. Oslovuji břichatého Řeka, pohodlně rozloženého u malého stolečku s kávou před jedním z barů, s dotazem, kde najdu stezku vedoucí na vrchol Smolikas. Ten na mně ovšem jen vykulí oči v němém úžasu. „Smolikas? To tady někde má být?“ Naštěstí majitelka baru je o mnoho informovanější a sdílnější. „Pokračujte ještě asi 500 metrů nahoru a naproti starého kláštera najdete začátek cesty“. A také přesně tak tomu je. Na řecké poměry až nečekaně dobré a snad až trochu přehnaně pedantské značení tyčemi s plechovými tabulkami (pravděpodobně za peníze EU).Výstup údajně trvá 5 hodin v jednom směru a na místních hodinách právě odbyla desátá. Takže máme co dělat.

Ve stopách draků

Název Pindos najdeme již ve staré mytologii, kde je považováno za rodiště řeckého národa. Dnes je tak nazváno nejdelší a snad i nejvelkolepější pohoří pevninského Řecka. Výstupová cesta je jeho kulminační bod je zpočátku dlážděná kamením a vede kolem zavodňovacích kanálů, přivádějící vodu do zahrádek obyvatel vesnice. Podle reakce hulákajících stařen je však kanalizace spíše předmětem sousedských sporů, neboť co chvíli někdo k nevůli jiných přehodí „výhybku“ a vodu svede pouze na to své políčko. Pěšina překročí několik luk s pastevci (pozor na psy!) a další dobré dvě hodiny budeme stoupat nádherným borovicovým lesem. Výhledů si sice neužijeme, omamné vůně jehličí a pryskyřice však ano.Cesta stoupá po koberci šišek, křupajících pod nohama, přes několik polan s prameny ledové vody a míří stále podél propasti potoka k horní hranici lesa. Zde na nás čekají nádherné exempláře balkánské borovice s prapory větrem do jedné strany ošlehaných větví, z nichž mnohé již podlehli zubu času. Na slunci vybělené kmeny ostře kontrastují se svěžím pažitem horských pastvin. Konečně se obzor otevírá a nabízí se první pohled na hory. Po pravdě řečeno – nic moc. Táhlé travnaté kopce narušené erozí, sutě, navíc polední obloha rozpálena došeda nepřidává krajině na kráse. Tyčové značení je od sebe vzdáleno na 50 metrů a tak cestu vzhůru musí v tomto trochu nepřehledném terénu najít i slepec. Pěšina míjí poslední vydatný pramen vody, tryskající ze země nedaleko staré salaše Koutsoro. První prudší výstup končí u jezera Drakolimi (2150 m). Přes svůj poněkud hrozivý název – Dračí jezero, se jedná o nenápadnou blátivou kaluž, na jejímž břehu stojí pár stanů řeckých turistů. Podle pověsti zde v dávných dobách sídlili dva draci – Smolikas a Gamila. Příliš v lásce se neměli a házeli po sobě kamení tak dlouho až vznikly dvě stejnojmenné hory. Po dracích zůstaly dvě Dračí jezera (v horách Tymfi na jižní straně údolí řeky Aoos najdeme druhé stejnojmenné jezero).

Střecha pohoří Pindos

U jezera Drakolimi se naše značená cesta setkává s druhou výstupovou trasou, vedoucí z vesnice Paliosseli na jižní straně masívu. Stezka se zde stáčí prudce na sever a vystoupí na holý otevřený hřeben, odkud se poprvé před námi objeví naježený skalnatý hřeben pohoří Tymfi. Tyto hory jsou v podstatě jen vysoko vyzdviženou náhorní pláni, ale právě na severní straně spadají ve formě impozantních, až 1500 vysokých kolmých stěn. Nádherný výhled dokreslují solitéry impozantních borovic černých, dodávající krajině typicky středomořský nádech. Pěkně vedená pěšina překonává pomocí serpentin prudký skalnatý výšvih a dostává se do bezprostřední blízkosti nejvyššího vrcholu pohoří. Dostává se ovšem také do blízkosti ovčích stád, která jsou pochopitelně hlídána pasteveckými psy. Na tento jistý prvek nebezpečí jsem byl upozorněn již dříve a proto jsem již hned v úvodu túry našel v lese vhodný kyj „psobijec“. Evidentně dobře živená psiska se na nás se štěkotem vrhají, ale na semknutou skupinu si příliš netroufají. Pastevec se je sice pokouší odehnat, ale psi na jeho křik a kamení vůbec nereagují. Takže si musíme pomoci sami. Cenící zuby a zuřivý štěkot nás doprovází ještě hodný kus cesty. Jejich agresivita je však celkem pochopitelná. Jsme v oblasti, kde se běžně vyskytují vlci, rovněž medvědů je v těchto horách více jak dost (především v hlubokých lesích kolem řeky Aoos, ale s medvědími stopami se můžeme setkat přímo pod nejvyšším vrcholem). Po tomto adrenalinovém intermezzu už nic nebrání k závěrečnému výstupu na Smolikas.Je to zcela snadné a pohodlné. Na špičce nás vítá několik antén, ohyzdný betonový sloup a tak trochu překvapivý pohled do skalnatého kotle na východní straně masívu. Dosáhli jsme druhého nejvyššího vrcholu Řecka (vyšší je jen bájný Olymp), ale rozhled není díky značnému horku nijak omračující. Do dáli se táhnoucí hřebeny Pindu splývají s rozpálenou oblohou, pouze blízká hradba hor Tymfi zachraňuje pověst hory, proslulé svým jedinečným výhledem.

Chladivé osvěžení jako bonus

Sestup z vrcholu je možný jak po stejné trase, tak se dá pokračovat od jezera Drakolimi na jih. Vcelku přehledným terénem (cesta) se přejde kolem pěkné nové chaty Smolikas (1750 m, 4 místnosti, 30 lůžek, kuchyňka, sprcha). Cílem značené trasy E 3 je pak typická zagorská vesnice Pades, trůnící nad zeleným propastným údolím řeky Aoos, rozdělující od sebe masívy Smolikas a Tymfi. A právě tato nádherná řeka může být cílem dalšího výletu v horách Pindos. Do samotného údolí řeky Aoos se nejlépe dostaneme z městečka Konitsa. Do údolí vede udržovaná cesta, která má však na svědomí příliš velkou návštěvnost (autobusy plné lidí). Proto je mnohem lepším zážitkem přechod po dobře udržované pěšině, vedoucí od starého mostu nedaleko vesničky Klidhonia (11 km jihozápadně od Konitsy). Zde má jeden z přítoků řeky Aoos – Voidhomatis ten správný říz a spád. Pramen řeky je odtud vzdálen asi 10 (mohutná vyvěračka ve spodní části kaňonu Vikos) a voda zde protéká mimořádně krásnou krajinou. Pěšina vede pod klenbou impozantních stromů. Přítmí, příjemný chlad, neskutečně průzračná voda (pozor – zákaz koupání!), skalní stěny svírající tok řeky – to vše jsou atributy této krátké, ale veskrze příjemné polodenní túry. Po hodině chůze se v blízkosti cesty nalézá na skalním ostrohu malý, lidským zrakům schovaný klášter Agios Anarguroi. Na první pohled se jedná o zchátralou kamennou stavbu, ale interiér kaple nám dozajista vyrazí dech. Jakmile se rozkoukáme v chladném přítmí, ohromí nás nejen nádherně barevné fresky na klenbě kaple, ale především úžasné vyřezávaný a pozlacený oltářní portál. Něco takového by zde člověk rozhodně nečekal. Jakmile se vrátíme podél řeky zpět ke kamennému mostu, můžeme se bez obav vrhnout do chladivých vod říčky Voidhomatis. Perlivá lázeň ve vyprahlých řeckých horách je fantastickou tečkou za túrou a příslibem dalších dobrodružství, které nás v tomto nádherném koutu hor ještě čekají.

Mapy a průvodce

Pro oblast masívu Smolikas nebyla dosud vydána žádná mapa. Na trhu sice existují hned dvě mapy (k dostání např. v Konitse), ale ani na jedné z nich není popisovaná oblast znázorněna (např. mapa nakl. Avanasi – Zagoria). Jedinou možností je tak stažení poměrně podrobné a dostačující mapy z internetové adresy www.eot.gr v oddělení Maps (Smolikas, Tymfi a mnoho dalších). Podrobnější informace najdeme v brožůrce nakl. Cicerone „The Mountains of Greece“ od Tima Salmona (KIWI Praha), v češtině pak v průvodci „Hory Balkánu“ z nakl. Mirago Ostrava.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Oblast severozápadního Řecka je snadno dostupná od centra kraje Epiros – města Iaonnina. Dobré silnice nás dovedou jak do hor Tymfi, tak do masívu Smolikas. Z hlavní silnice, spojující Ioanninu s městem Kastoria odbočíme v lokalitě Laskaridou (ukazatel – směr Fourka) do vesnice Agia Paraskevi. Pokud bychom chtěli na vrchol Smolikas stoupat od jihu, pak musíme vyjet z města Konitsa po závratné a všelijak se kroutící silnici do vesnice Paliosseli nebo lépe až do Pades (značená cesta E 3).

Trek skrz nejhlubší kaňon světa v Řecku