Výstup na Reichenstein

Tvarově nejkrásnější a ze všech možných stran prostě nepřehlédnutelný vrchol Reichenstein leží v západní části Ennstálských Alp, kde spolu s neméně zajímavými štíty Sparafeld, Rifler a Kalblink tvoří ježatou vápencovou bariéru nad řekou Enns. 

Výchozím místem bude obec Johnsbach, kde jsme zakončili předcházející túru, a tak výstup na Reichenstein bude jejím důstojným pokračováním. Od hotelu Donner na spodním okraji Johnsbachu jdeme po široké a dobře značené cestě č. 601 a 608 lesem k malé polaně Huberalm s několika salašemi. Po další půlhodině přecházíme přes širokou lesní cestu a dojdeme ke krásně situované stylové chatě Mödlinger Hütte postavené na idylické louce. Od posezení u dřevěného stolu před chatou nádherný výhled přes dolinu Johnsbachu na bělostnou pyramidu Hochtoru. Ovšem hlavní pozornost představuje hladký skalnatý „válec“ vrcholových partií vrcholu Reichenstein, který působí z těchto míst zcela nepřístupně. Přesto vede vzhůru cesta a přes varováni na ukazateli směru „Nur für Geübte“ – pouze pro zkušené není výstup nikterak obtížný.

Od chaty stoupáme svahem po okraji louky až dojdeme k dřevěnému kříži Heldenkreuz, který zde stojí jako památka obětem obou světových válek. Vrchol Reichenstein je odtud již na dosah, čeká nás však ještě 600 metrů převýšení. Stezka se stáčí ve směru výrazného suťového žlebu spadajícícího z vrcholu Totenköpfl, který je jižní předsunutou baštou Reichensteinu. Cesta je místy hůře schůdná (skalní pásy a ujíždějící suť), což nám však zcela jistě nezabrání k dosažení předvrcholu, odkud po místy docela závratným hřebenem (I.UIAA) vystoupíme k nezbytnému kříži na vrcholu. O nejrůznějších křížích, kterých je v Alpách rozseto nepřeberné množství platí několik nepsaných pravidel. Ty největší, zpravidla kovové, najdeme na vrcholcích všech významnějších hor, menší tu a tam doplněné prostou sochou Krista jsou postaveny na horských loukách a v blízkosti chat. Nejmenší křížky mají bohužel nejtragičtější podstatu. Označují místa, kde si hory vyžádaly oběť nejvyšší a jsou postaveny většinou v málo dostupných skalních terénech.

Vraťme se však zpět na vrchol. Rozhled z Reichensteinu jednoduše nemá chybu a nepostrádá nic z toho, pro co se človíček horský plahočí celý den vzhůru. Reichenstein leží v divokém prostředí okolních skalnatých štítů a tak si můžeme v klidu vychutnat tuto přehlídku strmých vápencových stěn a roklí. Sestup vedeme stejnou cestou, od sousedního ostrého vrcholu Sparefeld dělí Reichenstein úzký a hluboký zářez, který znemožňuje turistické propojení obou vrcholů.

Přímo v srdci Ennstals- kých Alp stojí turisticky nejvýznamnější chata oblasti Hesshütte(1 699 m, maje- tek OeAV, kapacita 130 míst, v provozu od 15. 6.–26. 10., tel. 0043 664 4308060, info: www.hesshuette.at). Další výhodně postavenou chatou je Mödlinger Hütte (1 523 m, majetek OeAV, kapacita 61 míst, v provozu 15. 5.–31. 10., tel. 00433611 265), kterou najdeme na jižních svazích masívu Reichenstein. V oblasti vrcholu Grosser Buchstein stojí Buch- steinhaus1 546 m, majetek Naturfreude, kapacita 50 míst, v provozu 1. 5.– 31. 10., tel. 0043 3611 284) 

Mapy: ÖK č. 99 a 100 1:50 000, Kom- pass č. 69 Gesäuse/Pyhrn-Priel 1:50 000, f&b č. 062 Ennstaler Alpen/Gesäuse 1:50 000, AV Karte č. 16 Ennstaler Alpen/Gesäuse 1:25 000

Hlavním výchozím místem pro výstup na Hochtor a Reichenstein je malebně položená vesnice (spíše rozptýlená osada) Johnsbach (953 m), kterou najdeme v samém srdci pohoří obklopenou věncem bělostných štítů. Mimo pěkného kostelíku nás zaujme „horský hřbitov“, věnovaný obětem hor. Vrchol Lugauer je nejdostupnější z obce Radmer na východě území Ennstálských Alp. Na Velký Buchstein musíme stoupat z údolí Ennstal nedaleko osady Gstatterboden. Odtud zároveň vede nejzajíma- vější přístup na Hochtor s následným sestupem do Johnsbachu.

Od severu je možný příjezd po dálnici A 1 (Wien – Linz), z níž odbočíme na tzv. Pyhrnautobahn (27 km západně od Linze) a přes města Windischgarsten dojedeme přímo do oblasti (výjezd „Gesäuse“). Pozor – průjezd tunelem Bossruck je zvlášť zpoplatněn, možno objet po silnici č. 138 přes sedlo Pyhrn- pass (954 m). Do údolí Enns vede státní silnice č. 146 přes malebné město Admont do Hieflau na konci údolí. Deset kilometrů za Admontem odbočuje lokální silnice do Johnsbachu (5 km, až na konec údolí 10 km). Malá osada Gstatterboden (výchozí místo pro výstup na Buchstein a Hochtor od severu) leží zhruba upro- střed kaňonu Gesäuse. Z Hieflau vede na jih silnice č. 115 (přes Eisenerz do Loebenu – spojení do Graze a do Vídně od jihovýchodu). Po 3 km odbočuje do hor cesta do obce Radmer (7 km, výcho- diště na Lugauer). Pohoří je zároveň dobře dostupné po železnici. Výhodné zastávky najdeme přímo v údolí Ennsu – Gstatterboden a Hieflau.