Výstup na Reichenspitze

Horská skupina Reichenspitze, stojící mimo hlavní centrum Zillertálských Alp, nepoutá na sebe tolik pozornosti jako jiné masívy tohoto významného alpského celku. Zde vládne mnohem klidnější atmosféra, masív je jen velmi málo dotčen lidskou rukou, přitom se jedná o atraktivní, velmi členitou a rozmanitou část hor. V rámci dvou nebo lépe tří dnů můžeme absolvovat hned několik nádherných výstupů či přechodů.

Reichenspitze je nejvyšším a dominantním vrcholem celého masívu. Jedná se o klasický alpský štít jak z hlediska estetického, tak pro svoji klíčovou polohu mezi dvěma významnými alpskými horstvy. Od hostince Bärenbad jdeme cestou č. 502 k přehradní hrázi Zillergrundl. Přes severozápadní strmý svah přejdeme asi 400 m dlouhým neosvětleným tunelem a po břehu jezera dojdeme k rozdvojení cest. Vlevo odbočuje značená cesta č. 512, která namáhavě v serpentinách stoupá k chatě Plauener Hütte. Tato chata je ideálním výchozím bodem pro všechny dále popsané túry a přechody. Naším hlavním cílem bude nejprve nejvyšší štít masívu. Stezka č. 512 stoupá severovýchodním směrem do míst, kde se cesty dělí (cca 2 600 m). Zatímco doprava stoupající chodník směřuje na sedlo Gamscharte (viz dále), naše stopy vedou vlevo přímo do úbočí Reichenspitze. Vyjdeme nejprve na firnový práh, kde se stáčíme doprava na hodně strmý ledovec Kuchelmoos Kees. Začíná „kličkovaná“ mezi mnoha hlubokými a nebezpečnými trhlinami. Trasa je sice většinou dobře vyšlapaná (držíme se stále pravé strany ledovce), ale nezapomeňme, že přechod ledovce je vždy riskantní a připomíná chůzi v minovém poli. Po překonání úvodního a asi nejtěžšího výšvihu se dostáváme na příjemnější a širší sněhové pole. Stopa vede obloukem vlevo (3 020 m), vzápětí doprava a směřuje na sedlo v jihozápadním hřebeni. Držíme se více vpravo od hrany hřebene až dosáhneme horní části sněhového svahu. Opět strmější závěr výstupu vede přes skalní bloky a zbytky firnu až na štít.

Pokud máme na programu dne pouze výstup na Reichenspitze a máme ještě dostatečnou časovou rezervu, můžeme přidat k výstupu přechod na nedaleký vrchol Kuchelmooskopf (3 221 m). Z vrcholu nejprve sejdeme přes nikterak prudké sněhové pole na firnové sedlo (3 125 m) mezi vrcholy Wildgerlospitze a Kuchelmooskopf. Ze sedla se stáčíme vlevo na hřeben, kterým bez obtíží dojdeme přes snadné sněhové prahy a skály na vrchol. Máme odtud fantastický pohled nejen na elegantní jehlu Reichenspitze, ale především na ledovec Kuchelmoos Kees, jímž jsme stoupali vzhůru. Rozhodně to však není nijak povzbuzující pohled a jistě si přiznáme, že se nám tudy zpět moc nechce.

Sestup však vede stejnou cestou. Z vrcholu Reichenspitze je sice možný sestup po zajištěné cestě východní stěnou na chatu Zittauer Hütte, cesta je dosti těžká, jištění není zrovna v ideálním stavu a navíc dostaneme se na severní stranu masívu.

Přímo v oblasti Reichenspitze je turisticky nejvýznamnější chatou Plauener Hütte (2 362 m, majetek DAV, kapacita 80 míst + 10 v zimním bivaku, v provozu 15. 6.–15. 9., při dobrých klimatických podmínkách až do konce září, tel. 0043 650 2250369, info: www.plaunerhuette.de). Druhou chatou je Richter Hütte (2 374 m, majetek DAV, kapacita 50 míst, otevřeno 15. 6.–30. 9., tel. 0043 6564 7328).

Z dálnice A 12 (Kufstein – Innsbruck) sjedeme výjezdem „Zillertal“ a cestou č. 169 dojedeme do Mayrhofenu (30 km). Ten je zároveň konečnou úzkorozchodné tratě Zillerbahn, vedoucí z Jenbachu (údolí Innu). Do závěru doliny Zillergrund se dostaneme soukromou placenou silnicí. 

Základním výchozím místem je turisticky známé a vyhledávané středisko Mayrhofen (633 m, 3 600 oby- vatel), ležící na konci údolí Zillertal, kde se dolina štěpí do čtyř významných bočních údolí. Než se vydáme do nitra hor, věnujme alespoň krátkou pozornost tomuto především lyžařskému centru. Rozhodně si prohlédněme krásný kostel Unsere Liebe Frau ze 16. století. Místní cestovní kancelář vlastní jeden z nejzná- mějších světových horolezců současnosti Peter Habeler (na setkání s ním však raději nemysleme, je takřka celoročně mimo Mayrhofen). Na hlavní ulici Hauptstrasse najdeme několik restaurací, cukráren a kavárniček. Jedinou etnickou restaurací je čínský restaurant Singapur (Schelingstr. 371). Kemping Kröll leží v pěkném a klidném místě 2 km severně od centra (Lubich 127).

Pokud bychom chtěli poznat výše vybíhající doliny v sedle kola a vlastního „bajka“ nemáme, můžeme si jej vypůjčit na benzince Esso (Am Marktpaltz 213, cca 18€ na den). Pro přístup do masívu Reichenspitze však musíme pokračovat dále na jihovýchod údolím Zillergrund. Při vjezdu autem do doliny je nutno zaplatit mýto nebo můžeme využít autobusové dopravy spojující Mayrhofen s přehradou Speicher Zillergrund (1,9€ i s průjezdem závěrečným tunelem, pouze po hostinec Bärenbad 1,5€). Konec sjízdné, 18 km dlouhé silnice je u hostince Bärenbad (1 450 m), resp. u přehradní hráze Speicher Zillergrundl).