Výstup na Pointe de Pécé, žiletku s mnoha vrcholy

Close to the Edge

„Close to the edge, down by a river“. Tak přesně tento text, zpívaný cherubínským hlasem Jona Andersona na slavné desce kapely Yes, mi zněl v uších, když jsem balancoval po ostré žiletce „na samém okraji útesu“ hřebene Pécé. Pohled do mapy sliboval vzrušující zážitek, ale že bude až tak vzrušující, to jsem netušil. Několika vrcholový hřbet Pointe de Pécé najdeme na východním okraji území Grandes Rousses a pokud milujeme samotu a svíravý pocit v žaludeční krajině – pak jsme zde správně.

Nástupním místem může být sedlo Montegenèvre, mineme odbočku k poněkud přelidněnému vršku Chaberton a vydáme se do poklidné, úžasně tvarované krajiny. Pohodička trvá po dosažení sedla Lauze. Z krásného místa obhlédneme nejen takřka všechny významné štíty blízkých hor Écrins, ale především „padneme“ na zadek před masívem Pécé, který odtud vypadá skutečně velmi nepřístupně. Již jen samotný nástup na hřeben není nic pro slabé povahy. Ostatně cesta, zakreslená v mapě přerušovanou čárkou, je ve francouzským pojetí již dostatečným varováním. Výstup suťovým žlebem je pak skutečným přechodem minového pole. Volné kameny o rozměru skříně drží na příkře spadajícím svahu jen silou vůle a tak je třeba velmi obezřetně a opatrně volit každý krok vzhůru. Dosažením samotného hřebene však napětí nekončí, spíše naopak.

Na několika místech je hřeben tak ostrý a závratný, že je až s podivem, že zde tvůrci mapy mohli vůbec někoho navigovat. Přechod po „okraji útesu“ sedí s textem písně i v detailech. Hluboko pod nohama se jako stříbrná nitka proplétá údolím říčka Clarée, co však čeká za okrajem útesu není jasné do posledních chvil. Teprve dosažení poslední kóty v hřebeni – samotného Pointe de Pécé uvolní napětí, neboť je jasné, že sestup bude sice dlouhý, ale bezproblémový. Sečteno a podtrženo – jedinečné celodenní vysokohorská chuťovka, jaká nemá široko daleko konkurenci.

Mapy a průvodce

Celá oblast je znázorněna na nové mapě řady Rando Édition č.A5 Belledonne 1:50 000 (cena 9,50 €), která nahrazuje velmi dobrou mapu Didier Richard – Écrins. Jednotlivé části hor jsou pak znázorněny na podrobných IGN v měřítku 1:25 000. V češtině existuje na našem trhu průvodce Francouzské hory (Mirago 2004), kde je pár kapitol věnováno tomuto pohoří.

Mezi ledovým světem masívu Vanoise a nebetyčnými štíty Écrins leží nepříliš známý sluneční ostrov hor – Grandes Rousses. Na ploše 2300 km² najdeme takřka vše – dramaticky tvarované skalnaté hory, ale i rozsáhlé ledovce, místy vyprahlé pouštní krajině zdatně konkurují zelená údolí s jezery a desítky kilometrů značených stezek šplhá nezřídka nad hranici 3000 m. Přesto tento kout francouzských Alp zdárně uniká pozornosti turistů. Proč asi ?

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Základní přístupovou trasou do masívu Grandes Rousses je silnice N91 (Grenoble – Briançon). Možný přístup z ČR tedy vede přes Torino a pohraniční město Susa. Letecké spojení je možné s Torinem a Grenoblem a odtud lze pokračovat autobusy do hor.

Trek do kotle Fer-a-Cheval aneb Kamzičí roh, vodopády a „indické“ jezero