Výstup na Pico Almanzor v pohoří Sierra de Gredos

Jakmile vystoupili do sedla pod nejvyšším ostrým zubem pohoří spatřili na jihu rozlehlou nížinu. Místo pojmenovali po svém pánu – poslednímu kordobském kalifovi Almanzorovi jako Plato delta Moro Almanzor. Název kotliny se časem změnil na Circo de Gredos a jméno kalifovo tak bylo přisouzeno nejvyššímu vrcholu pohoří, jež dnes najdeme na mapách pod názvem Sierra de Gredos.

Krajinu utopenou v blátivé šedi oživují ostrovy sněhu a keře zářivě kvetoucího janovce. Jen tvrze žulových skalisek, zjevující se stále častěji u silnice a deroucí se vody v bystřinách signalizují přítomnost vysokých hor ukrytých v mracích kdesi před námi. Úzká a křivolaká asfaltka končí zpola zasněženým parkovištěm zvaném La Plataforma, zející prázdnotou a smutkem všedního dne. Tušený svět gigantů hor Sierra de Gredos však nadále zůstává ukryt za hradbou balvanů, pichlavých keřů a malých louček.Seznamovací túra vede k blízké kamenné chatě Refugio de Reguero Llano. Fousatý pořez jménem José zde žije se svými sedmi statnými psy po celý rok a rozhodně není skoupý na slovo. Stavení pochází z r.1961, poskytuje přístřeší 60 návštěvníkům za rozumnou cenu necelých 5 €. Příjemné posezení na zápraží chaty ve společnosti psů však hned vzápětí naruší nemilá příhoda, kdy naše kamarádka Jana uklouzne na mokrém kameni tak nešikovně, že není schopná chůze. José je ochoten ihned zavolat helikoptéru, ale zde si poradíme sami.

Urychlený odjezd do 70 km Ávily nepřináší žádné radostné zjištění – komplikovaně zlomená noha znamená pro Janu konečnou. V noci se vracíme do hor Gredos o jednoho člena výpravy lehčí, ale náš program ještě zdaleka nekončí.Krásný jarní den nám hned zrána servíruje úžasné pohledy na toto pro českého turistu tak trochu exotického horstva. Sierra de Gredos je nejvyšším pohořím gigantické horské hradby Cordillera Central, která přetíná v délce takřka 500 km vysoko vyzdviženou tabulovou planinou „mesetou“ v krajích León, Stará a Nová Kastílie a Extremadura ve Španělsku. Zvedá se náhle z doliny řeky Rio Tiétar a díky blízkosti hlavního města je vyhledávaným víkendových a prázdninovým cílem Madriďanů.

To však asi platí spíše pro letní měsíce. V půli května jsou hory zcela liduprázdné, na svazích skalnatých štítů visí záclony sněhu a pěšiny vedoucí do nitra hor je třeba instinktivně hledat a prošlapávat ve slušných závějích. Hlavní turistickou „tepnou“ je zprvu široký dlážděný chodník, který se po dosažení výše kolem 2000 m ztrácí ve sněhových polích. První nádherný pohled do skalnatého kotle Circo de Gredos se otevírá po překonání táhlého hřebene Cuento Alto. Mohutnými štíty sevřená kotlina ukrývá na svém dně tyrkysové jezero Laguna Grande, na jehož jižním břehu se krčí jedna z turisticky nejvýznamnějších chat v oblasti – Refugio Elola (1945 m, kapacita 103 lůžek za lidovou cenu 3,80 €).

Na neskutečně modré hladině plavou ještě kry ledu, okolní rokle a žleby štítů jsou sevřeny sněhem.Dominantou kotliny je tak trochu hrozivá pyramida nejvyššího vrcholu Almanzor. Prvovýstup na tento 2591 m vysoký štít je dílem jistého Gonzaleze de Amezua a Jose Ibriána (z r.1899), první zimní výstup pak pochází z r.1903. Také dnes to vypadá na zimní výstup. Výrazný kuloár směřující do sedla Portilla de Crampon, dělící od sebe oba vrcholky zubu Almanzor, je vyplněn těžkým a mokrým sněhem. Sklon svahu kolem 45° také nevěstí nic dobrého, ale jinudy to nejde. A tak zatímco já se s přáteli vydávám na protější impozantní horu Morezón (2393 m), odkud si slibuji skvělé výhledy, dva z nás se vydávají do boje se sněhem a strmým svahem. Při normálních podmínkách vede od chaty na vrchol snadný, zhruba tříhodinový výstup.

Nyní sledujeme s napětím dvě černé tečky kamarádů stoupající sněhovým tobogánem.Také naše cesta není snadná, sněhu je místy po kolena, ale vznešená krása krajiny okolo nás dává rychle zapomenout na útrapy a nebezpečí výstupu. Můj odhad se ukázal jako správný. Morezón se ukázal jako fantastická rozhledová lóže. Lze odtud přehlédnout takřka celý, bezmála 100 km dlouhý skalnatý hřeben Sierra de Gredos. Také Kuba a Roman jsou už u vrcholového kříže na Almanzoru. Zatímco pro ně je sjezd sněhovým žlebem dílem chvilky, nás čeká ještě dlouhý hřebenový přechod přes vrcholy Risco del Fraile (2231 m) a Cerro de la Cagarruta (2299 m). Horké španělské slunce v dokonalé spolupráci se zářivou bělostí sněhu spaluje obličeje do podoby topinek, jen sporadicky plující mráček naruší nadvládu dokonale modrého nebe. Po pobytu v Centrálním masívu hor Gredos nás čeká ještě přechod Východního hřebene a žulové hory Sierra de Guadarrama, ale to je již jiná kapitola.

Mapy

nakl. Editoria Alpina vydalo v r.1995 mapu Sierra de Gredos (1:40 000, cena 4 €), lepší a přehlednější je oboustranná mapa Parque Regional de la Sierra de Gredos (1:25 000 a 1:135 000) nakl. Adrados Ediciones (vč. pohledových panorámat). Mapy zakoupíme kdekoli v podhůří a na chatách.

Refugio de Reguero Llano

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Sierra de Gredos je pohořím, vzdáleným cca 100 km západně od Madridu. Přístup po silnici je možný přes několik sjízdných sedel (v zimním obdobích bývají uzavřené). Do Centrálního masívu (Macizo Central) se dostaneme přes průsmyk Puerto del Pico (1395 m) a přes vesnici Barajas na parkoviště La Plataforma (omezené možnosti k táboření, lepší podmínky jsou cca 5 km před dosažením parkoviště). Snadnější je příjezd z historické Ávily (cca 70 km severovýchodně).

Výstup na krále pyrenejského hřebene Serra del Cadí – Pedraforca