Na jižním cípu italských Alp se tyčí k nebi osamělý impozantní štít Monte Viso (též Monviso). Jeho pravidelná 3841 m vysoká pyramida je nepřehlédnutelná z mnoha vzdálených čtyřtisícovek.
Kottické Alpy – Itálie
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Osamělý kolos Monte Viso
Majestátní pyramida Monte Viso je nepřehlédnutelnou dominantou italské oblasti Piemont. Své horské sousedy převyšuje o úctyhodných 500 výškových metrů a je nejjižnějším vrcholem Alp přesahujícím kótu 3500 m. Na jeho úpatí pramení nejdelší italská řeka Pád.
Normálka (klasická výstupová trasa) vede jižní stěnou Monte Viso. Vzhledem k velkému převýšení je dobré výstup rozdělit do dvou dnů s přespáním na horské chatě Rifugio Quintino Sella (2640 m, nutná rezervace předem) či na bivaku Boarelli (2830 m) u jezer Forciolline. Bivak Andreotti (3330 m) pod závěrečnou technicky nejobtížnější pasáží je určený pouze pro případ nouze.
Nástupovými místy bývá oblast Pian del Re (2010 m) na konci horské silnice (přístupná červen-říjen, poplatek) u pramene Pádu nebo vesnička Castello di Pontechianale (1590 m) u stejnojmenné přehrady.
Náročnost
Výstup na Monte Viso je víceméně horolezeckou túrou s obtížností II. stupně UIAA /PD/. Nejtěžším místem výstupu je překonání velmi strmého firnového pole. Nutné mačky, cepín a lano pro zajištění.
Objektivně největším nebezpečím je však počasí vládnoucí na vrcholu. Díky své výšce a izolované poloze přitahuje hora mraky jak pivo šváby a s denní pravidelností je většinou již po desáté hodině vrchol zahalen v mracích. Sestup je nutné tedy zahájit do této doby. Není nijak výjimečným jevem, že zatímco je všude v okolí Monte Viso krásně slunečno, na vrcholu prší nebo zuří bouře.
Prvovýstup
V některých materiálech se setkáme s pojmem Monte Viso, jinde zase Monviso. Vrchol sehrál důležitou roli v historii horolezectví. První výstup provedli v r. 1861 horští vůdci ze Chamonix – bratři Crozové a Angličané J. W. Jacobs a W. Mathews. Perfektně sehraná dvojka amerických horolezců a sběračů prvovýstupů A. B. Coolidge a Christian Almer /s otcem/ vystoupili 28.7.1881 těžkou severní stěnou přes ledový kuloár /dnes pojmenovaný jako Ghiaccia Coolidge/ o výšce 1300m a sklonu až 50º. Když vezmeme v úvahu, jakým vybavením tehdy horolezci disponovali, jednalo se o prvotřídní výkon. Tato klasická cesta je dnes mnohem nebezpečnější z důvodů zhoršeného stavu ledovce. Normální cesta vede 800m vysokou jižní stěnou.
Italské Alpy – západ, Nakladatelství MIRAGO Ostrava
Ubytování a jídlo
Potřebné vybavení
Jedná se o náročné VHT s přechodem firnového pole, takže budete potřebovat mačky, cepín a lano pro zajištění. Dále se pak můžou hodit trekové hůlky. Nutností je v létě a na jaře opalovací krém a sluneční brýle.
Povolení, poplatky, omezení, zákazy
Orientační rozpis po dnech
1. den – Pian del Re – Rifugio Quintino Sella
2. den – Rifugio Quintino Sella – Bivacco Andreotti – Monte Viso + sestup
Další možnosti túr v okolí
Vrchol Pane del Zucchero najdeme v blízkosti Monte Viso na francouzské hranici, kde je součástí úžasného krajinného celku přírodního parku Queyras. Pro snadný výstup a parádní výhled často navštěvován. Malý „matterhornek“ vrcholu Pic de Caramantran je v případě této túry již jen jaksi do počtu, při absolvování krásné hřebenovky z vrcholu Pane del Zucchero.
