Marmolada – výstup na nejvyšší vrchol Dolomit

Marmolada (3343 m.n.m), nejvyšší vrchol Dolomit je zároveň jedinou dolomitickou horou, která se chlubí ledovcem. Přitom vůbec jako správný kus dolomitu nevypadá – především při pohledu od severu – což je vlastně pro vyznavače ledovcové turistiky a zajištěných cest dobře, protože Marmolada nabízí unikátní kombinaci obojího a ještě se túra nechá zvládnout během jediného dne „nalehko“.

Charakter hory a její technické zajištění dovoluje získat první ledovcové zážitky i nováčkům, samozřejmě za předpokladu pomoci zkušených kamarádů nebo horského vůdce. Stále se však jedná o náročnou výpravu a je nezbytné mít respekt jak ke změnám počasí, tak i k nadmořské výšce. Výpravu na Marmoladu jsme spojili s ferratovým lezením v nedalekém kolosálním masivu Selly. Základnu jsme si proto postavili v autokempu v Canazei. Kemp je celé léto zaplněný karavany a tak se místo pro česko-polsko-slovensko-maďarské stany našlo v rohu u plotu. S příchodem studené fronty se vrcholky hor pokryly sněhem, což jsme ocenili později na ledovci, méně však první noc ve stanu, protože kdo si nevzal teplý spacák, ten se moc nevyspal.

Výchozí bod

Klasický výchozím bodem pro výstup na Marmoladu je přehradní jezero Fedaia. Z Canazei se  k jezeru vyjede autem, parkovat je možné hned u lanovky na chatu Fiacconi. Sportovně založené výpravy mohou celý výstup absolvovat pěšky. Většina však pravděpodobně dá přednost lanovce, která ušetří skoro 600 výškových metrů a i samotná cesta v jednomístné kleci „na stojáka“ je zcela jistě samostatným zážitkem.

U spodní stanice lanovky se rovněž nachází malé muzeum války. Před sto lety byla Marmolada bitevním polem, ledovec byl protkaný tunely a i na samotné zajištěné cestě je možné potkat pozůstatky z války v podobě do skály vyhloubených krytů. Výstup na Marmoladu je možné rozdělit na tři etapy: nástup pod zajištěnou cestu, výstup po zajištěné cestě západním hřebenem a sestup z vrcholu přes ledovec.

Nástup pod zajištěnou cestu

Nástup pod zajištěnou cestu začíná u chaty Fiacconi (2625 m) traverzem po cestě 606. Cesta není obtížná, nicméně i tak se nám podařilo z ní sejít. Naštěstí směr je logický, cesta ze severu obchází výrazný skalní ostroh. Pod samotnou zajištěnou cestu se stoupá po nástupním ledovci. Nebyl rozpraskaný, vystoupali jsme po něm pouze v mačkách, nicméně každá výprava si sama musí rozhodnout, jakou míru jištění podle zkušeností a podmínek použije.

Ferrata

Ferrata začíná kousek nad ledovcem ve svahu, proto jsme si připnuli ferratové sety ještě na sněhu. Po prvních pár metrech jsme dolezli do sedla, odkud se na ferratu připojuje alternativní výstup od chaty Contrin (pokračování cesty 606). Zde jsme rovněž potkali jeden z prvních vojenských krytů. Dále již cesta vedla vzhůru po kramlích. Výstup není technicky náročný, zvýšenou pozornost vyžadovaly především vlhké úseky nebo místa s „ochozenými“ stupy (ohnuté kramle). Odměnou pro lezce je výhled na okolní masívy a i pohled na dechberoucí jižní stěnu Marmolady, která je považována za místo výstupů špičkových horolezců.

Závěrečné sněhové pole nás doneslo k vrcholovému kříži Punta Penia (3343 m). Výstup jsme absolvovali v mačkách. Na posledním úseku výstupu již někteří z nás lapali po dechu a výprava se roztrhala od rychle postupujících svěžích borců po pomalu se šinoucí mravence. Velice pravděpodobně by se nám zde dařilo lépe, kdybychom si den předtím udělali tréninkový výstup na Piz Boe – nejvyšší vrchol nedaleké Selly. Vrchol Piz Boe je jen o něco nižší než vrchol Marmolady, ale především díky lanovce ze sedla Pordoi až do výšky bezmála 3000 m je Piz Boe mnohem lépe dostupnější.

Nedaleko vrcholového kříže je ukotvena malá chata s trvalou obsluhou. Není primárně určena k přenocování, ale slouží jako nouzový úkryt a poskytne základní občerstvení. Její přítomnost tak výrazně přispívá k bezpečnosti celé výpravy na Marmoladě.

Sestup

Sestup jsme zahájili s mačkami na nohou po sněhovém poli severozápadním směrem. Stopa v bezpečné vzdálenosti sledovala příkře spadající severní svah a zavedla nás až nad sestupovou spáru na ledovec Marmolada. Sestup po skále je v současné době jištěný fixním lanem a v podstatě je ferratou jednoduché obtížnosti. Ledovec Marmolady je rozpraskaný, společný postup lanového družstva je tak základním bezpečnostním opatřením. Podobně jako na vrcholu i zde jsme mohli na jedné straně těžit z čistě bílého sněhu, který napadl dva dny před naší výpravou, na druhé straně však už byla stopa od předešlých výprav prošlápnutá a neměli jsme problém s orientací. Praskliny jsme obešli z východu a k chatě Fiaconi jsme přišli akorát chvilku před pátou, abychom se ještě stačili svézt k parkovišti u jezera Fedaia. Sestupová trasa se nechá v případě potřeby využít i pro výstup. Tuto variantu je možné zvážit z časových důvodů nebo pokud je hlav ferrata na západním hřebeni pod sněhem.

autokemp v Canazei

Technická výbava odpovídá charakteru výstupu: ferratový set, stoupací železa (mačky), cepín, lano pro ledovcové lanové družstvo je nezbytný.

Doprava: cesta z Prahy přes Mnichov, Innsbruck do Canazei je dlouhá zhruba 700 km a standardně se nechá zvládnout za 8 hodin.

Antelao, Civetta, Tofana di Rozes – to jsou jen některé z mnoha vrcholů, které kolem Cortiny a v její blízkosti můžete navštívit.