Výstup na nejvyšší vrchol Afghánistánu – Noshaq

Ti z vás, kteří zaznamenali a sledovali naši expedici na nejvyšší vrchol Afghánistánu, kterým je Noshaq (7492 m), asi neuniklo, že naše snažení bylo úspěšné a 30. 7. jsme stáli na jeho vrcholu. Následující řádky jsou takovým zkráceným reportem toho, co všechno výstupu předcházelo.

Pokud jste četli článek, který se věnoval představení expedice, tak asi víte, že ještě před samotným pokušením se o vrchol Noshaqu jsme vyrazili na „aklimatizační výstup“ v Tádžiku, přesněji řečeno na Pik Moskevské Olympiády (5883 m).

Doslova zahřívací kolo

Co se mě týče, tak už při cestě do BC jsem se necítil úplně „oukej“ a den po příchodu do BC jsem musel nasadit antibiotika. Vyžádala si to horečka 38,7 a bronchitida, tedy zánět průdušek. V BC jsem se „léčil“ tři dny. Martin mezitím stačil vystoupit na vrchol PMO, a to bez větších obtíží. Hned po jeho sestupu jsme opustili BC.

Bohužel jsme sestup museli rozdělit do dvou dnů, a to ze dvou důvodů. První byl ten, že nám cestu zkřížila „nateklá“ řeka a druhý byl můj zdravotní stav. Pro změnu jsem dostal zažívací problémy, které vyústily ve vyprázdnění začátkem i koncem trávící soustavy. Pěkný hypochondr ten Haráč, co ? Další den jsme sestup dokončili a začali pozornost obracet k našemu hlavnímu cíli – Noshaqu!

Bude to vše zbytečné nebo to vyjde?

Co vám budu povídat, i přes všechny „zaručené informace“ o bezpečnosti afghánské strany Vachánského údolí jsme byli před vstupem do této země trochu nervózní, ale teď můžu říct, že nebylo proč. Bez problémů (pokud pomineme handrkování se o peníze s nosiči, řidiči a majiteli hotelů) jsme se dopravili do vesnice Qazi Deh. Tady jsme najali nosiče a vyrazili do BC Noshaqu (4650 m), což nám zabralo necelé dva dny. V BC a na kopci nám asi deset dní dělala společnost čtveřice Poláků, kteří bohužel neuspěli, co se vrcholu týče, a od začátku druhé výstupové etapy jsme byli na kopci sami.

Při první výstupové etapě jsme postavili jak C1 (5555 m), tak C2 (6200 m). Ve druhé jsme postavili i poslední postupový tábor C3 (6900 m) a domluvili jsme se, že pokud se budeme cítit dobře, tak zkusíme rovnou vrchol (11. den po příchodu do BC).

Počasí bylo dost větrné, ale přesto jsme to zkusili. Dál než do výšky 7250 m nás vítr nepustil. Omrzaly mi prsty a Martin dostal zimnici, která prostě nešla zastavit. Otočili jsme to dolů a to přesto, že s výškou jsme neměli nejmenší problém. Ale i přes tento neúspěšný první pokus o vrchol jsme našli pozitiva. Zajistili jsme si fixem skalní bariéru, omrkli cestu nad ní a skvěle se aklimatizovali.

Cesta do C2 počtvrté a naposled!

První den třetí etapy se vítr konečně uklidnil, a to uklidnilo i nás, co se počasí týče. Čtvrtý den třetí etapy jsme se konečně postavili na vrchol Noshaqu cca kolem 12:00. Na něm nás chytla bouřka a občasné hromy nás tlačily z vrcholu. Naštěstí se jádro bouře stočilo pryč od nás a my jsme mohli chvíli posedět a udělat několik fotek.

Sestup byl, jak to říct…no prostě mlhavý a později taky dost „usněžený“, ale nefoukalo a to bylo hlavní. V pořádku jsme sestoupili do C3 a další den za stejně „bouřlivých“ podmínek až do BC. O dva dny později už jsme ládovali rýži v Qazi Dehu a popíjeli vodku, ano čtete dobře, popíjeli vodku s místními „vražednými muslimy“.

Expediční strava – dehydratované jídlo apod.

Jedná se o ryzí lezení ve vysokých horách, takže budete potřebovat téměř vše, co horská výbava nabízí včetně maček či cepínu. Dále lano, jistící prostředky (presa, HMSky, smyčky, friendy atd.), helmu. Mohou se hodit také trekové hůlky. Nutností je v létě a na ledovci opalovací krém a sluneční brýle.

Do Qazi Deh „taxíkem“ z Iskhashimu

Trek v malém Pamíru – Horní cesta ke Kashch Goz