Výstup na nejvyšší bod Kamčatky – sopku Klučevskou

Je tvořena velkým množstvím sopek, aktivních i již zaniklých.  Za tento velký počet může geologická stavba Kamčatky – pod ní se střetávají euroasijská a tichomořská geologická deska.

Velké množství sopek vytváří unikátní ráz krajiny. Kamčatka je jedním z posledních míst na Zemi, kde přírodu můžete najít v původním stavu. Řídké osídlení Kamčatky je jedním z hlavních důvodů zachování krásy přírody. Dalším důvodem je i poloha Kamčatky – východní část Ruska. Za dob SSSR ideální strategické místo blízko USA i Japonska. Kamčatka se stala základnou jaderných ponorek, balistických raket a další vojenské výzbroje. Díky tomu byla Kamčatka dlouho nedostupnou oblastí, do které bylo potřeba speciálního povolení. Až konec studené války a rozpad SSSR umožnily poznat krásy Kamčatky i turistům.

I dnes je Kamčatka turisticky zcela neprávem opomíjenou oblastí. Dodejme, že naštěstí. Turisté z USA a Japonska jsou v péči místních cestovních kanceláří a jejich návštěva je v duchu naložit – odvést – vysadit – vyfotit a zpět. Skupinky individuálních turistů zatím respektují přírodní bohatství a snaží se jej nepoškodit. Pokud se však uvolní administrativní bariéry a Kamčatka se dostane do hledáčků dalších cestovních agentur a turistů, může cestovní ruch Kamčatku zničit stejně jako jiné zajímavé oblasti.

Proto platí na Kamčatku čím dřív, tím líp. V  roce 2001  zažila Kamčatka útok českých turistů, a pokud bude tento trend dále pokračovat, zmizí kus kouzla z návštěvy sopečného poloostrova. A až zde bude stát první McDonald, bude třeba za nedotčenou přírodou letět na Měsíc.

Naše expedice

Samotná expedice se uskutečnila 30.7.-19.8.2001. S leteckou společností Pulkovo odlétáme z Prahy přes Petrohrad, Novosibisk, Chabarovsk do Petropavlovska – největšího města Kamčatky.

Po dvou dnech se vydáváme směrem na sever – nejprve do vesničky Esso, kde získáváme potřebné dokumenty – registraci na celý pobyt na Kamčatce. Esso je turitická vesnička – něco jako skanzen. Je zde možnost jízdy na koních, můžete vidět indiánské soubory, které předvádějí lidové tance a přibližují život ruských indiánů.

Náš cíl je ještě více na severu – okolí sopky Klučevské. Stopem přijíždíme do Kozyrevska, kde najímáme za 100 US náklaďák a loučíme se s civilizací. Příštích 10 dnů strávíme v divočině, kde kromě medvědů nepotkáme ani živáčka. Jen samotná jízda ruskou tajgou je zážitek. S batohy na zádech postupujeme severskou krajinou plnou sopečných kamenů. Otvírají se nám nádherné pohledy na okolní sopky – Tolbačik, Kameň.

Druhou noc spíme pod aktivní sopkou Bezymjannyj. Máme štěstí, její aktivita dosahuje vrcholu a my můžeme sledovat noční erupci lávy. Neuvěřitelný zážitek na celý život!  Druhý den je ještě dramatičtější, další výbuch sopky je mohutnější a přímo do míst našeho treku. Jen zaspání o dvě hodiny nám zachránilo život. Riskujeme a dál postupujeme místy, na která dopadaly kameny, prach. Další dny jsou ve znamení postupného výstupu do sedla mezi dvě nejvyšší kamčatské sopky – Kameň a Klučevskou.

10.8.2001 nejspíše jako první Češi stojíme na vrcholu nejvyšší sopky Euroasie, stále činné Klučevské. Nádherné výhledy jsou odměnou za namáhavý výstup. Následující den se kazí počasí, sestup do  vesničky Kluč se komplikuje. Nakonec po několika dnech, kdy dochází zásoby jídla i vody se díky opilým motorkářům dostáváme zpět k lidem.

Následuje přesun zpět do Petropavlovska a odlet z této „ohnivé“ země. O Kamčatce se vypráví jeden mýtus – kdo ji navštíví, nevydrží a přijede znovu. Musím říct, je to pravda. Pokud to bude jen trochu možné, vystoupím opět na letišti v Elisovu a  skloním se před krásou kamčatské divočiny.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Samotná expedice se uskutečnila 30.7.-19.8.2001. S leteckou společností Pulkovo odlétáme z Prahy přes Petrohrad, Novosibisk, Chabarovsk do Petropavlovska – největšího města Kamčatky.
Po dvou dnech se vydáváme směrem na sever – nejprve do vesničky Esso, kde získáváme potřebné dokumenty – registraci na celý pobyt na Kamčatce. Esso je turitická vesnička – něco jako skanzen. Je zde možnost jízdy na koních, můžete vidět indiánské soubory, které předvádějí lidové tance a přibližují život ruských indiánů.
Náš cíl je ještě více na severu – okolí sopky Klučevské. Stopem přijíždíme do Kozyrevska, kde najímáme za 100 US náklaďák a loučíme se s civilizací.

Přechod ostrova Olchon