Výstup na Mt. Arrowsmith v Strathcona Mountains v Kanadě

Vancouver Island je kanadský ostrov ležící logicky nedaleko samotného města Vancouver, který překvapí jak svojí rozlohou (téměř 500 km na délku), tak krásnou přírodou. Ostrov je velmi členitý a pobřeží zejména mezi kanadskou pevninou a ostrovem je plné dalších malých ostrůvků. Na Vancouver Island je možné najít několik pohoří, z nichž to ústřední nese název Strathcona Mountains. Hory zde dosahují nadmořské výšky kolem 2200 metrů nad mořem. Ovšem je nutné zohlednit jejich polohu u moře, což dokládá také jejich doslova vysokohorský charakter.

Mt. Arrowsmith (1820 m) – ostrovní klasika

Mt. Arrowsmith je dominantní hora tyčící se nad přístavem Port Alberni ležící na cestě do hlavní části Strathcona Mountains. Právě dopravní dostupnost z největšího ostrovního města Victoria z této hory činí nejpopulárnější lokalitu všech zdejších horolezců. Na Arrowsmith jsme se vydali již podruhé, první „dobytí“ vrcholu nám překazily nebezpečné zimní podmínky.

Na vrchol vede několik cest s různými technickými obtížnostmi. Tentokrát jsme zvolili klasiku – Judges Route, která je v létě dokonce pro extrémněji laděné sportovce běhatelná. My jsme to také vzali jako vždy sportovně, i když nám cestu znepříjemňoval sníh a led. Na 3,5km vzdálenosti horolezec na Arrowsmith nastoupá 1050 výškových metrů, to jsou slušné hodnoty. Bohužel ani na počasí jsme štěstí neměli – mlha, vítr a viditelnost cca na 2 metry.

Ve vyšších partiích lehké lezení, ale i přes pár ledových částí jsme to dali bez maček, které jsme pro jistotu měli v batohu. Dle průvodce nahoru 3 hodiny, 2 hodiny dolů. Naším tempem v zimních podmínkách to znamenalo 1:50 nahoru a 1:15 dolů. Pod vrcholem jsem několikrát přemýšlel, že mačky nasadím, ale v té vánici a zimě jsem na to neměl trpělivost. Vrchol se nám tentokrát podařilo dosáhnout, nicméně díky všudypřítomné mlze a sněžné vánici jsme z něj tolik potěšení neměli. Ale i takové jsou hory. Proto jsme na nic nečekali a rychle začali sestupovat dolů do bezpečí.

Mt. Albert Edward (2093 m) aneb na sněžnicích za jeden den?

Na druhý den jsme měli ambiciózní plán pokusit se o výstup asi nejznámější hory na ostrově, Mt. Albert Edward. Většina lokálních lidí nám tvrdila, že nemáme šanci dosáhnout vrchol v jednom dni v zimě. Jedná se o cca 32–35 km dlouhý trek, který je dle průvodce náročný v jednom dni i v létě, většinou se jde na těžko ve 2–3 dnech. My jsme byli ale odhodlání se o vrchol i v zimních podmínkách za jeden den pokusit. Budíček na 5:30 a ještě za tmy jsme vyrazili do metrových závějí na sněžnicích, v batohu mačky a cepíny pro vrcholové partie.

Pokud by vše šlo podle plánu, tak jsme počítali cca s 10–13 hodinovým výstupem a sestupem. Během několika hodin jsme se skrz hluboký sníh prošlapali zhruba do půlky výstupu a začali jsme být směrem k vrcholu hodně optimističtí. Naše nadšení umocnil fakt, že jsme narazili na stopy jiného borce na sněžnicích v protisměru, což nám následující kilometry dost urychlovalo cestu. Mysleli jsme si, že bivakoval u nedalekého jezera Circlet Lake, které leží přímo pod vrcholovým hřebenem Albert Edward.

Bohužel – o pár desítek minut později jsme se opět přesvědčili, jak jsou hory v zimě zrádné. Žádný jiný horolezec na sněžnicích tam před námi totiž nebyl – v mlze a hlubokém sněhu jsme zabloudili, udělali kruh a vraceli se po vlastních stopách k jezeru Helen McKenzie! Naše nadšení vystřídalo neuvěřitelné zklamání. Byli jsme naštvaní sami na sebe, protože nám bylo jasné, že jsme se touto chybou připravili o naši jedinou šanci dosáhnout toho dne vrcholu. Zašli jsme se tak cca 10 km a ztratili několik hodin, vrchol tedy už nepřipadal v úvahu. 45 km v horském terénu s 1000+ převýšením a hlubokém sněhu na sněžnicích bylo v jednom dni nad naše síly.

Náladu nám pozvedla skialpinistka Sonia, která sledovala naše stopy a v dobrém se naší chybě zasmála. Sonia nám tak alespoň poradila, že máme stále šanci ten den dosáhnout Cruickshank Canyonu, odkud by s trochou štěstí mohly být i v mlze skvělé výhledy. A to se nám skutečně o několik hodin později podařilo. Jen na několik minut se obloha otevřela a my jsme tak na chvilku měli šanci zahlédnout okolní štíty Strathcona Mountains.

Cesta zpět byla už jen bojem se sněhem, mlhou, zimou a později i tmou. Velkým štěstím bylo, že jsme mohli v hlubokém sněhu sledovat vlastní stopy, takže jsme po cca 30 kilometrech na sněžnicích a 9 hodinách treku zdárně dorazili zpět k autu. I když jsme tedy vrchol Mt. Albert Edward nepokořili, tak jsme zažili nezapomenutelný den v horách a odnesli si z nich mnoho nových zkušeností.

Návštěvu hor na Vancouver Island mohu opravdu jen doporučit. Samotný ostrov bývá v návštěvnosti trochu ve stínu Vancouveru a Whistleru, což je ovšem škoda. Menší počty návštěvníků jen umocňují krásu okolních hor.

Jedná se o zimní túru, takže základním předpokladem je teplé oblečení. V tomto případě ještě přibalit sněžnice, trekové hůlky s širokými kotoučky a není co řešit. Dále pak mačky a může se hodit také cepín. Termoska s horkým čajem taky přijde vhod.

Port Alberni

Skyline trail trek v kanadských Skalnatých horách