Výstup na Monte Roccandagia nedaleko Florencie

Pokud jste na dovolené někde v Lucce, v Pise či ve Florencii a rozhodnete se strávit nějaký čas v přírodě, dost pravděpodobně narazíte na národní park v Apuánských Alpách. Do parku můžete dojít z různých vesniček či městeček v Toskánsku. Pokud vyrazíte z Luccy a nejste autem, doporučuji využít Trenitalia,což je italská obdoba Českých drah. Oceníte je zejména ve chvílích, kdy chcete ušetřit. I tak vás lístek z Luccy vyjde na cca 10 euro.

Apuaánské Alpy  tvoří malý horský hřeben v severozápadním Toskánsku

Dělí se na jižní, severní a centrální. Vrcholy hřebenů nejsou nijak vysoké, nejvyšší  horou je Monte Pisanino, která má 1947 metrů. V celém národním parku najdete spoustu kempů, které jsou i celkem cenově příznivé. Blíž k vrcholům pak najdete bivakovací a turistické chaty (Rifugio). Asi Vás úplně nepřekvapí, že se v Italských horách anglicky ani česky nedomluvíte, takže doporučuji nějakou miniaturní italskou konverzaci s sebou, mohla by se hodit.

Z Vagli Sopra je potřeba dostat se do vesničky Campocatino, odkud nastupujete do hor. Campocatino se nachází pouze jeden kilometr od Vagli Sopra a  můžete zvolit hned několik cest. Nejzajímavější a určitě nejhezčí je lesní cesta , která začíná na konečné zastávce autobusu. Na tuto cestu byste už podle značení měli narazit, nicméně Apuánské Alpy nejsou tak dobře značené jako Slovenské Tatry, nebo jakékoliv naše turistické cesty, s tím nepočítejte.

Čímž chci říct, že se Vám klidně může stát, že místo cesty lesem se vrátíte na normální polňačku a budete pokračovat prostě po cestě. Takže od autobusu najdete na cestě bílé šipky, které pro Vás budou počátkem cesty do Campocatina. Od autobusové zastávky uvidíte značku, která Vás povede na silnici do Campocatina a vy se dáte přesně na druhou stranu. Potom už narazíte na značení, které Vás odkáže na cestu č. 177, po které už krásně dorazíte do kouzelné kamenné vesničky Campocatino, kde si budete dál volit trasu. Podle značení by cesta měla trvat přibližně 50 minut.

Campocatino je malá vesnička obklopená horou Roccandagi. Je tvořena kamennými domy, které dřív sloužily jako letní útočiště pro pastevce. Domy mají zpravidla dvě patra, kdy první patro sloužilo pro ovce a horní patro pro pastevce. Dnes jsou domy z velké části opravené a slouží jako letní chaty. Ve vesnici se nachází Il Rifugio, což by mohlo některé mylně navést, že se dá v Campocatinu ubytovat. Nedá. V tomto případě je rifugio pouze restaurace, kde si můžete zakoupit typické toskánské produkty a občerstvit se po cestě nahoru a nebo naopak dolů.

Ceny jsou zde příznivé, kafe za 1,20 € a pivo za 3 €, což je na italské poměry velice nízká cena. V Campocatino nenajdete žádný kemp. V případě nouze Vás místní obyvatelé nenechají utíkat zpátky dolů, ale jednu noc Vás nechají přespat na louce, která dřív sloužila jako pastviny. Z Campocatina vede několik turistických značek, takže několik cest, po kterých se můžete vydat. U všech značek najdete italsky napsáno, že pokud se chcete vydat na stezku toho a toho čísla měli byste mít s sebou horského průvodce. Osobně si myslím, že až takové opatrnosti není potřeba. Nejdelší značená cesta z Campocatina vede na Passo Sella a má trvat asi 3 hodiny.

Naše kroky vedou na Mont Roccandagia

Což je 1700 metrů vysoký vrchol, na který sice z Campocatina značená cesta není, ale dojít se na ni dá. Dojdete tedy v Campocatino k rozcestníku a dáte se po cestě č.177 k Passo Focolaccia. Začátek cesty začíná přes louku. Cesta je díky malému počtu turistů neprochozená a tráva Vám může sahat místy klidně do pasu. Některé značky mohou být zarostlé, takže je nemusí být zpočátku hned vidět. Po krátké části loukou dojdete do lesa, kde je již značení patrnější, jelikož tady není tak vysoký travnatý porost. V podstatě se asi nedá ani nikde špatně odbočit, po cestě už uvidíte jak vypadá těžba mramoru. Mramor se v Apuánský Alpách těží ve velkém. I Michelangelova nejznámnější socha Davida je údajně z mramoru z Apuánských Alp. Mramorové sochy potkáte po cestě všude, skoro každý dům ve vesničkách má nějakou svoji mramorovou sošku a některé dokonce svého malého Davida.

Části treku, které půjdete lesem, jsou poklidné a bude to oproti louce příjemná změna, jelikož nepůjdete přímo pod ostrým sluncem. Některé části jsou zajištěné ocelovými lany, někde možná zbytečně, jinde jistě opodstatněně. Stále pokračujete po červené značce k Passo Foccolacia. Ve chvíli, kdy vyjdete z lesa, projdete přes kameniště, pokocháte se otevřenými výhledy a ve chvíli, kdy najdete další cestu do lesa, uvidíte modrou značku po levé ruce. Modrá značka už nevypadá tak odborně, jako značky červené a cesta není nikde značená a to ani v mapě, nic méně na vrchol Vás s přehledem dovede.

Jak už bylo psáno, značky jsou často zarostlé a můžete je občas hledat lehce problematicky. Přesto že po cestě dost pravděpodobně nepotkáte moc turistů, tak tu určitě už před Vámi někdo šel. Cestou na vrchol Mont Roccandagia totiž není modrá značka skutečně moc patrná a právě proto asi předchozí cestovatelé pomáhali naznačit cestu naskládaným kamením. Takže u skoro každé modré značky najdete malou hromádku. Teď už Vás od vrcholu dělí pouze pár metrů. Až se prokoušete džunglí k hřebenu, přivítá Vás krásný otevřený výhled. Konečný hřeben není nijak dlouhý, ale tady už je skutečně nutno dbát zvýšené pozornosti.

Pro někoho tento výlet může mít i vadu na kráse…

Důvodem je, že ať chcete nebo ne, musíte s vrátit stejnou cestou. Až k rozcestníku, který Vás povede k Passo Foccolacia. Odtud se můžete vrátit zpátky na červenou a pokračovat k Passo Foccolacia, kde najdete bivakovací chatu Bivacco Aronte. U té můžete buď skončit a nebo pokračovat dál po červené cestě č.148 k Mont Tambura 1895 m. Po zdolání vrcholu u Mont Tambura můžete dojít až k Passo Tambura, kde je kousek za sedlem další bivakovaci chata. Samozřejmě zaleží na tom, v kolik hodin jste vyrazili a jaký je aktuální čas. Je možné odtud pokračovat dál po cestě 35, na které narazíte po krátkém úseku na cestu 147. Ta Vás zavede do Campocatina. Nic méně na této cestě je již kratký feratový úsek, takže je potřeba s sebou mít vybavení.

Pokud teda vybavení nemáte a nemáte ani čas, je potřeba se do Campocatina vrátit stejnou cestou. V Apuánských Alpách můžete samozřejmě strávit víc dní, ale mimo kempy se zde stanovat nesmí. Po cestě je však skutečně poměrně dost turistických chat i bivaků.

Doporučené mapy

101/102 – Alpi Apuane, M. Pisanino, M. Sumbra, Massa, Carrara, Marina di Pietrasanta, M. Tambura, P.zo d’Uccello, Pania d. Croce e altre cime

Obvyklé vybavení pro trekování jako například pohorky, trekové hůlky apod. V létě nezapomenout na opalovací krém a sluneční brýle.

Jako záchytný bod Vám poslouží městečko Castelnuovo di Garfagnana, od Florencie a Modeny je to 120 km, od Pisy 65 km a od Luccy 45 km.
Castelnuovo di Garfagnana je historické městečko, které má zhruba 6000 obyvatel a je hlavním městem oblasti Garfagnana. Město je turisticky poměrně oblíbené. Pro Ty z Vás, kteří se budou dopravovat tak nějak všelijak, je toto místo důležité kvůli tomu, že Vám odtud pojede autobus do Vagli di Sopra, vesnice, která bude výchozím místem nástupu do hor. Úplně jednoduché to ale nebude, jelikož autobus odtud jede pouze jednou denně a to ve 12:35 v době prázdnin. Ve školní rok jezdí autobus dvakrát denně, druhý spoj jede někdy kolem páté hodiny večer.
Autobusové nádraží je v centru města, což je od vlakového nádraží cca 15 minut, s čímž je třeba počítat při zjišťování dojezdů vlaků. Pokud tedy tento autobus nestihnete, nezbývá než zůstat ve městě a porozhlédnout se tu. I zde můžete navštívit jak apuánský park, tak historické centrum města, na informacích se domluvíte bez problému a poskytnou Vám i miniaturní mapu, takže o zábavu nebudete mít nouzi ani tady. Je zde několik hotelů, ale i kemp, který se nachází hned u vlakového nádraží, to pro případ, že budete nuceni využít přespání. Kemp má velice dobré zázemí.
Nicméně pokud jste v časové tísni a chcete se dostat do Vagli Sopra i přesto, že jste autobus nestihli, tak je tu další varianta. Je možné jet vlakem do vesnice Poggio, odkud jede autobus do Vagli Sopra v sedm hodin večer. A nebo je tu poslední varianta, a to dojít prostě pěšky. Vagli Sopra je od Castelnuova necelých 19 km. Bohužel se nedá napojit na nějakou cestičku lesem a tak nezbývá než vyrazit po silnici, a možná doufat, že někdo zastaví. Cesta je sice poměrně nudná, ale je to lepší varianta než sedět někde na nádraží čtyři nebo pět hodin.
Těsně před Vaším cílem dojdete k jezeru Lago di Vagli, odkud jsou vidět jak město Vagli di Sopra, tak Vagli di Sotto. V tuhle chvíli se začne poměrně nudná cesta měnit a člověk se začíná těšit. Jezero je skutečně obrovské a tak chvíli potrvá než kolem něho projdete, ale teď už konečně vidíte na vrcholky hor. Pokud dorazíte v pozdějších hodinách, doporučuji cestu ukončit právě ve Vagli di Sopra, kde se dají najít jak kempy, tak hotely. Je zde sportovní kemp, pořádájící trekové túry, ke kterým se tedy můžete přidat, pokud nemáte chuť trekovat sami.

Výstup na nejvyšší vchol Apuaánských Alp – Monte Pisanino (1945 m n. m.) může bý dalším rozptýlením klasické „válecí dovolené“.