Výstup na Mauna Loa na Havaji cestou Mauna Loa Trail

Mlžné probuzení

Probouzím se do šedivého rána. Mrholí. V jinak útulném kempu Namakani Paio je ještě klid. Mlha se převaluje mezi stromy a znemožňuje větší viditelnost. V této návětrné části ostrova je to typické počasí. Severovýchodní větry denně přinášejí oblaka, jež se zastaví teprve o hory. Je zde podstatně větší množství srážek nežli na jihozápadní části ostrova, jenž se naopak vyznačuje převážně slunečným počasím. To platí pro ostrov „Big Island“ nebo-li „Hawaii“, stejně jako i pro ostatní havajské ostrovy.

Je šest hodin. Dnes vstávám s východem slunce. Mám naspěch. Mým cílem je zahájení výstupu na nejmasivnější horu světa – „Mauna Loa“. Uvažujeme-li výšku této sopky ode dna oceánu, dosahuje 10 165 m a byla by po Mauna Kea, nejvyšší havajské sopce nacházející se v blízkém sousedství, druhou nejvyšší horou světa. Objem horniny tvořící horu dosahuje objemu 18 000 kubických mil. Po krátké snídani pod přístřeškem vybaveným i krbem skládám stan a odcházím. Opouštím kemp ve kterém můžete sedm nocí zdarma tábořit a jdu k asi kilometr vzdálené křižovatce. Zde se od jediné silnice vedoucí kolem ostrova odděluje úzká vyasfaltovaná cesta zvaná „Mauna Loa Strip Road“. Jde o 22 kilometrů dlouhou slepou silničku. Přestože provoz zde je nulový, spoléhám na to, že mě někdo sveze.

Cesta se zpočátku trochu vlní, ale nadmořská výška neroste. Viditelnost stále zhoršuje trvající mlžný opar. Asi po čtvrthodině mi zastavuje mladá Japonka. Přistěhovala se před několika lety ze sousedního ostrova Maui, na kterém pro ni již začínalo žít příliš mnoho lidí. Přestože Big Island je ostrovem větším nežli ostatní havajské ostrovy dohromady a má nejmenší hustotu osídlení, i zde v posledních letech populace rychle roste. Japonečka již po třech kilometrech zastavuje. Jejím cílem je místní Kipuka Pualulu – ptačí přírodní rezervace. Přede mnou je ale dlouhá cesta a tak se musíme rozloučit. V současnosti se odhaduje, že každý rok se na ostrovy „zavleče“ dvacet nových zástupců fauny a flory. Na devadesát procent jich je dnes na ostrovech cizorodých. Dříve uchycení jednoho nového druhu trvalo přibližně 30 tisíc let. Z něho se pak vyvinuly nové druhy, přizpůsobené místním klimatickým podmínkám. Proto se naopak velký počet původní havajské fauny a flory nevyskytuje nikde jinde na světě. V místě ptačí rezervace se již tak úzká silnice mění v cestu širokou tak pro jedno auto. Začíná prudce stoupat. Podle přísloví „odvážnému štěstí přeje“ mi zastavují manželé ve středním věku. Před odchodem do práce si vyjeli na ranní procházku do přírody. Jak zjišťuji, mám opravdu velkou kliku. Silnici téměř nikdo jiný nepoužívá. Proto se také rozhodli, že mě hodí až na konec cesty k „Mauna Loa Look Out“.

Mauna Loa Look Out

U tohoto výchozího bodu není žádný zdroj vody. Sice mám ve výbavě tablety na úpravu přírodní vody, ale zde není žádná. A tak jsem rád, že jsem ušetřil nejen čas, ale i ty dva litry vody, které jsem si vzal. Bez nich bych se musel pravděpodobně vrátit.Zde ve výšce 2031 m začíná turistická stezka vedoucí až na vrchol hory zvané také „plochá hora“. Stezka není strmá, naopak jde o velice pozvolný výstup dlouhý 32 kilometrů. První záchytný bod v podobě chaty ve výšce 3059 m je vzdálen 12,1 kilometrů. Zde plánuji přečkat noc. Rozhodl jsem se tak po konzultaci s rančerem v informačním centru Volcano National Park.

Pro vícedenní výstup na tuto horu je potřeba se zaregistrovat. Registrace je zdarma a dostanete tak i povolení přespat v chatkách na hoře postavených.Pouze několik set prvních metrů vede stezka mezi keříky. S přibývajícími metry se ale vegetace rychle zmenšuje až mizí úplně. Jsem nad mraky i mlžným oparem jenž mi brání ve výhledu k úpatí hory. Až v dálce za ní se modrá nekonečný Pacifik s typickým zaoblením Země. Je to nádhera. Sluníčko začíná pálit ostošest. Při pohledu vzhůru poprvé spatřuji vrchol hory. Celá hora má velice pozvolný oválný tvar. Potkávám mladého Němce. Vedle sdělení, že jsem jediný, koho za dva dny viděl, získávám velice důležitou informaci. V mém dnešním cíli – Pu´u ´Ula´ula (Red Hill) Cabin je voda. Oddychuji si. Podél celé mé plánované čtyřdenní trasy jsou pouze dvě místa, kde je šance získat vodu. Jde o dešťovou vodu jež se chytá do sudů ze střech chatek. Vodu máte šanci získat pouze v případě, že ji návštěvníci od posledního deště před vámi všechnu nezužitkovali. Po této radostné zprávě pokračuji s klidem dál. Na obzoru spatřuji kopce z červeně zbarvené lávy. Odhaduji, že v těch místech již musí být chatka. Po další půlhodince pochodu se pouhých pár metrů přede mnou v malinkém údolíčku opravdu objevuje útočiště. První etapa mi trvala čtyři hodiny.

Red Hill Cabin – první noc

Nejdříve ze všeho naplňuji prázdné lahve dešťovou vodou ze sudu a pomocí tablet ji upravuji. Chatka je nádherná, vybavena asi osmi palandami a stolem. Je umístěná v dolíku na závětrném místě. Nedaleko chaty jsou z lávových hrud vytvořeny zdi tvořící závětří pro dva stany. Mně se ale nejvíce zamlouvá sluncem vyhřáté místečko přede dveřmi. Suším zde spacák a pročítám knihu záznamů, jež jsem v chatce našel. Nejvíce zápisů zde mají vedle Havajců návštěvníci z Aljašky. Nejčastější postřeh pisatelů se týká výjimečnosti této hory. Nemůže existovat člověk, na kterého by hluboce nepůsobila. Působí i na mne, a to ještě zdaleka nejsem na jejím vrcholu. Je zde téměř pořád absolutní ticho. Žádní ptáci, žádní savci, žádná vegetace, ani živáček….

Znenadání se ne severním obzoru mraky rozplynuly a já spatřil sousední sopku, již zmiňovanou Mauna Kea – nejvyšší havajskou horu. Jejích vrchol je bez oblak více než 330 dní v roce. Proto je zde umístěna observatoř a několik obřích hvězdářských dalekohledů.

Se západem slunce se vzduch velice rychle ochlazuje. Noční pozorování hvězdné oblohy je úchvatné, protože široko daleko není větší zdroj umělého světla a obloha je jasná. V těchto zeměpisných šířkách je již vidět i Jižní Kříž. Teplota ale klesá až k mrazu a tak se brzo uchyluji zpět do chatky, do spacáku a usínám…

V knize záznamů téměř bez výjimky všichni opěvovali nádheru zrození nového dne. A tak i já se se šestou hodinou šplhám na vrcholek Red Hill. Obloha je ještě tmavá a vládne naprosté ticho. Pouze na východním horizontu se černá pozvolna proměňuje přes všechny odstíny modré až k žluté… Názornější ukázku zaoblení Země jsem ještě nepozoroval. Při tomto pohledu není vidět jiný sebemenší vrcholek. Jen „plochá hora“ lemovaná pruhy mlžného oparu, širého Pacifiku a svítáním na horizontu. Vycházející slunce postupně ozařuje pestré lávové formace jejichž zatím prodloužené stíny celou podívanou umocňují. Celé to trvá asi tak patnáct minut a pak již promrzlý utíkám zpět do chatky.

Ke kráteru

Rychle si vařím snídani a vydávám se na pochod. Dnes mě čeká nejdelší úsek – 19 kilometrů neustálého stoupání k Mauna Loa Cabin na východním okraji vrcholového kráteru. Červená láva se jen pár metrů za Red Hill Cabin mění v šedou až černou. Na Havaji se vyskytují dva typy lávy, jež mají shodné chemické složení ale liší se vzhledem. Tato forma lávy záleží na teplotě a obsahu plynů při jejím vzniku. Teplejší a na plyny bohatší je forma Pahoe-hoe, jež se vyznačuje hladším a tvarově chudším povrchem. Naopak forma ´a´a je velice drsná, kostrbatá a tvoří bizarní formace. Na starší lávu působí celá řada dalších vlivů jako její stáří, klimatické podmínky, střídání teplot, voda, vítr…. Červená láva bývá staršího data nežli černá a šedá.

Na většině stezky se lze orientovat podle vyšlapaných stop kde láva je jakoby obroušená a zametená. Oficiálně je stezka vyznačená pomocí lávových mohyl. Padne-li však mlha, je lepší zastavit a popřípadě i postavit stan a počkat až mlha opadne. V tomto moři lávy neexistuje téměř žádný záchytný bod a lidé se už i na této hoře ztratili. V již zmiňované knize záznamů jsem četl, jak dotyčný musel u každé značky čekat i několik minut, nežli spatřil sousední a mohl pokračovat v chůzi. Jiný turista byl nucen přenocovat na stezce.

Mně naštěstí počasí přeje i dnes. Obloha je bezmračná. V některých místech se láva mění až v písek. Míjím jeden z vulkanických kuželů jenž ještě vloni, když tu byla kamarádka, chrlil kouř. Dnes prozatím poklidně spí. Po pěti hodinách a dvaceti minutách chůze, zpestřené několika přestávkami, konečně dosahuji křižovatky stezek na severním okraji kráteru zvaném North Pit.

Chata v nedohlednu

Slunce již opět nelítostně pálí. Po půlhodince odpočinku se vydávám na poslední dnešní úsek. Úsek dlouhý 3,4 kilometry vede zpočátku kráterem a poté podél jeho východního okraje. Stezka vede po členitějším povrchu. Únava mě nutí dělat přestávku ani ne po hodině chůze. Poslední kilometry chatku nedočkavě vyhlížím a netrpělivě očekávám její zjevení se s každým dalším krokem. Mauna Loa Cabin je přibližně na úrovni poloviny kráteru. Dosahuji jí po celkem sedmi hodinách pochodu.

Nadmořská výška 4039 m je nižší nežli na protějším okraji kráteru, kde dosahuje hora svého vrcholu v 4169 m. Sdílím pocit, že údajné poslední „dvě míle“ asi nejsou dvě míle ale více. Uchvacující je pohled z kadibudky přímo do kráteru, z něhož i nyní stoupají sloupce jedovatých výparů.

Prvním úkonem je opět načerpání vody. Bohužel zde je značně horší kvality. Voda je silně nažloutlé barvy. Bylo by vhodnější použít filtr, jenž by vodu také pročistil. Já mám ale pouze tablety. Rozhoduji se pít co nejméně…

Po listování zápisky návštěvníků a krátkém odpočinku se procházím po blízkém okolí. Nejzajímavější ale asi je pozorování samotného kráteru. Přestože opravdový vrchol sopky je na jeho druhé straně, rozhoduji se, že se k němu nevypravím. Přeci jen pociťuji únavu a takovýto výlet by mi prodloužil pobyt na této hoře o celý den. Nepříjemným zjištěním je stav mých trekingových bot. Drsný povrch lávy působí jako brusivo a tak podrážka u ne zrovna nových bot se začíná rozpadávat.

Samota, jež mě provází od setkání s Němcem, trvá i na vrcholu hory. I druhou noc spím v chatce sám. Noční obloha poskytuje opět nádhernou podívanou. Východ slunce se mi ale popravdě řečeno více zamlouval u Red Hill Cabin, kde díky větší pestrosti lávových formací poskytoval bohatší podívanou.

Zpět k civilizaci

Cestu zpět do civilizace mám naplánovanou po Observatory trail. Tato stezka je od Mauna Loa Cabin k observatoři na severním svahu dlouhá něco málo přes deset kilometrů. Je o něco strmější. Od observatoře (3399 m) vede zpět k civilizaci vyasfaltovaná cesta dlouhá dalších 30 kilometrů. Jak se dozvídám z informačního letáku, v observatoři není zdroj žádné vody. Proto s radostí naplňuji nepříliš dobrou vodou dvě litrové lahve jež v chatce nacházím. Tím získávám na cestu celkem čtyři litry, což by na dva dny pochodu v nouzi mohlo stačit.

Sestup zahajuji opět krátce po východu slunce. Na lávě je patrná námraza. Obloha je ale opět blankytně modrá a vzduch se velice rychle otepluje. O hodinu později již je vedro jako předešlého dne. První „dvě“ míle při zpáteční cestě překonávám rychleji nežli jsem očekával. Na Observatory trail se dostávám na křižovatce u North Pit. Vrchní část stezky je velice zajímavá a jsem rád, že se nevracím stejnou cestou. S pokračujícím poklesem se mi otevírá nádherný výhled na severní část ostrova se sopkou Mauna Kea a na severozápadním obzoru mohu vidět na sousedním ostrově Maui sopku Haleakala. Po několika kilometrech stezka začíná křižovat „emergency road“. V případě nouze by ji měl využít terénní vůz. Když na ni tak ale hledím, nedovedu si moc dobře představit, jak by se po ní mělo dát jet. Potkávám mladou dvojici Japonců směřujících na vrchol. Po necelých pěti hodinách dosahuji observatoře. Stojí před ní pouze auto japonských turistů. Protože vodu ještě mám, rozhoduji se neobtěžovat a pokračuji po již asfaltové cestě ve svém sestupu.

Nekonečná cesta

Okolní láva ztrácí na pestrosti. Jde o nekonečné moře černě zbarvené lávy formy Pahoe-hoe. V ní se moje cesta vlní a já nespatřuji její konec. Asi po dvou hodinách mě míjí auto. Jede v ní starší pán pravděpodobně s vnukem. Když mě po další hodině míjí, snažím se je stopnout. K mému překvapení, asi jsem hodně naivní“ se neobtěžoval vůbec zastavit. Bylo to jediné auto, které tu za tři hodiny projelo. Nezbývá, nežli pokračovat v chůzi. Díky monotónnosti okolí a mému vědomí, že se teprve přibližuji k polovině, mě zmáhá únava. Zastavuji u jednoho z mála míst, kde by šel postavit stan. Uvědomuji si, že do západu slunce se k civilizaci nedostanu. A tak je lepší zůstat zde, kde mohu přečkat chladnou noc ve stanu. Vleže na silnici odpočívám a medituji. Asi po další půlhodině jede auto směrem k observatoři. Když je u mne, nabízí mi při zpáteční cestě svezení. S upřímným „díky“ přijímám. Nashledanou někdy příště magická horo……

Cestování po Hawaii

Mezi ostrovy

Mezi havajskými ostrovy se až na jednu výjimku – Maui-Molokai létá. Spojení zajišťuje letecká společnost Hawaiian Airlines. Nejsnadnější je koupit si tzv. „kupóny“. Množstevní slevu jsem nedostal. Dle místních zdrojů se nejlevněji dají koupit v China Town v Honolulu. Kupón za $63 byl nejlevnější co jsem našel. Tyto letenky jsou jednosměrné, otevřené, nevratné a nepřenosné. Není třeba si místo rezervovat, protože při mých šesti letech jsem vždy odletěl do dvou hodin po příchodu na letiště.

Po ostrovech

Většina turistů si půjčí auto. Půjčovny jsou hned na letišti. Kromě ostrova O’ahu, jenž je nejosídlenější, se na ostatních třech hlavních ostrovech dá v pohodě cestovat stopem. Je to snadnější nežli v Evropě. Stopují i místní protože na ostrovech mimo O’ahu veřejná doprava téměř neexistuje. Celkem pětkrát se mi stalo, že mi zastavilo auto aniž bych stopoval.

Pro nocování v chatách je potřeba permit, který se zdarma vydává v informačním středisku v národním parku Hawaii Volcanoes.

Chaty – Red Hill Cabin, Mauna Loa Cabin

Platí zásada, že „všechny pláže patří lidem“. Proto, s výjimkou Hanauma Bay, je přístup k nim zdarma. Někdy potřebujete pro stanovaní permit vydávaný většinou „Department of State Parks & Forest“, v národních parcích, v informačním centrech, či správcem pláže. Permit se vydává zdarma

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. Nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále věci na vaření a nocování.

Mauna Loa leží na největším havajském ostrově Big Island neboli Hawaii. Havajské ostrovy patří USA a proto je pro jejich návštěvu nutné americké visum. Na ostrově jsou dvě letiště u měst – Hilo a Kailua Koa. Letecké spojení je s Honolulu a Los Angeles.

Výstup na sopku Mauna Loa na Havaji cestou Observatory trail