Výstup na Kom Vasojevićki v pohoří Komovi

První krůčky k horám

Téměř každý turista, který k tomuto ne rozsáhlému vápencovému pohoří s nejvyšším vrcholem Kom Kučki (2487 m n. m.) míří, považuje za svůj výchozí bod sedlo Trešnjevik(1573 m n. m.), které nás buď přivítá při příchodu z Bjelasici, nebo při vystupování z dopravního prostředku (automobil, autobus), který nás svezl buď z Kolašinu od západu, či Andrijevice od východu. Tak jako tak odtud pokračuje naše cesta už jen (či zase) pěšky. Pozitivní je, že náš následující cíl – louky Štavna a stejnojmenná osada přímo na úpatí pohoří – není vůbec daleko! Zhruba po 3 kilometrech chůze po lesní či polní cestě se nám otevře nádherný výhled na celý hřeben Komovů a louky pod nimi, kde strávíme několik následujících dnů. Okolo cesty začnou přibývat salaše a nakonec dorazíme až k občerstvovacímu stánku – kiosku – budce, která je takřka ve středu celého Štavna (1706 m n. m.) a disponuje pětihvězdičkovým výhledem.

Tento stánek provozuje velmi milý muž středních let, který se o všechny baťůžkáře stará se vší péčí a dokonce je možné nechat u tohoto stánku na louce rozdělaný stan se všemi věcmi a vyrazit tak zcela na lehko. Věčně usměvavý stánkař (omlouvám se mu na dálku, že jsem zapomněl jeho jméno!) ručí, že se nic neztratí a v tomto malebném koutu, kde se okolo vás prohání koně, ovce, nad původními salašemi se tyčí majestátní vrcholy Komovů a do toho zde přímo vedle sebe máte vydatný pramen s vodou, se není třeba o své věci strachovat. Důvěra stoupne po ochutnání lahvového piva přímo vychlazeného v tomto prameni. Ti nejšťastnější z turistů pak možná narazí dokonce na ochotné místní obyvatele sídlící nedaleko, kteří jim půjčí „volnou chatku“, ve které můžou pár dní přebývat a žít. Pod horami na malebných loukách Štavna je možné opravdu všechno.

Komy

Vidíme zde na vlastní oči, že pohoří Komovi tvoří víceméně 3 Komy – Vasojevićki, Kučki a Ljevoriječki, turisticky dostupné jsou však pouze první dva, poslední z Komů je již skoro horolezeckým podnikem (odposlechnutá informace). V průvodcích se můžeme dočíst zajímavou historii této lokality, kterou vlastnily různé rody – Vasojevićki či Kučki atp., ale tyto skutečnosti zde nebudu tlumočit. Na žádný z přístupných vrcholů celého pohoří se nevyplatí začít stoupat odpoledne. Túry jsou to poměrně náročné na převýšení, a tak zaberou povětšinou celý den, či jeho podstatnou část. Dobré počasí je samozřejmě základem, osobně doporučuji za špatného počasí (zejm. mlha) o výstupech pouze přemýšlet a snít, nikoli je realizovat! Důvodem je místy velmi špatné značení (ačkoli se poslední dobou v Černé hoře hojně přeznačuje) a členitý – náročný terén. Naše túry začneme pěkně popořadě.

Kom Vasojevićki

Nejbližším nám dosažitelným vrcholem je Kom Vasojevićki (2461 m n. m.). Zanecháme tedy naše věci bez větších obav u občerstvovacího stánku a vyrazíme s chutí po prašné cestě asi kilometr k úpatí celého Komu, které vidíme již od počátku putování. Nezačneme však naivně stoupat kolmo vzhůru po úpatí po zdánlivě vyšlapané cestě (ta je od všudypřítomných borůvkářů), musíme zabočit vpravo a traverzovat kamenný splaz. Teprve po několika stech metrech začne vyšlapaná cestička prudce stoupat vlevo nahoru do svahu. Místy budeme mít dojem, že stoupáme až moc prudce, ale nemějte obavy – jste v Komovech, a tak to tu zkrátka je. Pozor dejte, ať neposíláte svým kamarádům pod vámi do hlav kameny! Cesta je místy nepříjemná, příležitostí k pořádnému oddechu moc nemáme, až téměř ve dvou třetinách cesty, kdy se dostaneme do sedla pod posledním stoupáním a samotným vrcholem.

Zde také narazíme na náhrobek a máme možnost si se zemřelým připít z plastového panáka trochou silné rakije. Prudce vystoupáme další metry a dostaneme se za hranu kopce, po kterém od počátku stoupáme a kam nevidíme. Otevřou se nám vzdušné pohledy pod nás i na mohutnou kolmou stěnu s vrcholem Komu Vasojevićki. V tomto místě buďme z celé cesty asi nejopatrnější, je třeba si hlídat dobré našlápnutí, abychom neujeli. Ale není to tak hrozné, jak se zdá. Odtud je na vrchol Komu Vasojevićki už jenom kousek a na jeho vršku se nám otevře nádherný pohled a odvrácená tvář tohoto Komu – směrem ke Štavnu padá sice kolmými srázy, na jeho vrcholu jsou ale krásné louky. Pozor – vyfotit se musíme u kamenného mužika, kříž s Kristem vrchol netvoří. Vychutnáme si nádherné pohledy zpět na louky Štavna, do Albánie, na Bjelasicu, pohledu rozhodně neuniknou ani dva majestátní Komy naproti nám, které jsou takřka na dosah. Lze se projít pár set metrů po hřebeni Komu Vasojevićki za dalšími výhledy a pohlédnout na zítřejší cestu. Trasa zpět vede stejnou cestou, buďme velmi opatrní na místy ujíždějící kameny pod nohama. Útrapné klesání si můžeme zpříjemňovat myšlenkou na vychlazené pivo či nealko, u kterého nás čeká přemítání o dnešních zážitcích při pohledu zpět nahoru na vrchol. Pravděpodobné je, že se s našimi zážitky budeme moct ve Štavnu podělit s nově příchozími českými či slovenskými turisty.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Do sedla Trešnjevik autobusem či autem.

Okruh v NP Durmitor a výstup na Bobotov Kuk