Výstup na Kom kučki v pohoří Komovi

První krůčky k horám

Téměř každý turista, který k tomuto ne rozsáhlému vápencovému pohoří s nejvyšším vrcholem Kom Kučki (2487 m n. m.) míří, považuje za svůj výchozí bod sedlo Trešnjevik(1573 m n. m.), které nás buď přivítá při příchodu z Bjelasici, nebo při vystupování z dopravního prostředku (automobil, autobus), který nás svezl buď z Kolašinu od západu, či Andrijevice od východu. Tak jako tak odtud pokračuje naše cesta už jen (či zase) pěšky. Pozitivní je, že náš následující cíl – louky Štavna a stejnojmenná osada přímo na úpatí pohoří – není vůbec daleko! Zhruba po 3 kilometrech chůze po lesní či polní cestě se nám otevře nádherný výhled na celý hřeben Komovů a louky pod nimi, kde strávíme několik následujících dnů. Okolo cesty začnou přibývat salaše a nakonec dorazíme až k občerstvovacímu stánku – kiosku – budce, která je takřka ve středu celého Štavna (1706 m n. m.) a disponuje pětihvězdičkovým výhledem.

Tento stánek provozuje velmi milý muž středních let, který se o všechny baťůžkáře stará se vší péčí a dokonce je možné nechat u tohoto stánku na louce rozdělaný stan se všemi věcmi a vyrazit tak zcela na lehko. Věčně usměvavý stánkař (omlouvám se mu na dálku, že jsem zapomněl jeho jméno!) ručí, že se nic neztratí a v tomto malebném koutu, kde se okolo vás prohání koně, ovce, nad původními salašemi se tyčí majestátní vrcholy Komovů a do toho zde přímo vedle sebe máte vydatný pramen s vodou, se není třeba o své věci strachovat. Důvěra stoupne po ochutnání lahvového piva přímo vychlazeného v tomto prameni. Ti nejšťastnější z turistů pak možná narazí dokonce na ochotné místní obyvatele sídlící nedaleko, kteří jim půjčí „volnou chatku“, ve které můžou pár dní přebývat a žít. Pod horami na malebných loukách Štavna je možné opravdu všechno.

Komy

Vidíme zde na vlastní oči, že pohoří Komovi tvoří víceméně 3 Komy – Vasojevićki, Kučki a Ljevoriječki, turisticky dostupné jsou však pouze první dva, poslední z Komů je již skoro horolezeckým podnikem (odposlechnutá informace). V průvodcích se můžeme dočíst zajímavou historii této lokality, kterou vlastnily různé rody – Vasojevićki či Kučki atp., ale tyto skutečnosti zde nebudu tlumočit. Na žádný z přístupných vrcholů celého pohoří se nevyplatí začít stoupat odpoledne. Túry jsou to poměrně náročné na převýšení, a tak zaberou povětšinou celý den, či jeho podstatnou část. Dobré počasí je samozřejmě základem, osobně doporučuji za špatného počasí (zejm. mlha) o výstupech pouze přemýšlet a snít, nikoli je realizovat! Důvodem je místy velmi špatné značení (ačkoli se poslední dobou v Černé hoře hojně přeznačuje) a členitý – náročný terén. Naše túry začneme pěkně popořadě.

Kom Kučki

Tato túra je docela náročná. Pokud však vše půjde podle plánu, staneme na nejvyšším vrcholu celého pohoří. Vyrazíme první kilometr stejnou cestou jako zde. U úpatí prvního Komu však pozor, nedáme se stejnou cestou, ale tou o několik metrů pod ní. Ta překonává nejen první kamenný splaz, traverzuje pod celou šíří prvního Komu až do dalšího, většího splazu. Cestu nelze ztratit, vyšlapaná je hodně, uhnout není kam a v „kamenolomech“ jsou také pěkné cestičky. Dostaneme se na rozcestí mezi všemi Komy, tzv. Medukomije (1850 m n. m.). První třetinu cesty máme za sebou, nyní začneme už opravdu stoupat, cesta se line mezi Komem Vasojevićki a Kučki, a tak nyní vidíme srázy hřebene Vasojevićky pěkně zespoda.

Dostaneme se do dalšího sedla s rozcestníkem – 2117 m n. m. a prudce zabočíme vpravo nahoru. Při následném stoupání si uvědomíme, že za špatného počasí i deště bychom se zde snadno ztratili a možná i přišli k úrazu. Často se nám značka ztrácí a terén začne být místy riskantní – několik snadných lezeckých pasáží (max. I-II UIAA), avšak s řádnou expozicí. Zdatný turista si však nezadá. Posledních 150 výškových metrů je nejnáročnějších – nejen, že je zde možnost vážného pádu z hřebene za silného větru a nepozornosti, obezřetní musíme být i na kameny pod nohama kamarádů nad námi. Pokud však zachováme klidnou hlavu, zanedlouho oslavíme úspěch na nádherném vrcholu i s krabičkou 2487 metrů vysoko. Nyní si již stačí vychutnat výhledy na včera dosažený Kom Vasojevićki, do Albánie a blízkého okolí, ale i na pouze stovky metrů vzdálený vrchol Komu Ljevoriječki, sami však z vrcholu uvidíme, že cesta na něj nebude žádnou procházkou v růžové zahradě. Nesmíme zapomenout, že úspěšně dosažený vrchol můžeme oslavit až po návratu do tábora, takže ani při zpáteční cestě nelze nebýt nepozorný a musíme rozmýšlet své kroky. Po návratu do sedla v 2117 m n. m. se vrátíme na pohodlnější cestu a ta nám na louky Štavna uteče jako voda.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Do sedla Trešnjevik autobusem či autem.

Výstup na Kom Vasojevićki v pohoří Komovi