Výstup na Kizlar Sivrisi

Nádherné hory se v Turecku zvedají za všemi přímořskými letovisky. Jedná se o jižní hřebeny pohoří Taurus, které nezřídka přesahují výšku tří tisíc metrů. K nejlépe dostupným patří masív Bey Daglari, jehož nejvyšší vrchol Kizlar Sivrisi (3070 m) je skutečnou korunou někdejší starověké Lýkie. Tato nádherná přírodní lokalita leží necelou hodinku jízdy od známého prázdninového městečka Kemer. Jedná se o krasové vápencové pohoří, jenž má podobný charakter jako pohoří Ak Daglari na západní straně antické Lýkie, od kterého jej odděluje průsmyk Avlanbeli Geçidi (1090m).

Pohoří Bey Dagalri tvoří souvislá a těžko prostupná hradba hor, jejichž zasněžené vrcholy je možné často spatřit až od přístavu Antalya. Strmé svahy některých částí tohoto masívu využívají k seskokům vyznavači paraglidingu. Přestože jde o lokalitu ležící hned za humny velkých přímořských letovisek, zájem zahraničních turistů o toto nádherné pohoří je zatím minimální. Přitom tato horská oblast nabízí přinejmenším stejně atraktivní terén jako mnohá přetížená horská centra ve Španělsku nebo v Itálii. Asi nejvíce se Bey Daglari podobá českým turistům dobře známému pohoří Olympos v Řecku. Pohyb v přírodě tu však není nijak omezen a stan si můžete postavit, kde se vám zamane.

Svahy vrcholu Kizlar Sivrisi (též Kizlarsivrisi) pokrývají cedrové a borové lesy, v nejvyšších partiích kvete brzy na jaře kolem roztávajícího sněhu vzácná květena. V přilehlých údolích se nacházejí horská jezera či plesa, z nichž většina vzniká při jarním tání sněhu a koncem sezóny mizí. Výchozím bodem pro výstup na vrchol Kizlar Sirvisi může být vesnice Arif nebo sousední Çatalar. Obě leží na silnici spojující přístav Finike s městem Elmali. Výstupová trasa nejprve stoupá lesnatým údolím Camcukuru, jež se pozvolna mění v úzkou soutěsku. Cesta je poměrně exponovaná a v létě ji může značně znepříjemnit horké počasí. Je proto třeba mít s sebou dostatečné zásoby vody.

Orientace v terénu není místy snadná, proto stojí za úvahu najmutí některého vesničana jako průvodce – alespoň na část trasy. Pokud cestujete ve skupině nepřijde to ani příliš draho. Žádná spolehlivá mapa pohoří zatím bohužel neexistuje. S trochou odvahy lze však použít mapu Turkish Riviera v měřítku 1:150 000 od Freytag a Berndt, kterou občas nabízejí i pražská knihkupectví. Jen absolutní kulturní analfabet může při výpravě pod horu Kizlar Sivrisi minout úchvatné ruiny antického sídliště Arykanda.

K málo známé ale opravdu působivé památce se dostanete z výše zmíněné vesničky Arif, odkud tam vede značená cesta, dobře sjízdná i pro osobní automobily. Vstupné budete muset platit pouze v případě, že narazíte na správce historického areálu. Ruiny města jsou umístěny mezi skalami na strmém úbočí pohoří Bey Daglari a tato romantická poloha jim dodává nevšední půvab. Jeden knižní průvodce dokonce tvrdí, že se Arykanda svou krásou vyrovná řeckým Delfám, což není určitě příliš nadnesené tvrzení.

Pokud si chcete túru zkrátit, pak se nechte z mikrobusu vysadit těsně před průsmykem Avlanbeli Geçidi (1090m).V takovém případě však neuvidíte Arykandu. V případě, že se nechcete vracet z vrcholu Kizlar Sivrisi stejnou trasou zpět, pak se můžete pokusit přejít do některého ze sousedních údolí. Nejsnadněji se dostanete do rokle potoka Kavakpinari Deresi pod východním úbočí hory. Odtud můžete pokračovat přes horské sedlo na sever a následně sejít lesem do vesničky Söyle, která leží poblíž městečka Elmali.

Druhou možností je sejít po cestě lemující levou stranu údolí (myšleno ve směru potoka) do lesních osad a samot na jižním úbočí pohoří (Karadagilar, Kozdere atd.), kde lze při troše štěstí něco stopnout směrem k pobřeží. Na počátku sezóny, kdy jsou hory nejkrásnější a nehrozí problémy s pitnou vodou, můžete též projít celým pohořím od západu na východ a skončit buď v lyžařském centru Saklikent nad přístavem Antalya (3-4 dny) nebo až u bájné hory Solymos (5 dní), na jejímž vrcholu leží „turecké Machu Picchu“ – antické město Termessos. Tento trek je jakousi drsnější alternativou známé Lýkijské stezky, ale a lze jej jen obtížně realizovat bez dobré mapy nebo domorodého průvodce.

V blízkém Elmali se můžete ubytovat v obecním hotelu Belediye Otel (tel: 0242/6183137) nebo v několika soukromých penzionech. Počítejte s cenou od 25 EUR Přímo pod horami leží pobřežní letoviska Kemer a Beldibi, kam pořádají pobytové zájezdy i české CK. Zde pořídíte pokoj s klimatizací a snídaní od 40 EUR. K dispozici jsou však i levnější chatky a penziony. Během túry lze spát ve stanu nebo pod širákem. Jídlo je nutné mít na celou akci vlastní. V okolních vesnicích lze dokoupit většinu základních potravin a občas i dojednat přespání v soukromí. Během léta a začátkem podzimu je třeba věnovat velkou pozornost dostatečným zásobám vody, kterou není snadné doplnit cestou

Hodí se vlastní stan, ale během léta lze spát i pod širákem, neboť počasí bývá teplé a stabilní. Chůzi s batohem naloženým zásobami vody usnadní trekové hůlky.

Pod Kizlar sivrisi se dostanete snadno dolmuşem (asi 5 EUR), který spojuje Elmali s přístavem Finike. Silnice vede přímo přes vesnice Arif a Çatalar

1. vesnice Arif – Arykanda – Camcukuru Deresi
2. výstup na Kizlar Sivrisi
3. sestup k silnici z Elmali do Finike (nebo jinam)

Pokud se vám v horách zalíbí a nebudete se chtít po dobytí „Koruny Lýkie“ hned vrátit na pláže u moře, pak je nejlépe rozbít základní tábor v městečku Elmali. Tento poklidný zapadákov na severním okraji pohoří Bey Daglari nabízí zcela jiný pohled na jižní Turecko. Turistický ruch je zde teprve v plenkách a městečko žije svým ospalým životem, tak trochu mimo čas. Ani zde nemusíte zouvat pohorky, neboť přímo nad městem se tyčí stejnojmenná hora, která patří k nejvyšším vrcholům pohoří Bey Daglari. Elmali Dag měří úctyhodných 2505 m a jeho špičku často ještě začátkem léta pokrývají zbytky sněhu. Jméno hory je odvozeno od jablek, jejichž pěstování se věnuje řada místních starousedlíků. Z Elmali se lze také nechat vyvézt k úpatí mnoha dalších zajímavých hor. K turisticky atraktivním vrcholům patří např. Pozan Dagi (2774 m), Kartal Tepe (2550 m) a Elmali Dag (2505 m).