Výstup na Kilimandžáro cestou Marangu

Jedinečný, a proto bohužel trochu profláklý výstup na Střechu Afriky – Kilimandžáro. Nejvyšší hora Afriky se vypíná do výšky skoro šest kilometrů z víceméně rovinaté savany v rovníkové Africe a když ho poprvé spatříte, zastaví se vám srdce…

Tento vyhaslý stratovulkán má několik vrcholů, nejvyšším bodem je Uhuru s nadmořskou výškou 5895m. Na vrchol vede několik výstupových variant, trasa Marangu patří k těm technicky nejjednodušším a také nejoblíbenějším. Přesto není radno ji podceňovat.

Obtížnost výstupu na Kilimandžáro

Technická nenáročnost výstupu je známá, pro výstup na Kilimandžáro není zapotřebí žádné lezení ani technické vybavení, takže ke zdolání láká i prosté dobrodružné cestovatelské duše. Při výstupu na vrchol nehraje hlavní úlohu fyzická kondice, ale zejména schopnost organismu přizpůsobit se a snášet vysokou nadmořskou výšku s nedostatkem kyslíku.

Povinný horský vůdce

Popravdě, ortodoxní horalové zde trpí, zejména kvůli povinnosti najmout si horského vůdce a doprovodný tým. Podle předpisu totiž výstup na Kilimandžáro nejde uskutečnit bez doprovodu domorodého horského vůdce, kuchaře, nosičů a zdravotníka. Poplatek za jednoho účastníka činil 1600 dolarů, každý vůdce dostává denně 10 dolarů. Mimochodem, na světě existují jenom dvě země, kde při výstupu na jejich nejvyšší horu musíte mít doprovod horského vůdce – jednou z nich je Tanzanie a druhou Slovensko s Gerlachovským štítem. Pokud ale na tohle zapomeneme, je trek fantastickou přehlídkou krajinné a klimatické rozmanitosti.

Do Tanzánie

Ve dnech 5. až 16. července 2016 jsem měl tu čest zúčastnit se národního výstupu Slovenské geografické společnosti při SAV na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro (Uhuru peak – 5895 m n. m.). Ráno po sedmihodinovém nočním letu do Dar es Sallamu, hlavního města Tanzánie nás na letišti čekal místní řidič se zajímavým jménem Kurwa. Klimatizovaným mikrobusem jsme vyrazili na desetihodinovou cestu až pod Kilimandžáro do města Arusha, kde jsme přespali.

Aklimatizace: Zrádnost jednoduché trasy na vrchol

Ze šesti existujících výstupových tras jsme si vybrali nejstarší a nejčastěji používanou trasu Marangu, jinak též nazývanou Coca Cola route, jelikož v minulosti se tento nápoj dal koupit v každé chatě podél cesty. Marangu je nejkomfortnější trasou, jelikož se cestou spí v chatkách, ale i nejzrádnější, co se týká úspěšnosti výstupu na vrchol. Touto cestou dosáhne vrcholu totiž jen 20 % lidí, tj. každý pátý turista. Čím to?

Mnoho lidí ji využívá pro její „jednoduchost“, ale právě rychlý výstup způsobuje, že množství lidí, kteří nejsou aklimatizovaní, většinou nejsou úspěšní a zůstávají buď na poslední chatě Kibo hut (4720 m n. m.), nebo na hraně kráteru na tzv. Gilmans Point (5685 m n. m.). Schopnost organismu přizpůsobit se a snášet vysokou nadmořskou výšku při nedostatku kyslíku je u lidí různá, někdo má problémy větší, někdo menší, vyvolení jedinci a též předem dostatečně aklimatizovaní jedinci nemají problémy žádné. Nižší úspěšnost výstupu cestou Marangu je způsobena především rychlým výstupem a menší aklimatizací, ale také tím, že je nejlevnější a považována za nejjednodušší, proto ji volí méně zkušení lezci.

Jak dlouho trvá Marangu route na Kilimandžáro?

Výstup na vrchol trvá 4,5 dne, sestup dalšího 1,5 dne. Denně člověk stráví na nohách 6-10 hodin a překoná převýšení 1000 m. Trasa měří asi 70 km a prochází pěti vegetačními stupni – od pralesa až po ledovcovou čepici.

Den první: max. 20 kg zavazadel na osobu

První den výstupu po oficiálním vážení zavazadel jsme opustili vstupní bránu parku a ponořili se do hustého deštného pralesa, kde jsme potkávali různé druhy opic, ptáků i hmyzu.

Okolo 16. hodiny prý se železnou pravidelností začíná pršet, my jsme měli štěstí a za celou dobu výstupu nám nepadla ani kapka. Naším cílem byla chata Mandora hut ve výšce 2778 m, kde jsme po vydatné večeři připravené našimi nosiči zalehli do spacáků.

Den druhý: výstup na Horombo hut

Ráno po snídani nám naši průvodcové zazpívali jejich národní písničku o Kilimandžáru a následoval výstup do výšky 3720 m na chatu Horombo hut.V průběhu cesty jsme si udělali krátkou odbočku na hranu pobočního kráteru, odkud se nám otvíraly nádherné panoramatické výhledy na vrchol Mawenzi (5149 m), a dokonce jsme poprvé uviděli náš cíl, vrchol Uhuru v masivu Kibo. Krajina se začala měnit a stromový porost se stával stále nižším. Po osmi hodinách jsme konečně dorazili na chatu a po skvělé večeři a příjemně stráveném čase v rozhovoru s našimi průvodci jsme se uložili ke spánku, ke kterému ale některým pomohlo až užití sedativ.

Den třetí: výstup na Kibo hut

Třetí den jsme strávili osmihodinovým výstupem na chatu Kibo hut která stojí ve výšce 4720 m, což je takřka výška evropského Mont Blancu. Krajina se radikálně změnila a kromě vysokohorské alpinské vegetace nás provázely vysokohorské endemické starčeky stromovitého vzrůstu (Senecio kilimanjari).

Po příchodu na chatu nás čekaly studené pokoje (9 stupňů) a u některých účastníků výstupu se začala projevovat rozvíjející se výšková choroba, která se potvrdila i měřením oximetrem, který zaznamenal procentuální obsah okysličeného hemoglobinu v krvi (hraniční hodnota je 75-80 %).

Projevovala se zejména bolestmi hlavy a nechutenstvím. Po časné večeři jsme dostali od našich horských vůdců pokyny k nočnímu výstupu na vrchol. Vzali jsme si hlavně termosky s horkým čajem, pár kousků sladkostí a teplé oblečení. Na řadu přišly rukavice, čepice a péřové bundy.

Po tříhodinovém „spánku“ jsme ve 22 hodin vstali, a po čaji a sušenkách jsme ve 23 hodin vyrazili na nejnáročnější desetihodinový výstup na vrchol po strmém svahu sopky, kde jsme po pohyblivé suti udělali vždy dva kroky vpřed a poté následoval jeden vzad.

Den čtvrtý: vrcholový výstup na střechu Afriky

Počasí nám přálo, bylo bezvětří a -9 stupňů. Běžným počasím totiž bývají teploty až -25 stupňů a silný nárazový vítr spojený se sněžením, které jen zvyšují pocit chladu a možnost vzniku omrzlin. Naši průvodci neustále opakovali pole-pole, což ve svahilštině znamená pomalu, pomalu. Ale v této výšce se ani pospíchat nedalo. Člověk se zadýchával, vždy po překonání stometrového výškového rozdílu jsme si udělali několikaminutovou přestávku na oddych, během které jsme nesměli usnout. Ale některým z nás se to přeci jen několikrát povedlo.

Tento úsek výstupu představuje fyzicky i mentálně nejnáročnější část výstupu na Kilimandžáro, protože člověk celou noc stoupá strmým svahem ve velké výšce, zimě a tmě. Jen čelovkou si svítí na nohy člověka, který jde před ním. Je důležité tuto fázi vydržet a nevzdat to. Ale někteří z nás si sáhli na dno svých sil. Velmi deprimující bylo vidět zničené a uplakané členy jiných výprav, které jsme míjeli během výstupu. Slzy se ale nevyhnuly ani naší skupině. Vysvobozením bývá svítání okolo sedmé hodiny ráno, kdy člověka vzpruží první paprsky slunka a dodají mu lepší náladu. Tehdy se většinou dojde na hranu kráteru – tzv. Gilmans point (5685 m) a tak tomu bylo i v našem případě. Na úplný vrchol nám zbývalo ještě 1,5 hodiny cesty. Šli jsme velmi pomalu a obdivovali nádherné ledovce, které pokrývaly úbočí i vrcholové partie.

Naše radost byla úplná, když se nás šest objímalo na vrcholové tabuli známé z mnoha fotografií. Stáli jsme na střeše Afriky ve výšce 5895 m n. m. Výš se jít nedalo.

Udělali jsme pár fotek a na žádost našich průvodců jsme zahájili sestup zpět na chatu Kibo, kde jsme sbalili svoje věci, a ještě ten den došli až na chatu Horombo (4720 m n. m.), kde jsme přespali. Jednu naši kolegyni museli z vrcholu snášet horští vůdcové, protože měla silné příznaky výškové nemoci a nebyla schopná samostatné koordinované chůze. Fyzicky jsme toho měli všichni dost, vždyť jen za posledních 48 hodin jsme byli na nohách takřka 30 hodin včetně probdělé noci.

Loučení s Afrikou

Z chaty Horombo jsme dál pokračovali na chatu Mandora hut až k samotné bráně národního parku, odkud jsme před šesti dny vyráželi. Byli jsme velmi šťastní, že jsme to celé zvládli. Ti, kteří zvládli výstup až na vrchol, obdrželi jako odměnu certifikát podepsaný horským vůdcem a vedoucím národního parku. Po rozloučení s našimi průvodci, kteří odvedli perfektní ale i velmi tvrdou práci, jsme autobusem odjeli do hotelu v Moshi.

Expedici jsme ukončili zaslouženým relaxem na ostrově v Indickém oceánu s kýčovými plážemi, palmami a azurovou vodou. Poslední den jsme strávili prohlídkou hlavního města, odkud jsme v noci odletěli domů s přestupem v Istanbulu.

Ubytování na trase Maranga je v na Afriku mimořádně komfortních dřevěných nocelhárnách. V jejich spodních místnostech vám váš tým naservíruje jídlo o 3 chodech, takže žádné iluze o kilech dole. Ráno dokonce roznáší lavorky z teplou vodou.

běžná trekingová výbava, pevné boty, trekové hole, spacák. Oblečení do horka i pořádného mrazu.

Arusha – výchozí město, odkud mikrobusem cca 2 h ke vstupu do parku

1. Maranga Gate – Mandara Hut
2. Mandara Hut – Horombo Hut
3. Horombo Hut – Kibo Hut
4. Kibo Hut – Uhuru Peak – Kibo Hut – Horombo Hut
5. Horombo Hut – Maranga Gate

Mt. Meru, 4565 m, druhá velká hora v oblasti, vypínající se nad Arushou. Praktický aklimatizační vrchol před Kilimandžáro. Pozor – chodit na Kili bez aklimatizace se rovná zásadně ohrozit naděje na úspěšný výstup.