Výstup na Jalovec z doliny Tamar

Architektonicky dokonalá stavba bělostného Jalovce bývá pro svůj takřka dokonalý tvar přezdívána Slovinským Matterhornem. Název vrcholu pochází z výrazu „holá“ neboli „jalová“ hora, s keřem jalovce tedy nemá nic společného. Tyčí se vysoko nad trojici dolin: Planica, Trenta a Koritnica. Je lákavou výzvou generací horolezců a milovníků náročných vysokohorských výstupů a přechodů. Je však nutno se připravit na dlouhý a náležitě náročný podnik.

Výstupové trasy na samotný vrchol vedou z jihu a severu, všechny varianty trasy jsou ale poměrně dlouhé a zaberou víc než 5 hodin a je třeba se připravit na strmý vysokohorský terén s lehčími lezeckými pasážemi.

O něco lehčí je výstup na Jalovec z jihu od pramene Soče nebo sedla Vršič, naopak atraktivní, ale náročný výstup vede z doliny Tamar přes Jalovškou škrbinu úzkým kuloárem Ozebnik, kde čeká těžší lezení a hrozí pád kamenů – určeno pro zkušené horolezce.

Výstup od severu z doliny Tamar

Snad nejkrásnější, ale také velmi zdlouhavý a únavný výstup vede z nádherné doliny Planica jižně od města Rateče, proslulé skokanskými můstky, kde je i velké parkoviště. Startovním místem je neobyčejně pěkně postavená chata Tamar. Právě odtud se hora prezentuje ve své nejkrásnější podobě a je vděčným tématem fotografů. Ostatně silueta Jalovce reprezentuje také na logu horské organizace PZS (Planinska zveza Slovenije).

Za chatou se stezka noří do lesa a začínáme stoupat balvanitým vyschlým řečištěm.  Na rozcestí odbočuje doleva stezka ke kuloáru, my se dáváme vpravo a stoupáme do Kotova sedla (2138 m), odkud se nám otevře pohled směrem k majestátnímu Mangartu. V Kotově sedle se připojuje asi nejméně chozená trasa z doliny Koritnica.

A pak už jde do tuhého. Perfektně vedená a skutečně vzrušující místy zajištěná stezka šplhá po skalních pásech a po příkrých žebrech severozápadního hřebene. Takto vyjdeme nejprve na Malý Jalovec (2550 m) a hned vzápětí dorazíme ke skromné hromadě kamení, označující samotný hlavní vrchol Jalovec (2645 m).

Rozhledově patří Jalovec ke skutečně excelentním bodům. Překvapivý, takřka letecký pohled do zelených hloubek doliny Planica lemované kolmou stěnou Travniku a na blízký rozložitý kolos Mangart. Ale to zdaleka není vše. Na východě, nad kamenným mořem štítů a tušených údolí vystrkuje svou hlavu král hor – Triglav, na druhou stranu se můžeme kochat pohledem na neméně zajímavé italské Julské Alpy (Alpi Giulie) s dominantami Jof  di Fuart a Jof di Montasio. Nejkrásnější je však pohled na jih do monumentální doliny Trenta s řekou Sočou a na vzdálené Bohinjské hory se špičatým Krnem. Někde daleko za obzorem hor pak spíše jen tušíme blankytný Jadran.

Sestup vedeme stejnou cestou nebo propojíme v dvoudenní okruh přes Jalovec – sedlo Vršič – Malou Mojstrovku a dolinu Tamar.

Na závěr snad jen pár slov Julia Kugyho z jeho slavné, dnes již kultovní knihy Ze života horolezce: „Vždy mne trochu mrzel výraz „horský sport“. Nevyhledávejme horu jako lezecké nářadí, hledejme její duši!“

Prvovýstupy

Díky svému tvaru a vyzývavé nedostupnosti lákal vrchol lidi odpradávna. První výstup je datován rokem 1875, kdy na vrcholu stanuli Karl Wurmb a místní průvodci M. Čermuta a A. Stergulec. První zimní výstup není dílem nikoho menšího než slavného Julia Kugyho, který vrcholu dosáhl v r. 1900 ve společnosti lezců Krammera, Bolaffiho, Oitzingera a Komace. Severní, více jak 500 m vysoká stěna Jalovce odolávala horolezcům ještě dalších 9 let. Do dějin stěny se pak v r. 1936 zapsal slavný Emilio Comici vytyčením jedné z nejtěžších klasických lezeckých cest v Julských Alpách (Comiciho cesta, náročnost IV+ až V).

• Horská chata Dom v Tamarju (1108 m)
• Bivak na Kotovem Sedlu (1950 m)
• Zavetišče pod Špičkom (2064 m)

Volné táboření není ve slovinských Alpách povoleno.

Výstup strmou stezkou není jištěn souvisle, použití feratového setu je na zvážení každého, helma je však nezbytností.

• Výstup na Mangart, solitér na hranici s Itálií
• Výstup na vyhlídkový vrchol Mala Mojstrovka ze sedla Vršič