Výstup na Jalovec od jihu

Architektonicky dokonalá stavba bělostného Jalovce bývá pro svůj takřka dokonalý tvar přezdívána Slovinským Matterhornem. Název vrcholu pochází z výrazu „holá“ neboli „jalová“ hora, s keřem jalovce tedy nemá nic společného. Tyčí se vysoko nad trojici dolin: Planica, Trenta a Koritnica. Je lákavou výzvou generací horolezců a milovníků náročných vysokohorských výstupů a přechodů. Je však nutno se připravit na dlouhý a náležitě náročný podnik.

Výstupové trasy na samotný vrchol vedou z jihu a severu, všechny varianty trasy jsou ale poměrně dlouhé a zaberou víc než 5 hodin a je třeba se připravit na strmý vysokohorský terén s lehčími lezeckými pasážemi.

Výstup je možné vést také od severu: výstup na Jalovec od Domu v Tamarju v dolině Planica vede přes Kotovo sedlo a zajištěným severozápadním hřebenem. Atraktivní, ale náročný výstup vede z doliny Tamar úzkým kuloárem přes Jalovškou škrbinu, kde čeká těžší lezení a hrozí pád kamenů – určeno pro zkušené horolezce.

Nahoru jižními svahy

Výchozím bodem pro výstup na Jalovec od jihu je sedlo Vršič (1611 m), které protíná Julské Alpy od severu k jihu a spojuje alpská střediska Kranjskou Goru a Bovec (variantu výstupu od chaty u pramene řeky Soča najdeš níže). Odtud míří horská stezka dlouho po vrstevnici (mírná stoupání i klesání) přes suťoviska a kosodřevinou až ke konci strmě nabírá výškové metry k chatě Zavetišče pod Špičkom (2064 m) Vršič – Zavetišče pod Špičkom cca 4-5 h, 7 km, převýšení +850/-550 m

Druhou variantou je trasa z údolí Trenta, resp. Koči pri izviru Soče (886 m). Tento dlouhý a na převýšení náročný výstup má navíc svůj historický rozměr. Nedaleko odtud totiž ke své milované hoře, tedy k Jalovci, vzhlíží od památníku ze své bronzové důstojnosti samotný Julius Kugy, největší objevitel a propagátor Julských Alp. Od chaty Koča pri Izviru Soče jdeme západním směrem po úzké silnici na planinu Flori v údolí Zadnja Trenta, která je uzavřena nádhernou horou Bavški Gamsovec. Hlavní červeně značená cesta (transverzála č. 1) se zde stáčí na sever, stoupá lesem, později kosodřevinou a vyjde k rozcestí Na kotlu.  Výstup vede velmi strmě až k chatě Zavetišče pod Špičkom (2064 m). Koča pri izviru Soče – Zavetišče pod Špičkom: 4 h, 5,5 km, převýšení +1150 m

Pokud chceme dojít až na samotný Jalovec, čeká nás takřka ještě tříhodinový výstup. Cesta to určitě není pro slabší nátury. Stezka se vine suťoviskem a lehčím skalním terénem a místy je dojištěna ocelovými lany. Nejprve se proplétá po úbočí hory Veliki Ozebnik (2480m) do bezejmenného sedla, dělícího od sebe masívy Ozebnik a Jalovec (jeden jištěný úsek, pozor na dlouho ležící zmrzlý sníh, cepín nebo mačky se mohou v závislosti na podmínkách hodit). Následuje zabezpečená stezka vedená po jižní hraně a končící u železné tyče a hromady kamení na vrcholu Jalovce (2645 m)

Rozhledově patří Jalovec ke skutečně excelentním bodům. Díky své poloze na západním okraji Julských Alp odtud přehlédneme nejen celou slovinskou část pohoří v čele s Triglavem, ale také neméně zajímavé italské Julské Alpy (Alpi Giulie) s dominantami Jof  di Fuart a Jof di Montasio. Největší pozornost však asi přitáhne blízký kolos Mangart, spojený s Jalovcem zubatým rozeklaným hřebenem. Rovněž pohled do zelených hlubin doliny Planica připomene, jakou anabázi máme za sebou.

Sestup vedeme stejnou cestou nebo propojíme v dvoudenní okruh přes Jalovec – sedlo Vršič – Malou Mojstrovku a dolinu Tamar.

Na závěr snad jen pár slov Julia Kugyho z jeho slavné, dnes již kultovní knihy „Ze života horolezce“: „Vždy mne trochu mrzel výraz „horský sport“. Nevyhledávejme horu jako lezecké nářadí, hledejme její duši!“

Odbočka k řece Soča

Od chaty při izviru Soče se jistě vyplatí krátká zacházka k samotné vyvěračce. Řeka Soča pramení pod svahy hory Travnik ve výši 960 m a vede k ní od chaty upravený chodník, stoupající kolem bouřící říčky, která s rachotem padá kamenitým korytem. Po několika serpentinách se stezka zužuje na pouhý zářez ve skalní stěně, který je zabezpečen ocelovým lanem. Soča pramení v jakési jesykni, hluboké 6 metrů. Voda je neuvěřitelně čistá a průzračná. Tento zhruba půlhodinový minivýlet se jistě vyplatí.

PRVOVÝSTUPY

Díky svému tvaru a vyzývavé nedostupnosti lákal vrchol lidi odpradávna. První výstup je datován rokem 1875, kdy na vrcholu stanuli Karl Wurmb a místní průvodci M. Čermuta a A. Stergulec. První zimní výstup není dílem nikoho menšího než slavného Julia Kugyho, který vrcholu dosáhl v r. 1900 ve společnosti lezců Krammera, Bolaffiho, Oitzingera a Komace. Severní, více jak 500 m vysoká stěna Jalovce odolávala horolezcům ještě dalších 9 let. Do dějin stěny se pak v r. 1936 zapsal slavný Emilio Comici vytyčením jedné z nejtěžších klasických lezeckých cest v Julských Alpách (Comiciho cesta, náročnost IV+ až V).

• Zavetišče pod Špičkom (2064 m)
• chata Koča pri izviru Soče (886 m)
• Tičarjev dom na Vršiču (1620 m)
• Erjavčeva koča na Vršiču (1525 m)

Další chaty a bivaky poblíž:

• Bivak na Kotovem Sedlu (1950 m)
• Horská chata Dom v Tamarju (1108 m)

Volné táboření není ve slovinských Alpách povoleno.

Výstup na Jalovec není jištěn souvisle, použití feratového setu je na zvážení každého, helma je však nezbytností.

• Výstup na Mangart, solitér na hranici s Itálií
• Výstup na vyhlídkový vrchol Mala Mojstrovka ze sedla Vršič
• Výstup feratou na Prisojnik skrz největší skalní okno v Alpách