Výstup na Hoher Ifen a okruh kamenným mořem Gottesacker Plateau

Údolí Kleinwalsertal má velice zvláštní historii. Počátky osídlování doliny spadají na počátek 13. století. V této epoše nastalo v Alpách výrazné ochlazení klimatu. Walsové, kteří do té doby obývali doliny na horním toku Rhôny (kraj Goms ve Švýcarsku) byli donuceni opustit své osady a vydali se i s dobytkem hledat příznivější podmínky k existenci v dosud neobydlených alpských dolinách. Tímto způsobem byla osídlena dolina pod štíty Allgäuských Alp, která dostala název Walsertal, později Kleinwalsertal. Při čilém obchodování z ostatními tržními obcemi a městy na území Rakouska však byli obyvatelé údolí nuceni překračovat sedla vysoko v horách nebo hory obcházet přes území Německa a Walsové tak museli platit celní poplatky za zboží.

Situace se změnila v r. 1891 po podpisu smlouvy mezi Rakouskem a Německem o otevření bezcelního pásma na území údolí. Nastává období největšího rozkvětu, překrásnou panenskou přírodu Kleinwalsertalu objevují i turisté, pro které jsou dnes v celé oblasti vytvořeny ideální podmínky.

Hoher Ifen (2 230 m)

Tento zcela originální horský masív vlastně není vrcholem v pravém významu toho slova. Je to jakási obrovská střecha, z které vyrůstá několik samostatných štítů. Celá „deska“ je tvořena vápencem zvaným Schrettenkalk a je ohraničena třemi, několik kilometrů dlouhými stěnami. Západní stěna (nejkratší) tvoří hřeben samotného Hoher Ifenu (na některých mapách také Hochiffen), další dvě Obere Gottesackerwände (2 033 m) a Untere Gottesackerwände (1 848 m) spadají skalními úskoky na sever.

Prostor náhorní plošiny Gottesacker Plateau je největším místem s výskytem krasových jevů ve Východních Alpách a je to jedno z nejpodivnějších míst v Alpách vůbec. O síle přírody svědčí neobvyklý vzhled planiny, která ze všeho nejvíce připomíná vzbouřené kamenné moře.

Do doliny Schwarzwassertal dojedeme z obce Riezlern (místní autobus Iffen-Bus, zastávka u Sporthotelu Auenhütte) a prvním krokem je dosažení soukromé chaty Ifen Hütte (1 586 m, konečná sedačkové lanovky), na kterou pohodlně dojdeme po zásobovací cestě. Odtud pokračujeme kolem skalních bloků do tzv. Iffenmulde ve směru vrcholu Hahnenköpfle (2 085 m). Stezka vede v blízkosti lyžařského sedačkového vleku, na jehož konci u velkého skalnatého zlomu se od rozcestníku stáčíme doleva. Po cestě zvané Eugen Köhler Weg vyjdeme sutí serpentinami pod stěnu Hoher Ifen (2230 m). Podél zabezpečení (ocelová lana) překonáme skalní stěnu a na vrchol již dojdeme travnatou terasou.

Z vrcholu mimo báječného panoramatu Allgäuských Alp vidíme náhorní plató v celé jeho surové kráse. Vystoupit na vrchol tohoto „ztraceného světa“ a neprojít jím by bylo neodpustitelné. Z vrcholu vede dolů na planinu ocelovými lany zabezpečená stezka (pozor, nástup na stezku se hůře hledá). V blízkosti horní stanice lyžařské lanovky začíná vysokohorská stezka napříč plání označená žlutými značkami (v mlze jsou lépe viditelné).

Krátkým výšvihem dosáhneme vrcholu Hahnenköpfle (2 141 m), který je o pouhých 50 m vyšší než okolní pustina. Pro zdárný průběh následné túry jsou pro lepší orientaci instalovány na trase dřevěné tyče. Nejprve míjíme opuštěnou salaš Obere Göttesacker Alpe (vede odtud zároveň ústupová cesta z planiny přes úchvatný kaňon Gottesackerloch). Cesta se mírně stáčí na východ ve směru skalní galerie Torkopfscharte (1 963 m).

Překonáme jeden z charakteristických skalních schodů, který tvoří stěna Obere Gottesäcklerwände a v blízkosti „kozího“ vrchu Törkopf sejdeme do sedla Windecksattel (1 751 m). Odtud scházíme do lesnaté doliny Mahdtal k chatě Mahdtal Haus a po silnici sejdeme do Riezlern.

Celý okruh zabere cca 6–7 hod. Sestup na vorarlberskou stranu vede z vrcholu Hoher Ifen po cestě č. 130 k salaším Iferwies Alm a k hostinci Löwen (1 025 m) na konci sjízdné placené silnice do obce Bizau (3 hod.).

Údolí Kleinwalsertal patří sice politicky a historicky Rakousku, ale jediná přístupová cesta vede z Německa (z Oberstdorfu). Výchozími místy jsou tedy obce na této komunikaci. Na náhorní plató hory Hoher Ifen to bude údolí Schwarzwassertal a malá osada Riezlern (1 088 m). Původně rolnická osada se postupem času změnila v čistě turistické středisko se spoustou penzionů, hotelů, kempinkem, bazény apod.

Při cestě od východu je nejrychlejší dojezd z dálnice A 12 (Innsbruck – Landeck) výjezdem „Telfs“ přes Reute, německý Sonthofen do Oberstdorfu a po silnici č. 201 zpět do Rakouska do doliny Kleinwalsertal. Při cestě od Bodamského jezera (ze západu) použijeme cestu č. 205 z města Dornbirn přes obec Hittisau a odtud panoramatickou horskou silnicí dojedeme do Oberstdorfu a dále do výchozího bodu. Oba vrcholy jsou však také přístupné z „normálního“ Rakouska. Na jižní straně vrcholu Widderstein vede silnice č. 200 z Dornbirnu na sedlo Hochtannberg a do údolí Lechtal. Právě sedlo Hochtannberg (1 679 m, uzavřeno od prosince do března) je výchozím místem od jihu. K hoře Hoher Ifen vede z obce Bezau (27 km východně od Dornbirnu) úzká silnice do Bizau a dále soukromá silnička (placená) k hostinci Löwen v údolí Schönebachtal (8 km).