Výstup na Hohe Wilde

Hora dvou vrcholů a tří názvů. V mapách většinou najdeme název Hochwilde, Tyroláci ji nazývají Hohe Wilde a italsky se hora jmenuje L’Altissima neboli „Nejvyšší“. Zároveň je horou dvou tváří – k severu mohutně zaledněná, kde jen v nejvyšších partiích vyčnívají nad ledovou plochou její dva vrcholy. Naopak na jih padá takřka kolmo 1 000 m vysokou skalnatou hranou, sevřenou dvěma gigantickými stěnami. Vrchol je rovněž uzlovým bodem, na němž se stýkají hned čtyři horské hřebeny.

Prvním krokem bude dosažení chatky Langtalereck-Hütte (z obce Obergurgl po cestě č. 922 za 2,5 hod.) Od chaty podcházíme trať nákladní lanovky, překročíme ostrý skalnatý hřeben Schwärzenkamm a nad ledovcem Gurgler Ferner vystoupíme na tzv. „Kamenný stůl“ – Am steinernen Tisch k chatě Hochwildehaus (k dosažení chaty je třeba z Obergurglu cca 5 hod.). Od chaty, stojící vpravdě v himálájském prostředí nad nekonečnou plochou ledovce Gurgler Ferner (mimochodem jedná se o místo, kde v r. 1931 přistál známý dobyvatel stratosféry profesor Piccard se svým balónem po jednom nezdařeném pokusu), jdeme traverzem v blízkosti skalnatého hřebene Schwärzenkamm na okraj ledovce Gurgler Ferner.

Výstupová trasa vede ve směru výrazné sněhové pyramidy Annakogel. V její blízkosti však stáčíme naše kroky doprava pod skalnatý hrotitý ostrov hřebene Mitterkamm, který vyrůstá z ledovce Gurgler Ferner, a vyjdeme na sedlo Annajoch (3 207 m, pozor na trhliny). Podél ledového hřebene obcházíme zprava vrchol Annakogel do dalšího sedla (3 290 m). Další postup je již určen zkušenějším harcovníkům. Nejprve strmě vyjdeme ke skálám a přes krátkou stěnku (ocelové kramle, lano) dosáhneme hřebínku vedoucímu k severnímu vrcholu. Také zde se setkáme s několika zajištěnými místy (lano). Mezi severním a jižním vrcholem vede stezka Gustav-BeckerSteig, která je jen velmi chabě zajištěna pomocným lanem a kde musíme na úseku cca 450 m překonat několik skalních věží (II. UIAA). Při námraze či novém sněhu krajně nebezpečné místo. Z jižního, vyššího vrcholu neskutečné panoráma hor – od Dolomit přes Ortler po Zillertálské Alpy a další horstva Východních Alp. Návrat stejnou cestou (sestup je možný sice také přes sedlo Hochwilde Joch a Schwarzen Joch, ale zde jsme nuceni přejít části ledovce Längentaler Ferner, který je divoce rozbrázděn četnými trhlinami).

Opěrným bodem při přístupu do hor od severu je chata Martin-Busch-Hütte (2 501 m, majetek DAV, kapacita 49 míst, v provozu 1. 7.–30. 9., tel. 0043 5254 4830). Přímo na pohraničním hřebeni stojí Similaunhütte (Rifugio di Similaun, 3 019 m, soukromá, kapacita 70 míst, v provozu od konce února do poloviny května a 15. 6.–10. 10., tel. 0039 473 669711). K výstupu na Hochwilde využijeme chaty Hochwildehaus(2 883 m, majetek OeAV, kapacita 90 míst, v provozu 1. 6.–15. 9., rovněž od března do května, zimní prostor s 8 lůžky stále, tel. 0043 5256 6233).

K dosažení Hohe Wilde je základním opěrným bodem horská obec Obergurgl (1 907 m) v závěru údolí Gurgler Tal. 

Ze Söldenu musíme popojet ještě 7 km ve směru k sedlu Timmelsjoch, kde odbočíme do Obergurglu (2 km). Nejbližší žel. stanice je Ötztal Bahnhof, 12 km před Imstem (dostatečně husté autobusové spojení).

Horská chata Hochwildehaus je zároveň dobrým výchozím bodem na mnoho dalších vysokých štítů Ötztálských Alp. Snad největší pozornost přitahuje rozložitá mohutná hora Schlafkogel, která svou výškou 3 540 m zcela dominuje západnímu hřebenu a trůní na bílém koberci ledovce Gurgler Ferner. Výstup není zvláště náročný a vede zprvu napříč ledovcem Gurgler. Vlevo od skalnatého svahu stoupáme po firnu, později po skále do velkého ledového žlebu. Zde se stáčíme doleva a bez potíží dosáhneme sedla Schlafkogel Joch (3 375 m). Jižním hřebenem dosáhneme širokého vrcholu Schlafkogel. Od chaty Hochwildehaus 3,5–4 hod. Po návratu do sedla můžeme pokračovat ledovcovým přechodem přes Schalfferner k chatě Martin-Busch-Hütte a v dalším dni vystoupit na Similaun.