Výstup na Hochiss, nejvyšší vrchol pohoří Rofan v Tyrolsku

Dovolená pro rodinu

Pohoří Rofan (350 km²) patří k malým, tak trochu zapomenutým a jen málo vyhledávaným koutům rakouského Tyrolska. Cílem většiny návštěvníků je nádherné jezero Achensee, které se stává díky perfektně vybudované infrastruktuře vyhledávaným letoviskem především mezi majetnější klientelou (místo si oblíbil již císař Maxmilian I., který zde chodil na ryby). Ovšem také „normální“ smrtelník zde najde přijatelná místa k životu.

Při hledání vhodného místa pro rodinou horskou dovolenou jsem vybral kempink v zázemí městečka Maurach. Zde je všechno pěkně po ruce. Prckové se mohou koupat v jezeře, za „kulturou“ to není do města daleko a navíc, což je nejdůležitější, krásných hor je kolem až až. Z jedné strany se tyčí impozantní hradba vápencových gigantů pohoří Karwendel, opačný pól vyplňují zelené srázy masívu Rofan. Prostě paráda.

Vrchol Hochiss je výškou 2299 m nejvyšším bodem tohoto kapesního pohoří, tvořeného pouze jediným hřebenem, který se ve tvaru půlměsíce táhne v délce cca 12 km od východu na západ. Horopisně náleží pohoří k Severním vápencovým Alpách a základním stavebním kamenem je vápenec. Hory zde však nemají tak vyprahlý charakter jako jiné celky na severu Alp. Převládá zeleň a sem tam jiskřící vápence tvoří jen módní doplněk této líbezné krajiny.

Už tam budeme?

Na cestu k nejvyššímu vršku pohoří v doprovodu dvou dětí ve věku 5 a 7 let jsem se připravil zodpovědně. Do batohu jsem nabalil spoustu vody, nějaké to „kokino“ neboli sladkost jako lákadlo k dalšímu posunu a vydatnou svačinu. Přesto je třeba vzít v úvahu celkovou délku výletu a převýšení, které činí slušných 1300 výškových metrů. Což o to, ta starší už má v nohách první třítisícovku a túry v Dolomitech, ale mladší tuto šanci zatím neměla. Počasí je však jako vymalované a tak vzhůru do hor.

Značená cesta vede přímo z Maurachu a příjemně stoupá traverzem stinným lesem. Podcházíme trať lanovky, mířící k chatě Erfurter Hütte (1831 m) a které využívá drtivá většina „dobyvatelů“ vrcholu Hochiss, my však stoupáme kolem skalnaté bariéry stěny Durrawand, jejíž horní patro je oblíbeným startovním místem pro paragliding. Ostatně každou chvíli nám nad hlavami přeletí nafouklá barevná plachta, což vhodně odvádí pozornost dětí od stále prudčeji stoupající cesty.Prvním vhodným odpočinkovým místem je restaurace Daflaz Alm (1693 m). Z otevřené terasy lze přehlédnout huňatou špici „jezerní hory“ Seeberg nad smaragdově zeleným fjordem Achensee a zástupy nádherně formovaných vápencových štítů pohoří Karwendel. Další výstup vede již otevřeným terénem přes louky a přes sedlo Kotalalmsattel (1976 m), tvořené působivou skalní bránou, vyjdeme do bezprostřední blízkosti hlavního hřebene. Gradace otázek typu. „Už tam budeme?“ a „Máme ještě něco dobrého?“ kupodivu klesá, za což děkuji nejrůznějším slovním soutěžím a hádankám, které pro své potomky neustále vymýšlím. Mimo zábavy spojené s namáháním mozečků je to perfektní způsob, jak efektivně odvést pozornost od dlouhého a nezáživného pochodu. Skály, řetězy a černé pivo

Odpovědi na jednu zvláště záludnou otázku se však už nedovím, neboť do cesty se staví skalnatá rampa, zajištěná řadou ocelových lan a řetězů. Konečně nějaké vzrušení, které děti tak milují. Výstup je zcela snadný, ale pro prcky to představuje zajímavé zpestření. Hřebene dosahujeme na skalnatém vršku Streichkopf (2243 m), který je zároveň kulminací jihozápadní rozsochy Daflenzer Wände. Ta svou rozeklaností a zelení s ostrývky šedých skal připomene tropický atol někde v Tichomoří.

K nejvyššímu vrcholu, označeném mohutným křížem, již jen stačí přejít po úzkém, ale bezpečném hřebeni. Zde si můžeme plně vychutnat krajinný kontrast, které pohoří Rofan nabízí. Hřebenová podkova je zde na severní straně tvořená kolmými skalnatými stěnami, končícími na dně suťového kotle Anger Kar. Hlavní hřeben pokračuje elegantním zeleným obloukem dále k východu a vrcholí pyramidou vrcholu Rofanspitze (2259 m). Celkový přechod by však byl v tomto personálním složení příliš „silným kafem“, a tak je čas k sestupu.

Hned úvodní pasáž však napoví, že to zas taková sranda nebude. Skalní plotny posypané drobným štěrkem připomínají tobogán, naštěstí jsou zde instalované ocelová lana. A tak na etapy převádím své ratolesti tímto snad nejnebezpečnějším úsekem. Pro ně nejzajímavější část dne, pro mne nejzodpovědnější. Ze sedla pod vrcholem Spieljoch se pak otevírá nevídaný výhled na ostré travnaté zuby centrální části pohoří Rofan. Skutečně idylická krajina. Prudký, ale již pohodový sestup končí u chaty a konečné stanice kabinové lanovky u Erfurter Hütte. Přišel čas na odměnu. Jako odpůrce nejrůznějších sladkých lepidel typu „cola“, poroučím lahodné černé pivo, které svou barvou oblíbený nápoj připomíná, a dělím se o ně v bezpečné míře s děvčaty, kterým tato změna přichází evidentně vhod.

Nekonečný sestup kroutící se lesní cestou je zcela v režii ukecané mladší dcery, která doslova nezavře „klapačku“ a tak po dalších dvou hodinách přicházím s hlavou jak pátrací balon do kempu. Zde musím vyslechnout několik jedovatých poznámek od své jinak trpělivé squaw něco o „vrahu vlastních dětí“. Na druhou stranu – není se co divit. Holky vizuálně připomínají afghánské uprchlíky, vždyť z dosahu rodinného stanu a umývárny byly dlouhých devět hodin a v nožkách mají dobrých 1300 m převýšení.

To vše nám však nebrání ještě v podvečerním fotbálku, neboť regenerace organismu v tomto věku je doslova raketová. Můj zrak se večer zálibně usadí na siluetě karwendelského vrcholu Sonnjoch, tyčícího se na protějším břehu Achensee. Program na další den je tedy jasný. Ale o tom snad někdy příště.

Možností výstupu na nejvyšší vrchol pohoří Rofan je celá řada. Popsaná varianta od jezera Achensee zabere cca 3,5 – 4 hod. pouze ve výstupu, celkový přechod zhruba 7 hod. Při použití lanovky Maurach – Erfurter Hütte se výstup zkrátí na 3 hod. v obou směrech. Krásnou výstupovou variantou je částečně jištěná hřebenovka přes vrchol Zagzahn a Rofanspitze (8 – 9 hod.) nebo výstup od severu z obce Steinbach (8 hod.) v obou směrech.

Zubačkou do hor

Úzkorozchodná ozubnicová trať Achenseebahn z r. 1888 je nejstarší, dodnes provozovanou parní tratí na světě. Vzdálenost 6,7 km (ozubnice na úseku 3,5 km, max. stoupání 160‰) mezi tyrolským městečkem Jenbach a jižním břehem jezera Achensee (stanice Seespitze) zvládnou historické lokomotivy za třičtvrtě hodiny. Červené otevřené vagóny, umožňující kouzelné výhledy do kraje, připomínají spíše vláček lunaparku nežli seriozní trať. Z konečné stanice se mohou cestující vydat na plavbu lodí po největším tyrolském jezeře Achensee (délka 9,5 km). Vlak je v provozu od května do konce října. Cena jednosměrné jízdenky je 18 €, oboustranné pak 24 € (dle aktuálního ceníku pro r. 2005).

Převzato z http://www.alpintrek.info/.

Svačinu s sebou a po cestě můžete doplnit ionty a minerály v chatách  Daflaz Alm a Erfurter Hütte.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě a na jaře nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Jezero Achensee leží v blízkosti dálnice A 12 (Mnichov – Innsbruck). Využijeme výjezdu „Achensee/Zillertal“ a po silnici č. 181 dojedeme pomocí několika serpentin do městečka Maurach. Železniční spojení obstarává ozubnicová trať Achenseebahn.

Maurach – Dalfaz Alm 1,5–2 hod. – Hochiss 2 hod. – Maurach 2,5–3 hod. Celkem 6,5–7 hod.

Pokračování přes vrchol Rofanspitze k jezeru Zireinsee 3 hod. – sestup do Steinbergu 2 hod. Celý okruh pak zabere celkem 9 hod.

Výstup na Rofanspitze či feratou Haidachstellwand.