Výstup na Heukuppe přes ferraty Alpevereinsteig a Bismarcksteig

Schneeberg je sice prvním alpským masívem, ale pohoří Raxalpe je skutečným pohořím se vším, co k tomu patří – skalními stěnami, množstvím perfektně vedených stezek, rozhledy a náhorními loukami. Teprve zde si budeme připadat jako ve skutečných horách, ať se již rozhodneme jen pro pohodovou turistiku nebo se pustíme do boje se závratěmi na mnoha zajištěných stezkách. Když vyjedeme z lázní Reichenau kolem průzračné říčky Schwarza, kousek za obcí Hirschwang míjíme údolní stanici kabinové lanovky Raxseilbahn. Stříbrná kabinka za pouhých 10 minut překoná výškový rozdíl 1 017 m a může tak dopravit nedočkavého turistu přímo do hor Raxu. Ale není to ono. Hory si musíme zasloužit a nevyužít možností, které se nabízejí při vstupu do těchto líbezných rakouských „Nízkých Tater“, by bylo trestuhodné.

Jen 6 km západně od Hirschwangu odbočuje z překrásného údolí Höllental na jih jeho nejzajímavější odnož – divoká roklina Grosse Höllental. Již jen samotný vstup do tohoto snad nejdivočejšího zářezu v pohoří naznačuje, v jakém terénu se budeme pohybovat. Od parkoviště jdeme podle značek k rozcestí. Zatímco hlavní dálková cesta č. 801 stoupá v serpentinách lesem mimo dolinu Grosse Höllental, my odbočíme doprava po tzv. Schönbrunnersteig nejprve podél zábradlí, později překonáme skalní stupeň vlevo podél skal pomocí mírného dlouhého schodiště z ocelových stupňů. Tak se dostaneme na počátek úzké skalnaté doliny Grosse Höllental. Cesta vede dnem doliny a vcelku příjemně stoupá ke skalnatému uzávěru, kde jsme ze všech stran obklopeni až 300 m vysokými vápencovými stěnami. Míjíme několik odboček k jištěným cestám, které vlastně všechny míří do horního konce doliny.

Nejstarší, ale zároveň jednu z nejpěknějších z nich najdeme až v závěru údolí a jmenuje se Alpenvereinsteig.Ve výšce 900 m naše kroky naviguje vlevo vedoucí šipka s nápisem „Alpenvereinsteig“ (modré značky). O 100 m výše začíná samotné jištění. Pomocí čtyř na sebe navazujících ocelových žebříků překonáváme hned v úvodu asi 60 m vysokou skalní stěnu (původní žebřík tvůrce cesty – vídeňského Čecha Augusta Čepla z r. 1910). Několik dalších úseků je zabezpečeno ocelovými lany a kratšími žebříky. Celkově se však jedná o snadnou trasu, která je jen sporadicky zajištěna. Většina cesty je normálním chodníkem. Její náročnost spočívá spíše ve velkém převýšení. Ve výšce 1 400 m po překonání strmého žebříku odbočuje doprava chodník Gustav-Jahn-Steig.

Při dostatečné časové rezervě se vyplatí vystoupit po této cestě alespoň pár metrů k jeskyni Gaisloch. Nejedná se o jeskyni v pravém slova smyslu, ale spíše o velký převis, kterým neustále kape voda. Podklad je tedy hodně kluzký. Jsou však odtud zajímavé pohledy na protější travnatý kužel masívu Schneeberg. Vrátíme se zpět stejnou cestou (pokračování na horní okraj Grosse Höllentalu je možné, ale vzhledem k plánovanému dosažení chaty Schutzhütte Ottohaus poněkud zdlouhavé). Po krátkém a strmém výstupu dosahuje chodník krásného vyhlídkového místa – malé plošiny Höllentalausicht (1 620 m). Mimo parádního pohledu do hlubin doliny, kterou jsme právě překonali, se na severovýchodě prezentuje celé pohoří Schneeberg se zelenou pyramidou nejvyššího vrcholu Klosterwappen. Zároveň se dostáváme na jen mírně zvlněnou náhorní pláň pohoří Rax. Po horských loukách, které jsou vzhledem k vápencovému charakteru pohoří většinu roku posety tisíci květy, pohodlně dojdeme k velké zděné chatě Ottohaus. 

V dalším průběhu cesty se nebudeme držet hlavní cesty č. 801, která kličkuje přes náhorní pláň Grünschacher (název je přesný – zelená šachovnice), ale pokračujeme po chodníku, který vede po okraji skalnatého srázu na vrchol Hohe Kanzel (1 699 m) a pokračuje dále až na temeno známé lezecké stěny Preiner Wand (1 783 m) s vrcholovým křížem. Jsme zhruba v polovině dnešní túry (cca 4–5 hod., možný sestup do obce Prein po lehké zajištěné cestě Preinerwandsteig – cca 2 hod.). V následujícím úseku mírně klesáme nejprve k malému dřevěnému domku Seehütte (pouze občerstvení, za 15 minut můžeme sejít k malé ledové jeskyni Eishöhle), později dosáhneme plochého dna náhorní planiny a po několika serpentinách dojdeme do sedla Trinksteinsattel a malé chatce záchranné služby Hans-Nemecek-Hütte (1 850 m). Při dalším postupu si můžeme vybrat ze dvou cest.

Zatímco hlavní trasa „Alpin 801“ vede přímo hřebenem vrcholu Predigstuhl (1 902 m), krajinově zajímavější variantou je traverzování této dominantní hory od východu až k nástupu na velmi zajímavou zajištěnou cestu Bismarcksteig. Přestože je tato cesta ohodnocena stupněm „mírně obtížná“, její překonání však není až tak jednoduché. Traverz je veden v nepříjemné jemné suti a především úvod je docela delikátní záležitostí (pouze velmi krátký úsek). Později je cesta příjemnější a pohodlně překonává strmé stěny skalnatého kotle Siebenbrunnkessel. Konec tohoto pěkného úseku je v blízkosti turistické chaty v pohoří – Karl-Ludwig-Haus. Toto velké „stodolovité“ stavení stojí na ploché louce pod skalnatými severními srázy nejvyššího vrcholu Raxu – Heukuppe. Dosažení „Kupky sena“ od chaty je otázkou necelé půlhodinky pohodlného výstupu.

Po sestupu zpět k chatě nás čeká již jen závěrečný sešup po klikaté cestě „Schlangenweg“, která svému jménu rozhodně nedělá ostudu (Hadí cesta). Dojdeme k větší zděné chatě Waxriegel Haus (dobrá kuchyně a příjemné posezení) a buď zásobovací cestou nebo lépe značkovanou pěšinou v lese a po loukách (č. 829) sejdeme k silničnímu sedlu Preiner Gscheid (1 070 m, autobusové spojení s Reichenau). Pokud si chceme pohoří Raxalpe vychutnat co nejvíce, pak z vrcholu Heukuppe můžeme sejít dobře zajištěnou, ale docela snadnou cestou Reisstalersteig, vedoucí stěnou Raxenmäuer. Na tomto závěrečném úseku nás nečekají žádné nástrahy, pouze závěrečný úsek je veden strmým skalnatým žlebem s někollika kramlemi a jedním krátkým žebříkem. Dostaneme se tak k soukromé chatě Reisstalerhütte a odtud prudce klesneme k sedlu Preiner Gscheid. 

Do lázní Reichenau dojedeme dle popisu u předchozí kapitoly. Pokud pokračujeme dále k masívu Schneealpe, jedeme přes sedlo Preiner Gscheid výhodnou silniční spojkou do obce Kap- pellen v údolí Mürz (cesta č. 23 Mürz- zuschleg – Mariazell). Přístup do této oblasti je možný odbočením z dálnice A 1 výjezdem Knoten Seebenstein na silnici S 6 do Gloggnitz a Mürzzuschlagu. Odtud cestou č. 23 přímo do hor. Nejbližší žel. stanicí pro Rax je Payerbach – Reichenau ležící na nejstarší evropské horské želez- nici přes průsmyk Semmering. Pod masív Schneealpe dojedeme vlakem z města Mürzzuschlag lokální železnicí s koneč- nou stanicí v Neuburgu přímo pod horami.

Reichenau a.d. Rax (484 m.)

Zatímco hlavní trasa „Alpin 801“ vede přímo hřebenem vrcholu Predigstuhl (1 902 m), krajinově zajímavější variantou je traverzování této dominantní hory od východu až k nástupu na velmi zajímavou zajištěnou cestu Bismarcksteig. Přestože je tato cesta ohodnocena stupněm „mírně obtížná“, její překonání však není až tak jednoduché. Traverz je veden v nepříjemné jemné suti a především úvod je docela delikátní záležitostí (pouze velmi krátký úsek). Později je cesta příjemnější a pohodlně překonává strmé stěny skalnatého kotle Siebenbrunnkessel. Konec tohoto pěkného úseku je v blízkosti turistické chaty v pohoří – Karl-Ludwig-Haus.

Höllental – Alpevereinsteig – Ottohaus 3,5 hod. – Hohe Kanzel – Preiner Wand 1 hod. – Predigstuhl (Bismarcksteig) 45 min. – Karl-Ludwig-Haus 45 min. – Heukuppe 0,5 hod. – Preiner Gscheid 2–2,5 hod. Celkem 8,5–9 hod. 

Topo můžete najít na Bergsteigen.com: https://www.bergsteigen.com/fileadmin/userdaten/tour/topo/7489/bismarcksteig-topo-klettersteig-rax.jpg