Výstup na Grossvenediger (3666 m) normálkou přes Defreggerhaus

Všude žlutě kvetla hořčice a jaro už bylo v plném proudu. Ideální čas na alpskou víkendovku. My měli za lubem sněžnicový výlet do oblasti Vysokých Taurů a dobytí vrcholu Grossvenedigeru.

Po nočním přejezdu jsme se vzbudili ve vesničce Hinterbichl (1350 m) ve Vysokých Taurách.

Ráno jsme rozhodně nespěchali. Kluci dlouho balili, já se zatím prošla po loukách v údolíčku a číhala do mapy. Bylo totiž možné se prašné silničce na Johannishutte vyhnout a nastoupat z prava či leva přes hřebínky hlavního údolí. Zabralo by to však spoustu hodin a výškových metrů navíc, a jelikož jsme nakonec vyráželi z výše položeného parkoviště až v jedenáct, museli jsme zvolit pohodlnou cestu pro Venediger taxi. Místy se stezka sice snažila vést mimo tuto silničku, například kolem kříže s nádherným výhledem na protější údolí, většinou však stoupala v serpentinách spolu s ní.

Stoupání přes Johannishutte a Defreggerhaus

Rychle jsme se dostali k chatě Johannishutte (2121 m), a tam si při pozorování helikoptéry odpočinuli a naobědvali se. Dívali jsme se už přímo na vrcholek našeho cíle, což se nám později už bohužel nepoštěstilo. Další cesta vedla po skalnatém hrbu a celkem rychle získávala výšku. Krajina byla hnědá – sem ještě jaro nedorazilo. Konečně jsme také pochopili, kam mířily davy skialpinistů. Bahno se pomalu měnilo v ostrůvky rozbředlého sněhu, který nás nakonec přinutil nazout sněžnice. Bohužel jsme je však také několikrát sundavali, a hrabali se tak vzhůru jen velmi pomalu. Když jsme se s Lukášem ocitli v zledovatělém svahu těsně před Defreggerhaus (2964 m) a balancovali ve skialpové stopě na klouzavých sněžnicích, pohněvalo toto doporučení i nás.

Přezuli jsme se do maček, vzali si helmy a cesta byla hned veselejší. Slunko pomalu zapadalo, a tak jsme s Lukášem vyběhli na hřebínek nad ledovcem, po němž jsme měli další den pokračovat. Nádherné osvětlení mě přinutilo udělat několik fotek, a potom už jsme prozkoumávali okolí, kde bychom postavili stan. Náhodou jsme narazili na kamenné závětří, kam se Lukášův „outdoorový“ stan krásně vešel. Už v šeru jsme si lokli Stroh rumíku a zalezli do spacáků.

Sváteční Grossvenediger

Robertův sváteční den jsme zahájili velmi brzy, ale nakonec se vykýblovali až v sedm. Vyběhli jsme na hřebínek, odkud se dalo bezpečně slézt na ledovec. Jelikož se jednalo podle Roba v podstatě o „sjezdovku“, navázání se nekonalo. Šli jsme těsně podél stop kolem vrcholu Reinhornu a užívali si nádherných výhledů, které už za chvíli zakryla rychle se honící mlha. Ta směrem k vrcholku zhoustla natolik, že jsem si nějak ani nevšimla průchodu plochým sedlem, a tak jsme vynesli batohy až na hřebínek. Trochu jsem při čekání omrzla, ale závěrečný úsek mě rychle zahřál.

Zleva asi dva kilometry přímo dolů a zprava trochu méně kolmý svah halil naštěstí mrak. Na hřebínek se nevešly ani dvě mačky vedle sebe, na opření o hůlku nebo cepín samozřejmě místo nebylo vůbec. Krčila jsem se s těžkým batohem, abych co nejvíce snížila těžiště a nenechala se odfouknout vichrem. Celá atrakce trvala jen asi pět metrů, navátý hřebínek nás všechny udržel a my se ocitli na vrcholu, z něhož nebylo vidět vůbec nic.

Dolů přes Neue Pragerhütte

Cestu na Pragerhütte jsme v mlze nebyli schopni rozpoznat a chvíli to vypadalo, že se budeme muset vrátit. Potom se ale začaly mraky roztrhávat a my viděli šňůru skialpinistů z kýženého směru. Vyměnila jsem rozbité mačky za sněžnice a pokračovali jsme už za slunečného počasí v sestupu rozbředlým ledovcem. Ve spodních partiích jsme si dali několik sjezdů po zadku. No jistě … váha se tím rozloží … ale ve chvíli, kdy jsem se zastavila přímo nad trhlinou, v níž mi zmizel cepín, jsem trochu znervózněla.

Kruh se uzavírá

Navázaní na lano jsme došli k nádherným roztrhaným kusům ledovce a opatrně nejisté místo překonali. Traverzovali jsme  až ke skulince v skalnatém předělu obou „sjezdovek“ a chtěli dále stoupat po té mírnější. Další sněhová vánice a mlha nás na chvíli otočila, nakonec jsme se však odhodlali pokračovat. Mraky směrem na Grossglockner vypadaly hrozivě, ale nad námi se držela oblast vysokého tlaku a všechnu další oblačnost už spolehlivě likvidovala. Abychom to však nezakřikli, chytře jsme se nenamazali, čehož moje pusa litovala ještě týden.

Robertovi se šlo trochu blbě, tak jsme často stavěli a kochali se. Když nás třetí pomyslný hřebínek opět zklamal, ocitli jsme se na jakési planině, z níž zleva vystupoval Kristallwanda zprava Hoher Zaun. Ani na jedno však už nebyl čas, spíše jsme si oddechli, když jsme narazili na skialpovou trasu Kristallwand – Defreggerhaus, a konečně se nám otevřel pohled do už známého údolí k Johannishutte.

Sestup zpestřil Robův pád do trhliny. Naštěstí však nebyl nijak vážný, takže ani nebylo potřeba zásahu ledovcových začátečníků. Strašně žízniví a sluncem i výstupem znavení jsme konečně slezli z ledovce k řece. S Lukášem jsme nabrali vodu, zatímco Robert sbalil vybavení. Odpočinuli jsme si a dále se i na sněžnicích stále bořili směrem dolů. Postupovali jsme vlastně pod skalkou, po níž jsme šli předevčírem nahoru. Kolem nás si to svištěli lyžaři a my osnovali plány na příští zájezd do této oblasti, která je k volnému lyžování opravdu jak stvořená. Poněkud zdlouhavý sestup se obveselil jakousi roklí, v níž se šlo nad říčkou jen po tajícím sněhovém mostku.

Moc toho po cestě nedoplníte, takže si pěkně nacpěte batoh jídlem.

Ubytování je možné rezervovat na chatě Defreggerhaus – otevřena od konce června do půlky září, cena od 14 euro za noc, pro členy Alpenvereinu sleva (více o členství zde), více: http://www.virgentaler-huetten.at/venediger-hoehenweg/defreggerhaus/

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě a na jaře nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Jedná se o ledovcovou túru, takže mačky, cepín, sedák, cinkátka a hlavně lano s sebou + helma.

Za Rosenheimem jsme odbočili do Rakouska a klikatili se mezi kopci i horami k Felbertaurenskému tunelu. Kousek za ním jsme odbočili na Matrei a dále do Hinterbichlu. Ten jsme projeli a našli si opuštěné parkoviště na konci cesty.

1. den – Hinterbichl – Defreggerhaus

2. den – Defreggerhaus – Grossvenediger – Defreggerhaus

3. den – Defreggerhaus – Hinterbichl

Varianta výstupu na Grossvenediger cestou přes Neue Prager Hutte.

Výstup na Grossglockner, nejvyšší vrchol Rakouska.