Výstup na Grossglockner ze severu, Pallaviciniho kuloárem

Obtížnost výstupu je proměnlivá a velmi záleží na podmínkách. Závěrečná část kuloáru má 55°. Lezení je podle některých textů za III, jindy za III+. Řekl bych, že je to asi něco mezi. My jsme měli štěstí a chytli nádherné okno plné sluníčka. Hned na začátku jsme na sebe pro jistotu začali patlat ochranný krém s faktorem 24 a doufali, že to bude stačit.

Nástup po ledovcích

Po stopnutí náklaďáků, který nám ušetřil asi 9 kilometrů chůze po nudné asfaltce na vyhlídku Franz-Josefs-Höhe, jsme se vydali na ledovec Pasterze. Na ten bylo nejdříve potřeba sestoupit cca 100 výškových metrů, a poté po něm postupovat SZ směrem až do momentu, než půjde odbočit po levé straně na ledovec Glocknerkees.

Ten už je o poznání strmější a zajímavější. Sem tam nějaká trhlina či obrovský serák. Kolem 18 hodiny jsme dorazili do plechové boudy Glocknerbiwak (3260 m) a doufali, že tam nebude další skupina horolezců. Nás bylo pět a být tam dalších pět lidí, byla by to solidní mačkanice. Naštěstí jsme měli budku jen pro sebe. Plán byl jasný. Pořádně pít, najíst se, udělat čaj na další den a jít spát s modlitbou za dobré počasí.

Pallaviciniho kuloár

Ranní obloha byla bez mráčku a my mohli bez starosti vyrazit směr Pallaviciniho kuloár. Z bivaku je potřeba nejdříve traverzovat východním směrem přes celou šířku ledovce Glocknerkees (zároveň podcházíte celý hlavní hřeben nad vámi) a až to bude možné, „zálézt“ přes odtrhovku do kuloáru.

První metry jsme stoupali svižně a rychle v perfektním firnu o sklonu kolem 50°. Místy jsem byli trochu nemile překvapeni ledovými plotnami, kde už to taková jistota nebyla, přesto jsme celkem rychle doběhli pod první štand, kde jsme se rozdělili na dvě dvojice a jednoho sólistu.

Kuloár se ještě trochu napřímil na nějakých 55 – 60°. Když počítám štand v sedle, tak jsme dělali tuším 4 štandy. Nejzajímavější délka byla ta poslední, která byla kompletně po skále. V průběhu výstupu se nám pokazilo počasí a v sedýlku pod vrcholem nás obklopilo mlíko. Odtud už jen kousek na vrchol, vrcholovka a pádíme na Johann-Hütte, kde ve winterraumu zvažujeme přespání.

Další výstupové možnosti na Grossglockner najdeš popsané tady

Sestup

Nakonec padá volba na sestup až na Franz-Josefs-Höhe – „mlha, nemlha“. Za další hodinu se počasí umoudřilo a my po ledovci Hofmanskees scházíme za svitu sluníčka. Po chvíli se napojujeme na ledovec Pasterze a stejnou cestou jako včera vystupujeme na vyhlídku Franz-Josefs-Höhe, kde v prozatím osiřelém objektu nocujeme na chodbě v mezipatře. Teplo tu sice není, ale aspoň nefouká.

Cestou zpět nás žádný laskavý řidič náklaďáku nepotkal, a tak musíme až k autu po svých. Cesta je to v tvrdých botách úmorná. Do toho nás pořádné pálí oteklé a zahnisané ksichty. Víte, jak jsem psal na začátku, že jsme na sebe patlali krém s ochranným faktorem 24? Tak se včerejšího večera ukázalo, že to byl krém po opalování s účinností po 24 hodin. Ha!

Glocknerbiwak

Jedná se o lezení ve vysokých horách, takže budete potřebovat téměř vše, co horská výbava nabízí včetně maček či lezeckých cepínu. Dále lano, jistící prostředky (presa, HMSky, smyčky, friendy atd.), helmu. Nutností je v létě a na ledovci opalovací krém a sluneční brýle, jinak dopadnete špatně. Stan není potřeba, jelikž můžetespát na bivaku, ale pozor jeho kapacita není velká (cca 8 – 10 osob)

Přes Linz, Salzburg na Heiligenblut. Před Heiligenblut, na jakémsi kruháči odbočíte na Franz-Josefs-Höhe. Jelikož se jedná o lezení v zimní podmínce, tak je logické, že je třeba vyrazit na podzim, v zimě nebo na jaře. Což pro horolezce není příjemné, jelikož cesta na Franz-Josefs-Höhe je neudržovaná/zavřená, a proto jsme museli 9 km na asfaltu po svých. Naštěstí zde probíhaly rekonstrukce a hodný řidič náklaďáku nás nabral na korbu až na Franz-Josefs-Höhe.

1. den – Franz-Josefs-Höhe – Glocknerbiwak

2. den – Glocknerbiwak – Grossglockner – Johann-Hütte – Franz-Josefs-Höhe

Výstup na nejvyšší vrchol Rakouska – Grossglockner přes hřeben Stüdlgrat