Výstup na Fengari na řeckém ostrově Sámothraké

Vstáváme před úsvitem posledního březnového dne a cítíme, že středomořské jaro je konečně tady. Moře nám šplouchá za zády a nedaleko plující delfíni už nás nefascinují jako první den na ostrově, už jsme si na jejich přítomnost zvykli.

Naším dnešním cílem je vystoupat údolím říčky Fonias (familiárně ji křtíme na Foniáše) na její náhorní pramenné plató a  pokusit se dostat až na hlavní hřeben pohoří Saos, námi poeticky ale pojmenované Měsíční hory se svými štíty, hřebeny a útesy, které pokrývají naprostou většinu ostrova a jejich hlavní hřeben dosahuje nadmořských výšek více než 1600 m. n. m. . Měsíčními hory proto, že v noci za svitu měsíce se zasněžené hřebeny vyznačují nadpozemskou krásou a taky proto, že nejvyšší hora ostrova – Fengari se v překladu Měsíční opravdu nazývá.

Za výhledem na atraktivní nic

Rádi bychom si odtamtud prohlédli jižní část Samothraki, kde se nenachází vyjma skalních stěn a útesů protkaných kozími stezkami vůbec nic.  Tedy vlastně ano, v pobřežních jeskyních a skrytých deltách menších toků je zde jedna z posledních lokalit výskytu tuleně středomořského (Monachus Monachus), dle informací ostrovanů zde žije cca 100 párů těchto nádherných zvířat, jednoho z nejvzácnějších živočichů celé Evropy. V cca půl 7 vyrážíme z kempu, po vojenské silnici míříme kolem pobřežních lagun nejdříve na východ vycházejícímu slunci vstříc, procházíme skrz rozsáhlé platanové lužní lesy s podrostem oleandrů a vřesovců, každých 200, 300 metrů brodíme nebo přeskakujeme  potoky plné sněhové vody. Cestička se vine nejdříve mezi obřími kmeny vzrostlých platanů a podrostem oleandrů po pobřežní rovině, pak ale přichází  úpatí hor a začínáme stoupat mezi pastvinami s roztroušenými platanovými a olivovými háji, abychom se vzápětí vnořili do věčně zelené  džungle, která obepíná ostrov na úpatí hor po celé severní a částečně i jižní části ostrova.

Planikový a jamovcový prales není vysoký, stromy zde dorůstají max  10 m, ale  je téměř neprůchodný pro hustotu jeho pokroucených kmenů. Aspoň, že to tady nemá trny. Prolézáme místy i po čtyřech stezkami nebo spíše tunely vyšlapanými stády polodivokých koz.

Přes bujný porost jasně prosvítají zasněžené svahy a obloha nemůže být blankytnější. Půda je pokryta pestrým kobercem jarních květů, divoké narcisy a tulipány, ze země se drze derou aróny. Občas přes cestu přeběhne ještěrka, z děr již vyhlížejí jarní pohodu velcí pavouci. Často provádíme „průzkum bojem“ na více stran,  stezka se opakovaně ztrácí ve věčné subtropické zeleni, nebo náhle končí na okraji neschůdného skalního srázu.  Skály jsou tady stejně jako na většině povrchu ostrova tvořeny stejně vápencem, občas přes něj proniká i geologický základ formovaný převážně ze žuly, která zadržuje podzemní rezervoáry srážkových vod a ostrov je díky nim šťavnatý a zelený i v létě. Nalevo od nás tušíme podle zvuku bouřící vody kaňon Foniáše, který v četných vodopádech na vzdálenosti asi 5 km toku ze středu ostrova překonává nadmořskou výšku více než 1 km, než se jeho průzračné vody rozlejí do štěrkových a písečných meandrů pobřežní roviny. Foniáš, stejně jako  jiné vodní toky na ostrově, vytváří dlouhý systém  kaskád a vodopádů s přírodními tůněmi a bazény, místně nazývanými vatry. Nejvyšší vodopády na ostrově jsou 40 až 50 metrů vysoké a vatry pod nimi zformované i několik desítek metrů dlouhé a několik metrů široké a hluboké, v horkém létě pak tato místa nabízejí krásnou koupačku uprostřed ostrovní divočiny.

Je v Řecku možné stavět sněhuláka?

Lesní porost se po 2 hodinách začíná postupně rozvolňovat, objevují se první jalovce,  osamocený dub a dostáváme se na odlesněný předvrchol, která dává poutníkovi možnost se nadechnout a rozhlédnout se po té kráse kolem. Hodnotíme naší situaci, je 10 hodin dopoledne, slunce začíná pálit,  před 3 hodinami jsme opustili pobřežní vojenskou silnici a dostali jsme se do výšky cca 450 m n. m. a jsme stále sotva 2 km vzdušnou čarou od pobřeží.  Terén rozvolňuje a jalovcová lesostep přechází v skalnatou a kamenitou fryganu, kde roste hlavně pichlavý jižní pryšec s několika lokalitami žlutých šafránů. Uděláme pár jejich snímků,  fotíme pářící se berušky mezi ostny koruny pryšce a stavíme sněhuláka u prvního sněhového pole v cca 800 m. n. m. V dálce mečí kozy a po moři jsou rozházeny rybářské bárky.

Postupujeme stále výš měsíční krajinou ale když vidíme zblízka stěny a žlaby masivu Měsíčních hor, pokryté těžkým mokrým sněhem, rozryté trasami lavin, tak se raději volíme po poleni zpátečku. Jsme teď necelých 1000 m vysoko nad mořskou hladinou a cca 4 km od linie mořského pobřeží, přímo v samotném srdci ostrova. Před a pod námi je vlastní zdrojnice Foniáše. Široké a dlouhé údolí je porostlé dubovými a habrovými háji s mozaikou luk a pastvin. Foniáš je obkroužen štíty a skalnatými hřebeny, nemá jednoznačný pramen a vytvoří se až poté, co se desítky potůčků a potoků jako vějíř  spojí v jeden silný tok, pak se říčka stáčí doprava a razí si cestu stovky metrů hlubokým kaňonem mezi štíty dolů k moři. K večeru dorážíme na pobřeží.   Za chvíli jsem v kempu, dáváme večeři a studenou sprchu, to pak napravujeme v horkých sirných pramenech jménem Therma kousek od kempu. Luxusní to lokalita –  kamenno betonová ruina s plechovou střechou s charakteristickým zápachem zkažených vajec, ve které je bazén s horkou vodou cca 1.5 m hluboký. Po koupeli ještě do sebe kopneme 1 flašku retziny a usínáme v našich spacácích. Naše dobrodružství skončilo, ale my víme, že zde nejsme naposledy…

Kemp Varades nedaleko Thermy.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Trajektem z Alexandropouli

Výstup na Olymp, sídlo řeckých bohů