Výstup na Erciyes Dagi

Snad každého návštěvníka turecké Kapadocie upoutá silueta vyhaslé sopky Erciyes Dagi, jež v dálce neustále dominuje obzoru. Právě tento impozantní vulkán vytvořil kdysi dávno zdejší pohádkovou krajinu skalních měst, tufových homolí a kamenných hřibů. Jeho po celý rok sněhem pokrytý vrchol je jakousi pomyslnou „střechou“ Anatólie – náhorní plošiny, která vyplňuje západní část Malé Asie. Měří totiž úctyhodných 3917 m, což je výška, kterou se nemůže pochlubit žádný jiný vrchol v pohoří Taurus. Výstup na Erciyes Dag je v závěrečné fázi poměrně drsnou akcí a nejvyššího bodu kráteru nelze bezpečně dosáhnout bez použití maček ani uprostřed léta.

Většina turistů proto vystupuje pouze na zubatý hřeben kousek pod samotným vrcholem. Nevěřte cestovkám, které nabízejí výstup na tuto horu v rámci poznávacího zájezdu jako by šlo o normální výlet. Klienti takovýchto podnikavců mohou bez potřebného vybavení zdolat s vypětím všech sil maximálně předvrchol, jehož výška je 3703 m. Klasická výstupová cesta vede po východním svahu z lyžařského centra u chaty Dag Evi (2200 m), která bývá na některých mapách označena jako Kayak Evi. Kdysi nad tímto místem původní kráterový kotel prorazila masa vrcholového ledovce a vytvořila dlouhý a strmý kuloár.

Trasa vede po jeho levém okraji, nejprve kolem lyžařských vleků a poté stoupá strmou kamenitou morénou podél umrzlých sněhových splazů. Výstup si můžete zkrátit asi o 400 výškových metrů, pokud pojedete od Kayak Evi sedačkovou lanovkou, jejíž cena je značně přemrštěná (až 30 EUR !). Asi v polovině cesty leží někdejší pastevecký tábor Tekir Yaylasi od kterého vede suťoviskem nahoru sotva znatelná pěšina kolem místa zvaného Şeytan deresi (Satanova rokle).

Cestu komplikuje zvětralé kamení, které se při sebemenším impulsu drolí a dává do pohybu. Zhroucené kaldeře dominují dva gigantické skalnaté štíty, hlavní vrchol dosahuje výšky 3917 a vedlejší 3703 metrů. Zajímavou alternativou k tradiční a značně frekventované východní trase je málo používaná severní cesta. Výstup začíná jednodenní vysokohorskou túrou nenáročným terénem, ale stezka je nesrovnatelně delší. Začíná ve vesničce Hacilar a poté se klikatí po okraji hlavního masívu, kde míjí parazitické kužele a podivné pemzové kupy.

První úsek traverzuje okolo předvrcholu Beyyurdu Tepe (2423 m), pod kterým se nachází primitivní vesnička Aksuyurdu. Zde začíná dlouhé stoupání k tábořišti Sütdonduran yaylasi (2850 m), odkud je následující den možné za pomoci maček dobýt vrchol. Méně zdatným turistům lze doporučit, aby upustili od náročného pokusu o zdolání hlavního vrcholu, ale spokojili se pouze se zdoláním hřebene nebo některého z vedlejších vrcholů. Zatímco výstup běžnou východní trasou zabere sotva dva dny, na výstup severní cestou a následný sestup jsou potřeba dny tři.

V lyžařském centru pod horou funguje několik předražených hotelů, kde je možné i stravování. Při výstupu z Hacilaru přes Sütdonduran yaylasi je nutný vlastní stan a zásoby potravin.Voda z tajícího sněhu je u všech tábořišť.

Nezbytný stan a spacák, teplé oblečení, čepice, rukavice. Závěrečný úsek nelze bezpečně zdolat bez maček a turistického cepínu. Začátkem sezóny se může hodit i kus lana atd.

Dolmuşem nebo taxíkem z Kayseri.

Dolmuşem nebo taxíkem do Kayseri.

1. Hacilar – Sütdonduran yaylasi
2. výstup na vrchol
3. Sütdonduran yaylasi – Hacilar

Na vrchol a vedlejší vrcholy vede několik dalších a většinou spíše horolezeckých cest. V zimě nezklame Erciyas Dag ani náročné lyžaře a skialpinisty. Panují tu výborné sněhové podmínky a tuhý mráz ani na chvíli nepolevuje. Hotelové komplexi poblíž vleků jsou však bohužel poměrně drahé a neposkytují adekvátní služby.