Výstup na Eiger hřebenem Mittellegi

Ráno jsme se sešli pod lanovkou na Jungfrau. Dohodli jsme se, že si kluci udělají lehkou aklimatizaci předtím sami. Já jsem celou noc řídil z ČR, tak jsem byl trochu nevyspalý. Kluci vypadali docela v pohodě. Vyjeli jsme pověstnou zubačkou na Jungfraujoch do výšky 3 466 m n. m. 

Trošku nás po tom rychlém výjezdu, stejně tak jako stovky indických a japonských turistů, pobolívala hlava. Upozorňoval jsem Olivera i Davida, že je to normální. Odtud jsme se vydali na Mönchsjochhütte. Zde jsme si nechali věci a rovnou jsme vyrazili na Mnicha normálkou. Počasí nám přálo, možná až moc, jen lehce foukalo. Za pár hodin se kluci sehráli i na laně. Výstup se zdařil. V chatě padlo pár piv za nehorázné peníze. No jo, no Švýcarsko! Litr a půl vody za 15 CHF. Co se dá dělat, tak jsme raději pili to pivo.

Brzy ráno, okolo třetí, jsme již vyráželi na Jungfrau po ledovci a pak suťákem na hřeben a přes velké trhliny až do sedla Rottalsattel, 3 885 m n. m. Zde jsme se vydali přímou linií vyzkoušet, jak to půjde Oliverovi na předních hrotech. Je to stometrová stěnka asi o 40° sklonu. A byla vyledněná, takže jsme stoupali jen na předních hrotech, s jedním cepínem. Pánové šlapali, trošku je bolela lýtka. Na vršku jsme se nezdrželi. Měli jsme před sebou ještě dlouhý sestup až na zubačku a pak přechod na chatu Mittellegihütte. 

Ze stanice Eismeer po ledovci Ischmeergletscher

Po úspěšném výstupu na Jungfrau jsme sjeli zubačkou na stanici Eismeer. Potom nás čekal sestup tunelem, následovaný krátkým slaněním nebo slezením s přeskokem na ledovec Ischmeer.  

Bylo to jako vstup do pekla nebo do vinného sklepa. Klesali jsme několik pater dolů, až se nám otevřel neskutečný výhled na obrovský, rozpraskaný ledovec. Pokračovali jsme po ledovci mezi trhlinami. Tady pozor, často tu padá kamení a séraky. Nebezpečí pádu do trhliny je zde zřejmé. Důrazně doporučuji použít pro přechod po ledovci lano. Dále to je zrychlenou chůzí asi půl hodiny k nástupu ke skalnímu lezení v plotně k horní cestě na chatu Mittellegihütte. V současnosti se při výstupu k chatě využívá jen tato cesta. Nebo lezecká cesta z údolí, ale ta už je spíše pro fajnšmekry.

Lezecky na chatu

Začátek dvou délek lezení v pohorkách s batohem v uklouzané plotně píše průvodce za III. UIAA, ale já hodnotím nelehkým lezením, a ještě za mokra za IV. Zde se i při mé poslední návštěvě několik dvojic otáčelo a žaslo, co že je to za nástup na chatu. Je to takové prvotní síto pro ty, kteří se do tohoto náročného výstupu pouštějí nepřipraveni. 

První lezecký úsek je dobře zajištěn asi šesti nýty. Rukama držíš spoďáky a traverzuješ šikmo vpravo, pak po lehčím úseku až na skalní rampu a po ní asi 45 minut s jedním slaněním nebo slezením do žlábku. Je to v podstatě chůze po šikmé plotně, skalní rampě. Rampa je pro zkušené dobře rozeznatelná, na několika místech dokonce i označena mužíky. Při dešti či sněžení je přechod mnohem náročnější. A je bez zajištění. 

Když jsme dolézali na skalní chodeckou rampu, slyšeli jsme hukot. Asi tak 500 m pod námi běžely tři dvojice lezců na laně. Nad nimi se odtrhly séraky o velikosti jednoho pětipatrového paneláku a padaly přímo na ně. Naštěstí to stihli, ale utekli jen o pár metrů. Večer na chatě budou mít o čem povídat.

Mittellegi hutte 3 355 m n. m.

Pokračovali jsme a v dálce už jsme viděli chatu Mittellegihütte. Asi 600 metrů před chatou jsme se místo cesty po volném kamení přímo pod chatou raději vydali vzhůru po kompaktní skále. Zde lezci často bloudí v nepříjemných pasážích.

Západy slunce jsou zde při dobrém počasí neskutečné. Asi 80 % lidí na chatě tvoří místní horští vůdci. Potkal jsem zde svého rakouského kolegu, se kterým jsem se setkal i v Nepálu při výstupu na Island Peak a i v Ekvádoru při výstupu na Chimborazo. Svět je fakt malý. 

Výstup po hřebeni

Ráno se v chatě dle počtu lidí rozděluje snídaně zhruba po 15 minutách. Mají to tu velmi dobře zorganizované a i díky nižší kapacitě chaty se tu u nástupů k těžším skalním úsekům a u fixů netvoří větší fronty. 

S Davidem jsme startovali až ve třetí skupině a vydali jsme se po velmi vzdušném, nejištěném hřebínku. Celý hřeben je extrémně exponovaný s fantastickými výhledy do severní stěny Eigeru. Pro zkušené horolezce je výstup orientačně dobrý, méně zkušení můžou místy váhat. Příležitostně se tu obcházejí věžičky, cestou na vrchol nás čeká i několik slanění. Ne všechny exponované úseky jsou jištěny. Střídá se lezení v plotnách, po hřebeni i kouty. 

Již na začátku jsme předehnali asi dvě dvojky a po hoďce další dvě. Na oplátku nás kousek pod vrcholem předběhli tři sólisté v nezvyklé obuvi, měli jen fivefingers. S úsměvem na tváři se táži, zda mají na tuhle obuv i mačky a ten starší z nich mi s úsměvem odpovídá, že ano. Po slanění z vrcholu jsme je předběhli zase my. Když si obouvali normální boty a nasazovali mačky. Lezli na jistotu, očividně věděli, co dělají. Měli to dobře naplánované. Byly dobré podmínky a málo sněhu na hřebeni. Anebo prostě měli štěstí. Naše lezecká snaha byla po čtyřech hodinách odměněna záplavou endorfinů a nepřekonatelným výhledem z vrcholu Eigeru. 

Vrchol Eigeru, 3 970 m n. m. – Mnich – Panna a Obr

Dobytím vrcholu, ať už je sebevíc extatický, výstup nekončí. Čekal nás ještě sestup do sedla Nördliches Eigerjoch, který jsme provedli střídavým slaňováním a slézáním. Davida jsem spouštěl a já jsem buď slaňoval, nebo jsem to slézal. Byli jsme docela rychlí. Pod sedlem jsme dohnali jednu dvojici a do jižního hřebene jsme nalézali stále za dobrého počasí. 

Ze sedla jsme pokračovali po opět velmi exponovaném mixovém hřebeni se třemi lezeckými pasážemi na ledovec až pod Mnicha. Pak ještě asi 30 minut po ledovci k chatě. 

Zde jsem Davida nechal odpočívat a poloběhem jsem mazal na lanovku a na Mittellegihütte za Oliverem. Cestou jsem potkal japonského turistu táhnoucího si na chatu červený kufr na kolečkách po ledovci. Co dodat! Na stanici Eismeer jsem potkal Ukrajince, Vladimíra, který se na Eiger vydal sám. Cestu moc zmapovanou neměl. Říkal ale, že to byl vždy jeho sen. 

Nabídl jsem mu, že ho vezmu na lano a projdeme spolu ledovec. Letos to byla samá díra a samotnému se mi tam taky nechtělo. Většinou chodím s hostem, výjimečně sám. Původně jsme měli jít tuhle cestu vždy ve dvou, tak jako vždy, ale chata Mönchsjochhütte byla plná, tak jsme šli na Mittellegihütte všichni tři najednou. Bylo to trochu riziko, ale nedalo se nic dělat. Dojistil jsem Vladimíra i na úvodních dvou délkách, pak jsem se rozloučil a rychlou chůzí se vydal na chatu. Bylo již pozdě, byl to dlouhý den. Vladimír došel na chatu hodně pozdě, až se stmíváním. 

S Oliverem jsme druhý den absolvovali výstup na Eiger za super počasí. Vyzvedli jsme Davida na Mönchsjochhütte a přejeli jsme do Zermattu. Došli jsme na chatu a nakonec se nám s Davidem další den podařilo vystoupit i na Matterhorn. Musím smeknout, Oliver i David byli dobře připraveni. Blahopřeji, pánové!

chata Mittellegi hutte 3 354 m n. m., tel.: +41 33 853 03 66, rezervace jen po telefonu. Chata má kapacitu 36 lůžek, z toho 12 bivak. Cena noclehu s polopenzí je 75 CHF. Winteraum 30 CHF v nepřítomnosti chatařky.

Mönchsjochhütte

Lano 50 m, 3x expreska, 3x karabina HMS, 2 karabiny, 2 sešité smyce, hodí se i 2–3 friendy vel. 2,3 + vybavení na ledovec (mačky, cepín, helma, prusíky)

Grindelwald, zubačka – stanice Eismeer 3 160 m n. m.