Výstup na Dreiländerspitze: pyramidu na hranici Rakouska a Švýcarska

Pohoří Silvretta na pomezí Rakouska a Švýcarska patří mezi významná pohoří Východních Alp. Na poměrně malé ploše se vypíná k obloze přes 50 štítů vyšších 3 000 m. Bohužel jen velmi málo z nich je turisticky přístupných. Na milovníka čistých a dosud nenarušených hor (nikde v pohoří nenajdeme jedinou lanovku či vlek – v Rakousku jev naprosto ojedinělý) čeká ještě spousta překrásných míst a nádherně vedených stezek.

Nejvyšší vrchol masívu leží ve Švýcarsku – úžasná pyramida Piz Linard (3 411 m), na rakouské straně je nejvyšším vrcholem těžce dostupný „trojzub“ Fluchthorn na východě území (3 399 m, náročnost III. UIAA), v jehož blízkosti prochází hlavní alpská dálková stezka Zentralalpenweg 02 (sedlo Zahn Joch – 2 945 m).

Dreiländerspitze (3197 m)

Základním výchozím bodem je velké přehradní jezero Silvretta Stausee v sedle Bielerhöhe (2 036 m, rozvodí Dunaje a Rýna), ležící na známé vysokohorské silnici Silvretta Hochalpenstrasse (placená – 3,3€ za osobu + 9,1€ auto). Výchozím bodem pro výstup je nádherně položená chata Wiesbadener Hütte.

K chatě dojdeme od přehrady Silvretta Stausee po obou stranách přehradního jezera, ale krajinově zajímavější (rozhledy) je trasa po východním břehu. Značená cesta č. 313 vede od velkého parkoviště na jižní konec jezera (doprava odbočuje chodník do údolí Klostertal ke stále nedostavěné, ale částečně fungující chatě Klostertalhütte) a krásnou dolinou Ochsental širokou cestou dojdeme až k chatě. Celkem 3 hod.

Tento o mnoho nižší vrchol překvapí svým krásným špičatým tvarem a docela hezkým lezením po závěrečném hřebeni. Od chaty Wiesbadener Hütte vyjdeme nejprve k rozcestí u celní budky, kde se dáme špatně znatelnou pěšinou v suti. Míjíme skalnatou stupňovitou stěnu vrcholu Vermut Kopf (2851 m, krásný vyhlídkový vršek je dobře a jednoduše dostupný od chaty Wiesbadener Hütte za 1,5 hod.) a pokračujeme po okrajové moréně ledovce Vermut-Gletscher pod strmou stěnou vrcholu Ochsen Kopf.

V závěru vystoupíme táhlým obloukem po okraji ledovce na sedlo Obere Ochsenscharte (2 970 m). Ze sedla nádherný pohled na nejvyšší rakouský vrch pohoří Silvretta – Fluchthorn, který zcela ovládá východní obzor. Ze sedla stoupá stezka velmi prudkým ledovým svahem ke skalnatému západnímu hřebeni. Musíme se trefit do výrazného žlabu a místy závratným lezením po nepříliš stabilních skalách (I. UIAA) dosáhneme vrcholu (kamenná mohyla).

Prodloužení na dvoudenní náročný přechod s výstupem na Piz Buin

Návrat do sedla Ochsen Scharte stejnou cestou. Lákavě vyhlížející ostrý a skalnatý hřeben táhnoucí se na západ není schůdný. Respektive je schůdný jenom v první části, kde spadá na ledovec Vermunt Gletscher výrazný žlab. Tímto žlabem je možné sejít na horní okraj ledovce a v blízkosti skal spadajících z vrcholu Piz Jeramias a Piz Mon dojít na hraniční sedlo Vermuntpass, odkud je možný sestup na chatu Wiesbadener Hütte (mnoho trhlin). Ze sedla vede přes firnový buben sestup k chatě Tuoi Hütte (modré značky), která stojí ve fantastické poloze pod jižní kolmou stěnou Piz Buinu (z vrcholu Dreiländererspitze 2,5 hod.).

Pokud přespíme na chatě nebo v její blízkosti – perfektní místa pro stany o něco níže na loukách u potoka (pozor, jsme na švýcarské straně pohoří a bez pasu se neobejdeme!), můžeme v dalším dni vystoupit orientačně velmi složitým terénem ledovcem Plan Rai až na sedlo Fuorcla dal Cunfin (2,5 hod.), kde se napojíme na normální výstupovou trasu na Piz Buin. Po výstupu na vrchol sejdeme k chatě Wiesbadener Hütte.

Dostali jsme tak parádní dvoudenní vysokohorský přechod přes dva nejpěknější vrcholy této části hor. Celkově však velmi náročné, časté přechody ledovců, především ze švýcarské strany se správná cesta špatně hledá.

Náročnost: Túra je náročným vysokohorským podnikem vedoucím ve velehorských podmínkách. Při výstupu na Dreiländerspitze se nesetkáme s ledovcem v takové míře jako u vrcholu Piz Buin, přesto také tato túra patří do kategorie „těžká“, hlavně při závěrečném lezení po nestabilních skálách.

Čas přechodu: Wiesbadener Hütte – Dreiländererspitze 3 hod. – sestup na chatu Tuoi 2,5 –3 hod. – přechod přes sedlo Confin 3 hod (+ výstup na Piz Buin 1,5 hod.) – Wiesbadener Hütte 2,30– 3 hod. Dvoudenní přechod. Pouze výstup na vrchol 5 hod. v obou směrech.

Turistickou a horolezeckou základnou je chata Wiesbadener Hütte (2 443, majetek DAV, kapacita 200 míst, otevřeno 25. 6.–25. 10., a od 15. 2.–1. 5., tel.0043 5443 20039, info: www.wiesbadener-huette.com). Dalšími chatami v oblasti jsou Saarbrücken Hütte (2 538 m, majetek DAV, kapacita 75 míst, otevřena 1. 6.–30. 9., tel. 0043 5558 4235) a Tübinger Hütte (2 191 m, majetek DAV, kapacita 124 míst + 20 míst v zimním prostoru, otevřeno 1. 6.–30. 9., tel. 0043 664 2530450)

Pohoří Silvretta je přístupné pouze po jediné silnici č. 188 „Silvretta Hochalpenstrasse“ (placený úsek vede v 10 km dlouhém úseku Galtür – sedlo Bielerhöhe, autobusové spojení). Na tuto komunikaci se dostaneme z dálnice A 12 (Innsbruck – Landeck). Z dálnice (Plans) pokračujeme silnicí č. 316 na odbočku do údolí Paznautal, která nás dovede až do Galtüru. Nejbližší železniční stanici najdeme v Tobadil (6 km od Landecku). Pro autobusový přípoj na Silvrettu však musíme vystoupit již v Landecku, odkud odjíždí spoj do Galtüru, na nějž navazuje další spojení po Silvrettské alpské cestě do Schruns.