Výstup na Cheekha Dar – nejvyšší vrchol Iráku

K návštěvě iráckého Kurdistánu mě inspiroval můj dobrý kamarád Robert, který se odtud vrátil koncem září 2021 plný pozitivních dojmů a zážitků. Oblast jsem se vydal navštívit začátkem prosince 2021. Je-li to možné, tak své návštěvy cizích zemí spojuji s horami. Už během plánování mě zaujala horská oblast Choman, kde v pohoří Zagros je nejvyšší hora Iráku s názvem Cheekha Dar (3611 m). Hora mi přišla o to zajímavější, že byla potvrzena jako nejvyšší teprve v roce 2011 a že je o ní poměrně málo informací.

Cheekha Dar, nejvyšší vrchol Iráku, se nachází na severovýchodě země, v oblasti Kurdistánu, na hranici s Íránem. Obě země vedou spory o některá hraniční území, mezi něž patří i vrchol Cheekha Dar. Doporučuji proto si před cestou zjistit aktuální informace o situaci kolem hory.

V roce 2018 vystoupila na Cheekha Dar jako první Slováci dvojice Peter Gregor a Martin Juriš, jejichž fotky z výstupu najdete také v galerii.

Turistika v Iráku

Turistický sektor v iráckém Kurdistánu není příliš rozvinutý a znalost angličtiny tamní populace je vzácná. Nicméně cestování zde není nemožné nebo vyloženě složité. Je zde stále aspekt dobrodružství, který někteří cestovatelé ocení. Horského vůdce jsem sháněl ještě před odletem, ale to se nedařilo a hledání stále pokračovalo během prvních pár dní v Iráku. I díky Petru Gregorovi jsem nakonec vůdce našel. Jediný horský vůdce v celém Iráku, kdo chodí na Cheekha Dar, je Kurd Salar.

Raději s horským vůdcem

Aby se člověk dostal na vrchol, je potřeba splňovat některé podmínky. Výstup je možný během zimního období, když už je na hoře sníh a íránské milice se stahují z vrcholu. Dále je dobré mít horského vůdce Salara, který zná bezpečnou cestu. A když se zadaří, má Salar na checkpointu blízko hory svého známého, který povolí průjezd. Jestli se nedá dostat přes checkpoint, je potřeba zvolit jinou cestu, která je delší a měla by zabrat s návratem více než jeden den. Bez vůdce je výstup také možný, ale je potřeba si přesně zjistit správnou trasu, kudy se dá projít, a znát místa, která jsou stále zaminovaná. Tamní obyvatelé nebo Salar by vám byli schopni popsat, kudy vede cesta a kde jsou stále miny. Ale neznalost čtení z map a jazyková bariéra hrozí možností nedorozumění. Proto variantu jít sám nemohu doporučit.

Výstup na Cheekha Dar

Cestu na Cheekha Dar jsme zahájili 11. prosince brzy v ranních hodinách ještě za tmy. Terénním autem jsme projeli přes checkpoint a po cestě vyjeli až do nejvyššího bodu stezky. Občas je cesta ve špatném stavu kvůli rozvodněným bystřinám, bahnu nebo sněhu a člověk neví, kam až se dostane autem. My měli štěstí a projeli jsme celý úsek.

Krátce po zahájení výstupu jsem kousek od nás viděl čerstvé stopy ve sněhu. To mě překvapilo. Myslel jsem, že zde moc lidí nechodí. Salar mi ale vysvětlil, že se jedná o stopy medvědí. Když jsem k nim došel blíže, musel jsem mu dát za pravdu. V takové výšce a zimním období bych medvědy nečekal. Lidé zde však skutečně nebyli – a my tak měli celé hory jen pro sebe. Výstup jako takový není náročný nebo technicky složitý. Trvalo nám to zhruba šest hodin, když jsme se kolem jedenácté hodiny dostali na vrchol. Počasí nám přálo a my tak mohli ocenit krásné výhledy daleko do Íránu. Kromě hraničních strážnic a vzdálených vesnic je zde málo stop lidské činnosti a příroda je stále zachovalá. Sestup k autu nám trval tři hodiny a byl bez problémů.

Výstup na Halgurd, druhou nejvyšší horu Iráku

Dále mohu doporučit druhou nejvyšší horu Iráku – Halgurd s výškou 3607 metrů, na kterou jsem vyrazil další den. Právě tato hora byla až do roku 2011 považována za nejvyšší bod v zemi. Tentokrát jsem šel sám a cestu si rozdělil na dva dny. Tato hora je už více navštěvovaná. I tak si doporučuji zjistit, kterým oblastem se vyhnout a držet se oficiálních stezek. Jsou-li stezky zasněžené nebo je špatná viditelnost, tak by měl člověk jít se zkušeným horským vůdcem.

Ve zbývajících dnech jsem se už pohyboval jen mezi městy. Celá oblast nabízí spoustu kulturně -historicky zajímavých míst. Například Erbíl, Lálish, Sulajmáníja či Amádíja. Za zrealizování mých plánů a dobrodružství si zaslouží velké poděkování Salar, Peter Gregor a kamarád Robert.